Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

JDE SE BĚHAT

Se Skotem jsme už byli skoro doma a on se mě zeptal proč jsem tak potichu. "Skote já jsem zase řekla něco co jsem neměla." "A co si udělala?" "No jak si mě Jenifer zavolala do kabinetu tak po mě chtěla abych jí domluvila schůzku s Derekem. Ona mi vyhrožovala, tak jsem musela říct jo. Derek mě zabije." "Hele ber to z é lepší stránky. Já ti to pomůžu vysvětlit Derekovi a on na tu schůzku půjde a zjistí co od nás ještě furt chce." "Máš pravdu. Takže jsem nás svým způsobem zachránila." "Jo tak na kdy jim to domluvíš?" "No ona řekla aby v sedm přišel do toho starého a opuštěného skladu. (Tam kde se Derek scházel se svou přítelkyní v mládí. doufám že víte co myslím) Doma jsem si odložila věci a hned jsem volala Derekovi že mu něco musím říct, ale osobně. No a pak jsme já a Skot šli k Derekovi. "Dereku musíš my slíbit že se nebudeš zlobit. My ti to všechno vysvětlíme." "Hele trochu mě děsíte, tak ven s tím!" Vysvětlili jsme mu to a on řekl že to chápe a souhlasil s tím že tam půjde. "Niko vlastně bych ti měl poděkovat. Ona nebude tušit že z ní jdu tahat informace." "Jo takže my jdeme a ty tam v sedm jdi. A pak mi zavolej!" "Jo tak zatím." Se Skotem jsme šli domů a když jsme přišli tak mě překvapilo že Skot je tak v klidu. Jakože byl rozrušený, ale nedal to najevo. Zato já byla na nervy. V jednu chvíli jsem měla strach, pak zase vztek a hlavně jsem se bála že si na Dereka něco zkusí. Byla jsem rozrušená a tak jsem zavolala Jacksonovi jestli si nechce zaběhat po lese. "Promiň Niko, ale nemám čas." a típl to. Dost mě překvapilo jak se ke mě choval a tak jsem šla za Skotem. "Skote? ou Isaacu ahoj. C tu děláš?" "Řešíme tu schůzku." "Jo aha. Hele Skote nevíš co je s Jacksonem?" "Ne proč?" "No nabídla jsem se jestli si nechce jít zaběhat do lesa a on řekl ne, ale takovým hnusným způsobem že mě to od něj dost překvapilo." "Niko a nechceš běhat se mnou?" "Isaacu díky, ale nechci tě zdržovat prostě půjdu sama." "Já půjdu s tebou!" "Okey tak pojď." Usmála jsem se a vyběhli jsme. "Doufám že tam nebudou lovci." "Neboj ty si zapomněl že s nimi mám dohodu." "No jasně. Nika má dohodu a velmi jí věří." (Řekl to ironicky.) "Hele nech si to jo. Já mu nevěřím, ale on tomu věří a navíc je to jen než se zbavíme Gerárda. A navíc já teď řeším úplně jiné věci." "Například?" "Například že Derek má schůzku s bejvalkou která tady vraždí a že za 22 dní je úplněk!" "Ou tak to je dost drama, ale neboj nějak to zvládneme." "Víš mě hlavně žere to že mi Deucalion vyhrožoval." "Hele nebudeme to řešit. Poběžíme až k útesu nad městem?" "Jasně. Dáme závod?" "To si piš." Běželi jsme a už nic neřešili, jen my a příroda kolem. Snažila jsem se na Dereka nemyslet. Jenže už bylo sedm a já měla úplně sevřený žaludek. Nedala jsem to najevo a běhala po boku Isaaca. V hlavě jsem si říkala že všechno bude zase dobrý. A taky bude. Aspoň doufám.