Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

DOUFÁM ŽE VŠECHNO BUDE DOBRÝ

Dnes mám v plánu se sejít s Derekem. Všechno si vyříkáme a snad to bude dobrý. Maxe hlídá Skot což je výhra pro mě. Jsem zvědavá jestli bude dobrá chůva. Vstala jsem brzo ráno. Trošku jsem si to promyslela a nakonec jsem zavolala Derekovi a on řek že se v osm hodin sejdeme u něj. Jelikož jsem byla nervní tak jsem se rozhodla že půjdu za mamkou do nemocnice. Alespoň tam budu nějak nápomocná. Šla jsem plynulou chůzí přes les, protože vede až k nemocnici a celkově je to kratší a pro vlkodlaka lepší takže. Než jsem tam došla, tak jsem si perfektně vyčistila hlavu. Konečně jsem byla u nemocnice. "Ahoj mami, jsem tu, tak kde můžu pomoct." "Ahoj zlato, můžeš jít do pokoje 3A a 4C a tam povlíknout postele." "Dobře." Ukázala mi směr a já šla do jednoho pokoje. Začala jsem povlíkat peřinu a u toho se hluboce zamyslela. Co mám Derekovi říct? On je jeden z mých nejbližších a já se na něj vykašlala a už skoro dva dny ho ignoruju. Jsem hrozná kamarádka doufám že se to všechno vyřeší až za ním večer půjdu. Tak jo, oba dva pokoje mám hotové, myšlenky jsem si srovnala, došla k určitým rozhodnutím a teď půjdu najít mamku a asi půjdu domů. "Mami tak já už to mám hotové." "Dobře tak děkuju za pomoc myslím že už můžeš jít domů. Asi by jsi měla zkontrolovat Skota, jestli je dobrá chůva." "Dobře tak jo. A mami? Můžu si půjčit auto?" "Ne, už mockrát jsem ti řekla až budeš mít řidičák! a už běž prosím tě." No dobře, tak ahoj večer." "Ahoj." Tentokrát už jsem nešla tak pomalu, protože jsem o slova utíkala. Najednou jsem měla takový divný pocit a tak jsem běžela rovnou domů. "Ahoj Skote, je všechno v pořádku?" Přilítla jsem domů. "Ahoj, je a proč by nebylo?" "Já nevím mám takový divný pocit. Jakoby se něco mělo stát." Skot mě uklidnil, ale mě to stejně nedalo a tak jsem zavolala Peterovi, jestli je u něj všechno v pořádku. Nechtěla jsem hned vyvolat paniku nebo otravovat Dereka, ale chtěla jsem mít klid. "Ahoj Petere, hele promiň že otravuju, ale je u tebe všechno v pořádku?" "Jo proč by nebylo?" "Já nevím jenom mám takový divný pocit, tak se jenom ujišťuju že se zase nic neděje." "Narážíš na to co se stalo s Derekem?" "No možná trošku." "Neboj určitě se to všechno vysvětlí." "Myslíš?" "Vím to." Usmála jsem se. "Tak promiň, že jsem otravovala." "To je dobrý rád jsem slyšel tvůj hlas." "To já ten tvůj taky. Tak ahoj večer." "Ahoj." Najednou už je ten zlý pocit pryč. "Niko co se tak usmíváš?" "ehm povídala jsem si s Petere a prý se u něj taky nic neděje." "A směješ se kvůli tomu že se nic neděje nebo jsi takhle hotová s Petera?" "Prosím tě nech toho! Samozřejmě kvůli tomu že se nic neděje. Takové blbosti už nikdy neříkej!!!" No takže je asi kolem půl šesté a já se  psychicky připravuju na to, že za dvě hodiny jdu za Derekem. Mám z toho strach. Sice jsem zbytek odpoledne strávila se Skote a s Maxem, ale myslela jsem pouze na rozhovor s Derekem. Skot mi nabízel že půjde se mnou, ale já ho odmítla protože si to musím vyřešit sama. Sice tam bude i Peter, ale na to už jsem ani nepomyslela. Mám strach, ale vlastně ani nevím proč. S Derekem jsme přátelé a i přátelé mají své neshody, takže to snad bude dobrý. Rozhodla jsem se že než za ním půjdu, tak si sednu do kuchyně, pustím si telku a dám si velký kýbl zmrzliny. Pomáhá mi to uklidnit se. Zkoukla jsem nějaký film a potom už byl čas jít. Skot šel uspat Maxe a asi u něj usnul, takže jsem potichu odešla z domu a vydala se k Derekovi. Mám půl hodiny abych tam došla. Je to jen půlka města, takže to nejspíš stihnu, ale vlastně se bojím. Nevím, asi jsem si měla připravit řeč nebo tak něco, ale ne. Já tam prostě přijdu a budu stát jako sloup dokud něco neřekne Derek. Došla jsem k Derekovi a zastavila se před jeho dveřmi. Tak jo jdu nato! A zaklepala jsem.