Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

OMLUVY A VÝČITKY SVĚDOMÍ

Zaklepala jsem Derekovi na dveře a čekala. Derek mi po chvilce otevřel. Chvilku jsme na sebe beze slova koukali až jsem to pak nevydržela a začala. "Ahoj, Dereku já se moc omlouvám. Neměla jsem se ti vyhýbat, byla to blbost...." "Ahoj pojď dál." Byl tam i Peter, ale mlčel a držel se stranou. "Hele Niko můžeš mi vysvětlit jednu věc. Proč ses mi vyhýbala? Mohl jsem ti to vysvětlit hned ten večer, ale ne ty ses rozhodla, se mi vyhýbat, proč???" Zvýšil na ě hlas, ale já jsem se snažila zůstat v klidu. "Promiň, já nechtěla-" "Tak ty si nechtěla. Tohle všechno jsme si mohli ušetřit, ale ty jsi se mi potřebovala vyhýbat, a to a jako proč? co? vysvětli mi to!!!!" Začal na mě křičet, tak jsem začala taky. "Dereku co kdyby si se uklidnil!!!" "Já se mám uklidnit? Já se mám uklidnit? Děláš si srandu? Celý den jsem se bál jestli jsi v pořádku, neodpovídala jsi, protože jsi strašně paličatá a abych nezapomněl, potřebovala si se uklidnit!!!!" říkám to správně?" Pomalu už mi tekli slzy, ale pořád jsme oba křičely. "Hele já si to jenom potřebovala promyslet! jasný, všechno je teď jiný a já to akorát potřebovala zpracovat!" "Jiný? a v čem jako?" "Ty to nechápeš, úplně všechno mohlo být jinak kdyby jsi nelhal. Proč jsi mi to prostě neřekl?" "A změnilo by se něco kdybys to věděla? Ak-" Přerušila jsem ho. "Ano Dereku všechno by mohlo být jiný." "A v čem!!!!!!!" Úplně jsem zvedla hlas. "Nemusela jsem být alfa!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Derek se na mě podívala a trošku se uklidnil a já taky a už jsem mluvila normálně. "Chápeš to? Nemusela jsem být alfa. Já se o to neprosila. Hned co Deucalion odešel jsem si od veterináře vyslechla všechna rizika a je to.... je to, není to nic pro mě chápeš. Podle všeho každá alfa chce být pravá, ale nemůže protože už někoho zabili. Já jsem člen smečky a najednou jsem vzácná alfa, která po zemi nechodila už pět set let, a jelikož po mě teď nejspíš všichni půjdou, tak podle veterináře bych se měla sbalit a zase utéct. To samé mi poradil před rokem a já neváhala a všechno tu opustila. Já jsem včera celý den přemýšlela jestli se nemám spakovat a odjet, nechat někde pro každého dopis že mě to mrzí jako před rokem a odjet. Už to chápeš? Pravá alfa si mohl být klidně ty nebo Peter a já mohla být dál normální členem tvé smečky. A znovu opakuju, nic z tohohle jsem nikdy nechtěla!!! Takže když říkáš že ses o mě celý den bál..... to já se bála že vás tu všechny nechám a odjedu. Budu se skrývat a......." Už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Peter ke mě šel a obejmul mě. Derek už byl úplně v klidu a konečně padlo slovo na něj. "Niko, promiň, to jsem nevěděl." "Hele Dereku a ještě jsem se nedozvěděla, proč jsi nám to vlastně neřekl?" Chvilku mlčel a potom z něj konečně něco vypadlo. "Ani Deucalion nevěděl, že se jedná o pravou alfu. Jenifer se jen někomu potřebovala pochlubit a tak jsem toho chtěl využít, jenže jsem nechtěl aby to dopadlo tak jak to dopadlo. Jenifer mě informovala o tom, že se na to nejvíc hodí Skot, jenže chtěl jsem to být já a tak jsem se to všelijak snažil změnit. Když to zjistila, tak to obrátila a naopak unesla Skota aby to byl jeden z nás dvou, ale já alfa jsem a Peter. Ten se na to nehodí." "Tak hele já to slyšel!" Derek chtěl pokračovat v jeho historce, ale já ho přerušila. "Dereku už nemusíš pokračovat ve své pohádce. Možná je pravdivá možná ne, ale já už na to nemám nervy. Takže teď se otočím, otevřu dveře a půjdu domů, takže se mějte. Ahoj Petere uvidíme se zítra nebo někdy, co je to fuk." A odešla jsem. "No Dereku blahopřeju, právě jsi Niku naštval jako ještě nikdo." Pršelo, a já šla ubrečená domů. Když jsem došla domů, tak jsem si lehla na pohovku, vzala si deku a jen tak ležela. Za chvíli přišel Skot, asi jsem ho zbudila. "Ahoj ty už jsem zpátky." "Víš dost jsme se pohádali, ale tentokrát jsem to nepřehnala já." "Neboj to bude určitě dobrý." "Nebude, ty jsi tam nebyl a  neslyšel si ho. Pustil mě dál a začal na mě křičet, tak jsem začala taky a......." Ještě mi tekli slzy a, tak si Skot lehl na druhou stranu pohovky a já se k němu přitulila a oba nás přikryla dekou. Všechno jsem mu řekla a potom jsme usnuli. Zbytek až ráno.........