Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

DOMOV, SLADKÝ DOMOV

Ráno jsme se probrala a Jackson ležel vedle mě. Usli jsme nakonec v jedné posteli. Jackson už byl vzhůru a říká "dobré ráno, dneska si to musíme užít když večer odjíždíš." "Ano to by jsme měli." A pak mi to došlo. Večer odlítám a bůh ví kdy ho zase uvidím. Dost mě to zarazilo, ale jsem pro, že si dnešek užijeme. Po snídani jsem ještě jednou Jacksonovi poděkovala za včerejšek a on mi potom sdělil plány na dnešek. Celé dopoledne jsme se procházeli po ulicích New Yorku a na oběd jsme zašli k starému známému který vlastní bar. Mimochodem je to taky vlkodlak, ale proměnil se mnohem dřív než mi. Kvůli tomu se potom odstěhoval. Aby pro nás nebyl hrozbou, no a když jsme se proměnily, tak nám pomohl. Sice jen přes telefon, ale máme ho rádi. Jmenuje se Eliot a jako malý nás hlídal. Doufám že jsi mě bude pamatovat. "Haló?" "Tady jsem.. ou Jacksone co tady děláš? A kdo je tahle slečna?" "Ty si mě nepamatuješ co?" "A měl bych?" "myslím že jo." Podíval se blíž a hned mu to došlo. "O můj bože Nika McCallová." Obejmul mě. "Taky tě ráda vidím strejdo Eliote." "A co že jsi v New Yorku?" "No doma to teď není moc dobrý a tak jsem přijela za Jacksonem." "To jsem rád že jste se tu okázali. Ani bych tě nepoznal. A kdy odjíždíš?" "Dnes večer." "Tak to by jsme toho měli hodně probrat." Dali jsme si jídlo a on se mě pořád vyptával. Otázky byly typu jako: Jak se má Skot? Máš už kluka? Co máma? Jak jde škola? Jestli si užívám prázdniny? Ptal se i na Stilese a jeho tátu. Jestli je pořád šerif? Atd. Povídali jsme si sním až asi do tří odpoledne, ale potom už jsme se museli rozloučit, protože s Jacksonem máme ještě nějaké plány. "Rád jsem tě viděl Niko." "To já taky." Objímali jsme se a potom když jsme se pořádně rozloučili, tak jsme šli. "Opatruj se a jestli ještě někdy přiletíš, tak se určitě stavte." "Jasný, měj se." "Ahoj." "Ahoj Jacksone." Šli jsme přes různá náměstí, do nějakých obchodů a potom jsme šli do kina na náš oblíbený film. To byl hlavní plán dnešního dne. Potom jsme šli k Jacksonovi a já si začala balit. Párkrát mi ztekli slzy po tváři a Jackson si všimnul že jsem smutná. "Neboj však se ještě uvidíme a příště možná přijedu já." Byl něco jako můj bratr a teď ho zase hodně dlouhou dobu neuvidím. Prostě jsem se rozbrečela. Jackson mě obejmul a začal mě utěšovat. "Notak, to bude dobrý." Pomohl mi sbalit a než jsem se nadála, stáli jsme na letišti. "Tak jsme tady." Vzdychla jsem si. Chytl mě za ruka a šli jsme směrem k mému vstupu do letadla. "Slibuju že až vzlítneš tak budu mávat." "To já taky" Pořádně jsme se rozloučili a potom jsem nastoupila. Naposledy jsem mu v dlouhé chodbě zamávala a sedla si na své místo. Vzlétli jsme a já mávala dokud už nebyla vidět pevnina. Nesnáším létání letadlem. Nikdy nevíte kdy můžete spadnout do oceánu. Let trval 10 hodin. Myslím, že předtím trval déle, ale já si nestěžuju. Čím dřív budu stát na pevnině tím líp. Když jsem byla na letišti, tak tam čekal Stiles, přesně jak jsme se domluvili. Běžela jsem k němu a objala ho. "Ahoj, moc jste mi chyběli." "Ty nám taky." No a už jsme jeli domů. Cestou se mě ptal na Jacksona, jaké to bylo v New Yorku. Já vyřídila pozdravy od strejdy Eliota  a ptala jsem se jaká je doma atmoška, jestli jsou všichni v pohodě atd. Dlouho jsme se vyhýbala tomuto tématu, ale nakonec jsem se ho zeptala i na Dereka. Řekl že je v pohodě, že spíš se stýká jen se Skotem a s Peterem, prý něco plánují a taky řekl že se mu mám ozvat až budu doma. Celkem mě to překvapilo, ale prostě mu potom zavolám. Projeli jsme kolem cedule Beacon Hills a já už se těšila domů. Všude dobře doma nejlíp. To říkával můj děda. Doma na mě všichni čekali. Mamka, Skot,  Max, Allison, Lýdie a Isaac. Byla jsem celkem v šoku. Jsem pár dni pryč a oni dělají jako bych tu nebylo roky, ale jsem ráda. Se všema jsem se pozdravila a rozdala dárečky co jsem všem koupila. Jsou tři ráno a já už hodinu sedím v koupelně a přemýšlím jestli mám zavolat Derekovi. Dost jsem se přemlouvala a nakonec jsem mu zavolala. "Halo?" "Ahoj Dereku." Chvilku bylo ticho, asi byl překvapený že volám. "Hele jestli otravuju, tak promiň, já jen že Stiles říkal, že se mnou chceš mluvit." "Jo, ale chci aby to mezi námi bylo zase dobrý ehm... jen  myslím že bude lepší když si to vyříkáme osobně." "Dobře." Můžeš zítra ráno?" "Ehm ne zítra ráno už něco mám, takže šlo by to až po obědě?" "Jasně, takže zítra?" "Zítra, tak ahoj." "Ahoj." No nic tak asi jdu spát. Nařídila jsem si budím na půl šesté a šla spát. Dobrou....