Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

NEBEZPEČNÉ VYPTÁVÁNÍ

Do pokoje přišel Skot s Derekem. "Niko ty už si vzhůru?" "Jo vidíš snad že bych ležela a spala?" "Ne." Skot mě objal a já jeho." "Jsi v pořádku? Měli jsme u tebe strach." "Jo v pohodě Dereku. Myslím že už jsem se začala hojit." "A jak si se začala hojit?" "Svou vůlí." Koukla jsem se na Petera a on byl rád že ho neprásknu za to že mi lámal nohu. "Skote, ale já se pořád ještě nemůžu postavit." "Neboj už brzo to půjde." "Skote kde je Max?" "Doma proč?" "Víš chtěla bych mu to sama všechno vysvětlit zavoláš ho?" "Jasně jdu pro něj." Asi za půl hodinky dorazil Max a všichni mě s ním nechali o samotě. "Ahoj, Maxy moc se omlov-" Obejmul mě. "To já bych se měl omlouvat kvůli mě se teď nemůžeš postavit" To je v pořádku bude to dobrý, ale chci ti říct všechno o nás co jsme vlastně zač atd." Všechno jsem mu vysvětlovala a on jen tiše seděl a poslouchal. "Tak a můžu mít nějaké otázky?" "Jasně, ptej se." "Kdo je Deucaliona proč se ho bojíš?" "Víš Deucalion je hodně mocná a zlá alfa. Patří do smečky alf a on je hlavní. Chce mě z nějakého důvodu do smečky, ale když nepřijmu, tak nás všechny zabije. Byla jsem kvůli němu tři roky v londýně aby mě nenašel ale stejně mě našel a už mám čas jen do úplňku." "Ale úplněk je za pět dní." "Já vím. Maxy ale víc ti říct nemůžu ty jsi pouze člověk a ještě k tomu dítě a nedovolím aby se ti něco stalo, takže už se navyptávej je to nebezpečné!" "Dobře a můžu ti nějak pomoct?" "Nemyslím si že mi dokážeš pomoct, ale jsi hodnej. Takže jsme zase ve všem v pohodě?" "Jo a Peterovi se omluvím za to že jsem mu rozbil hlavu." Max odešel a já se zase snažila zvednout. Pomalu jsem se zvedla, ale obešla jsem jen postel a zase spadla.  "Auu" Přišla máma. "Jsi v pořádku?" "Jo, ale pořád moc nemůžu chodit." "Zvedla si se a chodila takže už se evidentně hojíš a to je dobře nebo ne?" "Jo .Hlavně jsem ráda že jsem si to vyříkala s Maxem." "A Max je v pohodě?" "Jo v naprostý, ale blíží se úplněk a budu muset k Deucalionovi a navíc ani nezvládám proměnu. Mám strach že někomu ublížím." "Ale v Londýně si to taky zvládla tak proč by si to teď nezvládla?" "Protože Jackson mi pomáhal a jednou jsem ho taky napadla. Jenže Jackson momentálně ani neví že ležím v nemocnici." "To není pravda!" "Jacksone???..........co tady děláš?" Objala jsem ho. "Moje nejlepší kámoška má zlomený nohy a já tu s ní přes noc nebyl, takže to jdu napravit. Promiň Lýdie mi volala až před chvíli tak jsem hned přijel." "Nechám vás o samotě." "Díky mami." "Jsi v pořádku, vůbec se mi neozýváš a ve škole ses mi vyhýbal. Udělala jsem něco nebo co se děje?" "Ne ty si nic neudělala, ale já jsem byl pořád naštvaný, protože jsem věděl že vysvědčení nezvládnu. Rozhodl jsem se že o prázdninách budu v Londýně na letní škole a já se nechystám jít na vysokou takže tam asi i zůstanu." "Počkej takže ty odjíždíš?" "Jo jedu hned zítra. Akorát jsem se s tebou chtěl rozloučit, když mi Lýdie volala že jsi v nemocnici. Zrušil bych to, ale mám poslední šanci se tam dostat, takže.." "Ne to je v pohodě klidně jeď nic ti nebrání. A ty se vrátíš do našeho bytu?" "Ne budu mít o něco menší, prozatím. Chci být blízko té školy." Dlouho jsme si spolu povídali, ale jelikož jsem moc nemohla vstát tak Jackson donesl jídlo a tak jsme se rozloučili. Když Jackson odešel, řekl že se ještě rozloučí s ostatními a pojede. Přišel za mnou Peter. "Jsi v pohodě?" "Jo proč bych nebyla?" "Prý ses zase snažila vstát." "Jo už mi to jde, do úplňku by to mělo být dobrý. A co tvoje hlava?" "Proč co mám s hlavou?" "Prosím tě nedělej já jsem viděla jak ses bouchnul když jsem na tebe spadla a Max říkal že se ti půjde omluvit za to že ti rozbil hlavu." "Nic to není." "To jsem ráda. Petere myslíš že už budu moct jít?" "Nevím, ale Skot a Derek na mě čekají ještě se vrátím jo." "Jasný běž."