Nikka - pravá alfa (TEEN WOLF)

RANNÍ TRÉNINK S PETEREM

Když jsme se Skotem už spali, tak domů přišla mamka. Uviděla nás a byla ráda že jsme spolu, akorát nikdo nezkontroloval Maxe, takže ho zkontrolovala a šla taky spát. Se Skotem jsme spali namačkaný na sobě až do pěti ráno, ale najednou pak zazvonil můj mobil a oba jsme byli hned vzhůru. "Bože vypni to!" "No jó prosím tě. Peter? Ahoj co se děje." Na mém hlase šlo poznat že jsem se právě zbudila. "Já jsem tě zbudil že jo." "Jó, ale to je dobrý, akorát si zbudil i Skota a ten je trošku mrzutej." "Počkat ty jsi spala se Skotem?" "Jo, ale jen jsme usli. A co vlastně potřebuješ?" "No můžeme se za hodinu sejít?" "Proč?" "To se dozvíš až na místě." "Dobře a kde se sejdeme?" "To znamená že přijdeš?" "Jo." "No tak v sedm na útesu  Beacon Hills." "Fajn budu tam v sedm, tak ahoj." "Ahoj." Jsem ráda že půjdu k útesu. Mám to tam ráda. Je tam výhled na celé Beacon Hills a dobře se od tamtuď vyje na měsíc. No ale teď si ještě zdřímnu. Lehla jsem si zpět vedle Skota a ležela. "Skote kdy jsme spolu naposled spali?" Chvilku bylo ticho. "Počkej to znělo divně." Oba jsme se zasmáli. "Asi tak když nám bylo deset." "Aha, to už je dlouho." "Už je to skoro dvanáct let." No nic, se Skotem jsme jen tak leželi a povídali si. Potom bylo šest a já se zvedla a šla připravit. Potom když už bylo skoro sedm, tak jsem si dala snídani a šla. Je to přes celé město, ale mám vlkodlačí rychlost, takže jsem tam za deset minut, akorát si musím dávat pozor aby mě někdo neviděl, což je otravný. Peter stál na okraji a tak jsem šla za ním. "Ahoj, takže proč jsem tady?" "Včera jsi Derekovi říkala, že se bojíš, že po tobě všichni půjdou a tak mě napadlo že bys třeba chtěla trénovat sebeobranu s někým zkušeným." "A tím jako myslíš sebe?" Peter se zarazil a já se začala smát. "No jo strašně vtipný že jo." "Ne promiň, takže ty mi tu nabízíš tréninky?" "Přesně tak. Každé ráno v sedm." "Okey to beru, a čím začneme?" "Mohli by jsme se proběhnout:" "Dobrý nápad." Běželi jsme lesem a mám takový dojem že jsme běželi až za Beacon Hills, ale vůbec mi to nevadilo. S Peterem jsme si dobře pokecali. Doběhli jsme zpět k útesu a chvilku se vydýchávali. "Takže co teď?" "Uvidíme jak se umíš bránit." Začali jsme se prát. Byli jsme oba dobrý, ale nakonec mě porazil. Spadla jsem k zemi, ale nenechala se. "To ještě není všechno!" Peter chvilku nedával pozor a tak jsem ho strkla k zemi a držela ho aby se nemohl hýbat, ale stala se věc, která tě v boji dokáže zabít. Okouzlení protivníkem. Zní to divně, ale jeto tak. Na chvíli jsem se zakoukala do jeho modrých očí, on toho využil, obrátil mě a než jsem se zpamatovala, tak Peter držel mě a já se nemohla hnout. "Stejně tě mám já." Chvilku jsme se na sebe dívali a nic neříkali. Peter mě prostě držel, koukal se na mě a já ztuhlá se dívala na něj. "Tak jo začíná to být divný." "Jo pravda." Peter mě pustil a pomohl mi na nohy. "No takže na tomhle by jsme měli zapracovat. Zítra ve stejný čas na stejným místě?" "Jasně už se nemůžu dočkat." Usmáli jsme se na sebe a potom jsem šla domů. Peter mě doprovázel až domů a cestou jsme si zase povídali. Peter začal téma Derek, ale když viděl jak se tvářím, tak radši hodně rychle vycouval a hned povídal o něčem jiném. Ráda si s ním povídám. Když jsme došli k mému domu, tak jsme se rozloučili a každý si šel po svém. Už se těším na zítra určitě ho porazím. Nebo aspoň v to doufám. No, takže já se vydýchám a půjdu zase řešit svůj Toxickej život a nějak se dál vyhýbat konverzaci s Derekem....