I love YOU

3.

Ostatní dny uběhly rychle a nastal pátek. Všichni ve škole mejdan řešili. Někteří dokonce až moc.

S Adamem jsme si dali sraz o půl osmé a Sandra přišla k nám domů, abychom se společně nachystaly.

Sandra zvolila květované šaty, které ji náramně slušely. Byly těsně nad kolena a  vzala si k nim krátkou džínovou bundu.

Zato já zvolila úplně normální oblečení. Obyčejné, volné džíny s páskem, trikem a rozepínací, hnědou mikinu. K tomu jsem si vzala svůj náhrdelník se slunečnicí, který mi dala babička s dědou k mým patnáctým narozeninám. Byl jednoduchý a obyčejný. Přesně proto jsem ho tak moc milovala. 

Mámě jsem dole při odchodu v kuchyni oznámila, že už jdeme. Ta nám zamávala a pak už jsme vyrazily.

Adam na nás čekal na místě srazu. Slušelo mu to. Blonďaté vlasy měl nagelované a na sobě měl džíny s trikem a mikinou. Během cesty na mejdan, jsme si povídali. Oni řešili mejdan a já byla v myšlenkách úplně jinde, takže jsem ani nerozuměla tomu, o čem si povídají.

Když jsme se přibližovaly k obrovskému domu, zalapali jsme po dechu. Byl obrovský a nacházel se ve čtvrti, kde bydleli jen lidé, kteří měli opravdu hodně peněz. Na místě jsem se chtěla otočit a utíkat pryč. Ale když jsem viděla Sandřinou radost, změnila jsem názor. Nechtěla jsem ji to zkazit.

Obrovský dům,  byl už teď plný středoškolských opilců. Divím se, že už na začátku je většina z nich opilá. Zajímalo by mě, jak na tom budou v dalších hodinách.

Hned jak jsme vešli do domu, dostali jsme všichni tři červený kelímek s nějakou neznámou tekutinou. Zkusila jsem to a hned jsem se zakašlala. Tekutina mě pálila celou cestou krkem. Bylo to odporné. Alkohol jsem normálně nepila, jen na oslavách. Ale to bylo maximálně tak šampaňské na přípitek nebo tak něco. Co na tom všichni sakra vidí? Sandra to vypila bez problémů, ale Adam byl na tom podobně, jako já.

Sandra se někam vypařila, a tak jsem zůstala s Adamem. Šli jsme si sednout na pohovku, kde naštěstí nikdo nebyl. Oba jsme pozorovali všechny ty lidi a opilce v domě. Všimla jsem si, že hrají různé hry, ale nevěděla jsem, jak se jmenují.

V rohu místnosti jsem uviděla stát Liama. Bavil se s klukama, kteří hráli taky fotbal a byly tam další dvě holky, včetně Emily.

Dívala jsem se na něj docela dlouho, než se naše oči střetly. Podíval se na mě a jeho rty se na mě usmály. Nevnímala jsem ani, že mi Adam řekl, že si musí doskočit. Pak mi došlo, že jsem na pohovce zůstala sedět sama.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se, jestli mi nepřišla nějaká zpráva. Když jsem zjistila, že mi nic nepřišlo, dala jsem ho znovu do kapsy a uviděla, jak se ke mně přibližuje Liam. Posadil se hned vedle mě na pohovku a podíval se na mě. V ruce měl taky kelímek. Přesně takový, který jsme dostali i my, když jsme sem přišli.

,,Divím se, že jsi zrovna ty sem přišla." řekl a napil se z kelímku. Přitom se pořád usmíval.

,,Jo, taky se divím, že jsem tady." odpověděla jsem mu a pořád na něj zírala. Byl docela hezký. Nikdy jsem si ho takhle neprohlížela. Nebyla k tomu příležitost a ani jsem se o něj nikdy nezajímala. Vždycky mi přišel, jako takový ten nafoukaný a namyšlený fotbalista, kterého zajímají jen holky. Školu řešit nijak nemusí, protože má jak bohaté rodiče, tak jasné stipendium právě díky fotbalu.

Po chvilce mě přistihl, jak na něj zírám a já se hned obrátila. To muselo být trapné, pomyslela jsem si.

,,Proč tak na mě zíráš?" zeptal se mě hned a já cítila, jak se červenám. Než jsem stačila odpovědět, objevila se u nás Emily, která si hned na Liama sedla. Protočila jsem oči a šla hledat Sandru a Adama. Vlastně jednoho z nich, hlavně ať je to jeden z nich.

Prohledala jsem celý dům a ani jednoho jsem nenašla.

,,Hledáš někoho, kočko?" zeptal se mě někdo a já se hned otočila. Byl to Jason. Další fotbalista. Akorát tenhle byl nejnafoukanější z celého týmu.

,,Ne, nikoho." zalhala jsem a odešla jsem. Jenomže Jason šel celou dobu za mnou. Po chvilce mě chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to. Byl silný. Vřískala jsem kolem sebe a bylo mi fuk, že na nás všichni lidé koukají.

,,Hej!" zařval někdo a oba jsme se otočili. Zamotala se mi hlava z toho, kdo na nás zařval nebo spíš na Jasona. Byl to Liam.

,,Čau Liame!" zavolal na něj Jason a přitom mě pořád držel tak, že jsem neměla žádnou šanci se mu že sevření vyprostit.

,,Pusť ji." řekl Liam Jasonovi a já i Jason jsme na něj zírali s otevřenou pusou.

,,Vždyť o nic nejde hele-" nemohl tu větu ani opovědět, protože ho Liam ohromnou silou vzal a přitiskl přímo ke zdi. Liam mu něco řekl a Jason odešel  pryč. Co to sakra mělo znamenat? Ten kluk mě stále překvapuje. Tohle bych do něj neřekla. Normálně bych si myslela, že se jen vysměje, že jsem úplně bezbranná nebo ho povzbudí a odejde. Ale tohle jsem opravdu nečekala.

,,Jsi v pořádku? Sahal na tebe ještě nějak?" zeptal se mě a já na něj pořád zírala s otevřenou pusou. Hned jsem se vrátila zpátky to reality.

,,Co po mně chceš, Liame?" zeptala jsem se ho poněkud zvýšeným hlasem a podle jeho obličeje mou reakci vůbec nečekal.

,,Cože?" zeptal se mě a vytřeštil na mě oči.

,,Slyšel jsi. Co po mně chceš? Z ničeho nic se o mě zajímáš a staráš se o to, jak mi je? Jaký máš k tomu důvod?" zeptala jsem se ho a viděla jsem, jak na mě nechápavě kouká. Ještě chvíli jsme se na sebe koukali a jakoby se čas najednou zastavil. V tom mě z toho vytrhl známý holčičí hlas. Byla to Sandra, která tančila na stole a šlo vidět, že už toho hodně vypila. Ještě jsem se naposledy na Liama podívala a šla směrem k Sandře.

Sandra tančila na stole a ještě si k tomu zpívala. Takhle uvolněnou jsem ji snad ještě neviděla.

,,Čau krásko moje!" zakřičela a pořád tančila v rytmu hudby.

,,Pojď tančit se mnou!" zavolala na mě a když jsem na ni zavrtěla hlavou, zašklebila se na mě. Po chvilce přemlouvání, že už budeme muset jít se mnou souhlasila. Už jen stačilo najít Adama a mohli jsme jít.

Hledali jsme ho asi 10 minut. Našli jsme ho na chodbě, kde se bavil s bandou holek, které se na něj pořád hihňaly, jak malé.

Když jsme vyšly ven, Sandra rychle běžela k vysokému, kamennému plotu a začala zvracet. Proběhla jsem za ní, abych ji podržet vlasy. Bylo to nechutné.

Po chvilce jsem otočila hlavu směrem na Adama a za ním byl Thomasův dům. A tam jsem najednou na balkoně spatřila opět jeho, Liama. Díval se přímo na nás. Sandra konečně přestala zvracet, vstala a řekla, že můžeme jít. Ještě jsem se naposledy na Liama podívala a pak už jsme všichni tři šli směrem domů.