I love YOU

13.

Když jsem přijela do parku, uviděla jsem, jak Sandra stojí u jezera, které se tam nachází. Hned jak mě spatřila, na mě zamávala a já za ní šla vedle sebe jsem měla kolo. V ruce držela dvě kávy.

,,Stavila jsem se ještě rychle pro kávu, tady máš." řekla a podala mi kávu. Byla úžasná. Sandra samozřejmě, pomyslela jsem si. Ale káva byla tak úžasná.

,,Děkuji moc." řekla jsem jí a napila se hned kávy. Tohle jsem opravdu potřebovala.

,,Tak o čem tedy budeme mluvit?" zeptala se a napila se své kávy.

,,Potřebuji nutně přijít na jiné myšlenky." řekla jsem jí.

,,Tak dobrá." řekla. Naštěstí se mě nevyptávala na to, co se stalo a proč potřebuji přijít na jiné myšlenky. Nejspíš poznala, že o tom nechci mluvit a tak mi začala povídat o včerejší noci. Thomas ji pozval k sobě domů, kde taky přespala. Leželi spolu a dívali se na filmy. Když o tom mluvila všem, zářily ji přitom oči. Sandra byla opravdu moc šťastná. A Thomas byl opravdu fajn kluk. Byl ze všech kluků z fotbalového týmu nejmilejší. A hlavně věděl, jak se k holce správně chovat.

,,A tak chodíte teda spolu?" zeptala jsem se jí a ona zavrtěla hlavou.

,,Abych řekla pravdu, vůbec netuším. Moc bych si přála, abychom spolu začali chodit. Ale uvidíme, jak se to bude postupně vyvíjet." řekla a napila se kávy.

Měla bych taky takhle čekat i s Liamem a uvidím, jak se to všechno vyvine. Prostě uvidím, jak to mezi námi bude.

V parku jsme ještě strávili asi třicet minut a potom už musela jít. Když jsem byla taky na odchodu, zavolala mi máma, ať se stavím do obchodu a koupím ji těstoviny, které chtěla uvařit na večeři.

Zastavila jsem se v malém obchůdku, který byl nedaleko našeho domu.
Zašla jsem do oddělení, kde měli těstoviny a hledala typ těstovin, které chtěla. Našla jsem je a když jsem se otočila uviděla jsem, jak jde to uličky Liam. Moje nohy se nemohly vůbec pohnout. Byly úplně, jak přilepené. Nevěděla jsem, co se děje a začala jsem panikařit. Otočila jsem se směrem k regálu s těstovinami a dělala, že tam něco hledám.

,,Ahoj." řekl Liam a já věděla, že už není cesta zpátky a budu mu muset odpovědět.

,,Ahoj." řekla jsem a otočila se na něj. Měl na sobě černou mikinu a šedé tepláky. Přesně jako v ten den, kdy jsme byli u něj a dělali projekt. A poprvé se líbali.

,,Už budu muset jít, promiň." řekla jsem a rychle běžela ke kase, ať můžu zaplatit a rychle odtamtud vypadnout. Když jsem šla ke kase, slyšela jsem jak na mě Liam volá, ale já ho ignorovala. Zaplatila jsem těstoviny a vyšla ven. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu, nasedla na své kolo a jela přímo domů.

 Najednou bylo pondělí a opět škola. Nechtělo se mi tam, protože tam bude určitě Liam i Emily. Musela jsem se na to psychicky připravit. Sandře jsem o páteční noci neřekla, nechtěla jsem o tom vůbec s nikým mluvit. Určitě ji to pak řeknu, ale rozhodně ne teď.

Přišla jsem do školy a u skříňky jsem potkala Adama. Nemluvila jsem s ním nemluvila od toho mejdanu. Doufala jsem, že se mnou bude mluvit normálně a že se nebude cítit trapně nebo tak něco.

,,Ahoj." řekla jsem mu, když jsem přišla ke své skříňce a vytáhla z ní učebnice angličtiny.

,,Ahoj." řekl a zadíval se do své skříňky. Nadechl se a otočil směrem ke mně. Otočila jsem se na něj taky.

,,Určitě si teď musíš myslet o mně bůhví co." řekl a vytáhl ze skříňky učebnici dějepisu.

,,Nemyslím si nic, Adame. Jen jsem z toho zmatená, nic víc." řekla jsem a on jen přikývl.

,,Co kdybychom si dneska vzali oběd ven, je tam pěkně. Mohl bych ti to tam všechno vysvětlit." řekl a já se usmála.
  
,,To je dobrý nápad!"

,,Dobře, tak se uvidíme na obědě." řekl, obejmul mě a odešel směrem na svou hodinu. To mě teď čekala hodina angličtiny s Liamem. Zavřela jsem svou skříňku a šla směrem k učebně. Před učenou jsem se zastavila a zhluboka se nadechla.

Když jsem vešla do učebny, snažila jsem se nedívat na jeho místo. Jenomže můj zrak mě neposlechl a mé oči hned vyhledali jeho místo. Liam už tam seděl a díval se přímo na mě. Rychle jsem svůj zrak obrátila a šla přímo ke svému místu.

Do učebny vešel učitel Johnson a zahájil výuku. Během hodiny jsem se na Liama ani jednou nedohlédla. Hrozně moc jsem se na něj chtěla podívat, ale pro mé vlastní dobro jsem to neudělala.
Učitel se nás ptal, jak si vedeme s našimi projekty a já si uvědomila, že s Liamem mám jen jedno místo. Tedy dvě, ještě jsem tam přidala jedno, kde jsem už kdysi byla. Takže jsem fotky měla taky. Asi bych se ho na ten projekt pak měla radši zeptat.

Hodina skončila a já hned vyšla ze třídy směrem ke své skříňce. Tam jsem si vytáhla učebnici a sešity z tašky a dala je dovnitř. Po chvilce jsem si uvědomila, že hned vedle mě stojí Liam.

,,Za prvé jsem se chtěl omluvit za ten večer. Choval jsem se jako vůl." řekl a já přikývla.

,,A za druhé jsem se tě chtěl zeptat, jak to je s tím naším projektem." řekl a já se nadechla.

,,Máme jen dvě místa. Jedno je to tvé a pak jsem tam jedno ještě přidala, kde jsem byla jako malá. Takže fotku jsem měla." řekla jsem a on přikývl.

,,Co kdybychom-" začal, ale v tom ho někdo vyrušil. Byl to holčičí hlasy který jsem moc dobře znala. Kousek od nás už byla Emily a já si rychle vytáhla učebnice na další hodinu a zamkla skříňku. Liam chtěl něco říct, ale přerušila jsem ho.

,,Nic neříkej. Měl bys jít radši za ní. Ohledně projektu se domluvíme jindy." pronesla jsem a v tom jsem hned odešla.

Když jsem zašla za roh, opřela jsem se a pomalu se otočila tak, abych na ně viděla, ale oni na mě ne. Liam pořád stál u mé skříňky a Emily ho svýma dlouhýma prstama hladila po vlasech. Jenomže Liam ucukl a ona se na něj zašklebila. Potom jsem se od těch dvou odvrátila a opřela se o skříňky a ptala jsem se sama sebe na různé otázky. Co kdyby se s Emily opravdu rozešel? Co by se stalo, kdybych ho nijak nezarazila a pokračovala v tom? Kdyby s ní nebyl, byli bychom teď už spolu? A pokud ano, jak dlouho?

Hned jsem se vrátila zpět do reality a šla na hodinu matematiky.