I love YOU

11.

Byl konečně pátek a dnes byl mejdan u Liama. Byl zase v osm večer jako minule, takže ke mně v sedm přišel Adam se Sandrou a pomohli mi vybrat oblečení. Vzala jsem si černé džíny a světle modrou halenku. K tomu jsem si vzala černou koženou bundu a bílé tenisky.

Sandra si vzala taky džíny a halenku, ale s mnohem větším výstřihem a po celé halence měla modré motýly. Moc jí to slušelo. Tak jako vždy.

A Adam? Ten zvolil černé, roztrhané džíny a triko snad se všemi barvami. Taky mu to moc slušelo.

Ještě jsme si u mě doma chvíli povídali a Sandra říkala, že tam má sraz s Thomasem a byla z toho neskutečně nadšená. A když byla nadšená ona, tak i já. Jen aby ji nijak neublížil.

Na mejdan nás všechny odvezla moje máma. Přijeli jsme tam těsně po osmé a zase jsme všude viděli plno lidí, kteří už teď vypadali, že toho vypili docela dost. Nejspíš už začali s pitím než sem přišli.

,,Tak si to užijte!" zavolala máma, když jsme vylezli z auta. Všichni jsme se na ni usmáli venku a šli jsme směrem dovnitř.

Vešli jsme dovnitř a znovu jsme všichni tři dostali červený kelímek s tekutinou. Sandra ho znovu vypila bez problémů a Adam taky. Já ho v kuchyni vyměnila za kelímek s vodou.

Všichni tři jsme stáli v kuchyni a dívali se všude kolem.

,,Ahoj, tak jste přišli!" zavolal Thomas a přišel obejmout Sandru. Ta se celá rozzářila a Thomas tak, když ji viděl.

,,Moc ti to sluší." pochválil ji a Sandra se začervenala. Potom hned s Thomasem někam zmizela.

,,Já si taky na chvíli odskočím, jo?" řekl Adam a já jen přikývla. Hned nato zmizel pryč. Tohle už bylo podruhé, co někam zmizel, když jsme byli na mejdanu. Že by taky někoho měl? Pokud to tak opravdu je, proč nám to neřekl? Asi se za tu holku styděl.

,,Dnes ti to moc sluší." pošeptal mi známý hlas do ucha a já hned poznala, že je to Liam. Když to řekl, tak jsem trochu poskočila, protože jsem se ho lekla.

,,Lekla ses mě?" zeptal se a já přikývla. Liam se hned zasmál a já se přidala k němu. Měl na sobě černé džíny a bílou košili. Slušelo mu to tak, jako ve všem.

,,Dnes je tu mnohem víc lidí mi přijde." řekla jsem a napila se vody z kelímku.

,,Jo, je jich tady víc." řekl a napil se taky z kelímku.

,,Neviděl jsi tady někde Adama?" zeptala jsem se a on zavrtěl hlavou.

,,Omluv mě na chvilku." řekla jsem mu a začala se prodírat všemi těmi lidmi v domě.

Adama jsem hledala úplně všude, ale nikde jsem ho nenašla. Zastavila jsem se v chodbě v druhém patře a vytáhla mobil z kapsy. Najela jsem do zpráv a napsala Adamovi zprávu, kde je.

Stála jsem tam asi tak minutu, když jsem vedle ze dveří uviděla, jak vychází jeden kluk. Myslím, že to byl člen dramatického kroužku u nás ve škole.

Pak jsem se ale zarazila, když jsem uviděla, jak po chvilce z místnosti vychází i Adam. Tak počkat... Že by Adam... Vždyť to není možné, aby byl na kluky. Nebo je? Samozřejmě, že to možné bylo, ale nikdy jsem si to o něm nemyslela.

,,Adame?" zeptala jsem se a on se otočil. Ten na mě vytřeštil oči. Nemohla jsem nic říct, protože mě hned někdo popadl za ramena a táhl pryč.

,,Co to děláš?" zeptala jsem se a zjistila, že to je zase Jason. Ten si snad pokoj nedá. Vykroutila jsem se mu a rozeběhla pryč. Jenomže Jason běžel pořád za mnou. Potom jsem do někoho narazila dole a byl to právě Liam.

,,Promiň, já-" nedokončila jsem to, protože Liam šel přímo za Jasonem a jednu mi vrazil.

,,Kolikrát ti mám sakra říkat, abys na ní přestal sahat?!" zařval na něj a znovu ho praštil do obličeje. Jason se postavil na nohy a Liamovi jednu taky vrazil. Naštěstí hned přiběhli kluci a roztrhli je od sebe. Liam měl ránu nad obočím, přišla jsem hned k němu a podívala se na něj.

,,Musíme to vyčistit." řekla jsem a on přikývl. Jason měl roztržený ret a napuchlé oko. Při odchodu se na něj ještě Liam podíval a přimhouřil na něj oči.

Došli jsme nahoru do koupelny, kde si sedl na kraj vany a já vzala ručník, namočila ho do studené vody a opatrně ho přiložila Liamovi na zraněné místo. Když jsem se místa dotkla ručníkem, trochu sykl bolestí. Po chvilce to ale přestalo.

,,Proč ses mě zastal?" zeptala jsem se ho po chvilce a on se na mě podíval.

,,Už předtím jsem ho jednou varoval, aby na tebe nesahal a nechal tě být. Byla to jeho vina." řekl a díval se směrem ke dveřím.

,,Děkuju." řekla jsem a dál mu přikládala mokrý ručník na poraněné místo.

,,Nemáš zač." řekl a já mu naposledy přiložila ručník na místo. Po chvilce jsem si všimla, že mě pozoruje. Dívali jsme se na sebe a ani jsem si nevšimla, že jsem upustila ručník na podlahu. Sice seděl na vaně, ale byl dost vysoký, aby měl hlavu skoro v mé výšce.

Najednou jsme byli až moc blízko sebe a mi se sevřel žaludek. Dech se mi
L zrychlil a srdce mi bušilo, jak o závod.

Z toho okamžiku nás vyrušil kravál, který vycházel z chodby. Liam si povzdychl.

,,Ale no tak." řekl Liam, vstal a šel se podívat ven do chodby, co se děje. Šla jsem hned za ním a Liam se někoho zeptal, co se děje a ten člověk mu něco pošeptal. Nevěděla jsem vůbec, co se děje. Liam přidal do kroku a prodíral se všemi lidmi, co byli uvnitř. Zastavil se u hlavních dveří, otevřel je a všimnul si, že v nich stojí policajti.

,,Mejdan skončil, lidi! Je mi to líto, ale budete muset odejít." řekl a všichni začali něco říkat a pomalu odcházet. V davu jsem spatřila Sandru s Thomasem. Teď už mi jen zbýval Adam, ale toho jsem nikde neviděla. Když jsem se po něm rozhlížela, spatřila jsem Emily a Liama. Vypadalo to, jako hádka. Jo, hádali se. Emily se prudce otočila a šla směrem ke mně. Dostala jsem strach. Zjistila něco? Když šla kolem mě, prudce od mě strčila. Co to do ní sakra vjelo?

Když jsem uviděla všechen ten nepořádek, co tu všichni ti lidé napáchali, rozhodla jsem se, že se zeptám Liama, jestli nebude chtít pomoct s úklidem.

,,Nechceš pomoct s tím vším tady?" zeptala jsem se ho a on se usmál. Opřel se o kuchyňskou linku a zkřížil si ruce na hrudi

,,Pokud se ti tady chce zůstat?" zeptal se a já přikývla.

Při úklidu jsem sem tam Liama pozorovala a všimla jsem si, že on dělal úplně to stejné.

Úklid jsme dokončili kolem jedenácti a zabral nám víc jak hodinu. Vyhodila jsem ještě poslední kelímek do koše a bylo to.

Liam si šel sednout do obývacího pokoje na pohovku a když jsem přišla k němu, poplácal na místo vedle sebe, abych si k němu sedla.

,,Děkuji ti moc, že jsi mi to pomohla uklidit. Kdybys mi nepomohla, uklízel bych to bůhví, jak dlouho." řekl a zasmál se.

,,Nemáš zač." odpověděla jsem mu. Nastalo ticho. Liam se na mě znovu podíval a natáhl ruku k mému obličeji. Zastrčil mi vlasy za ucho, ale už ruku neodtáhl.

,,Jsi opravdu krásná, Astrid." řekl a v ten moment mi přišel, že moje srdce udělalo několik přemetů.

,,Říkáš to jen proto, že jsi opilý." řekla jsem a on se zasmál.

,,Já nepiju." řekl a pohladil mě po tváři.

Potom se ke mně naklonil a já začala zrychleně dýchat. Určitě musel slyšet, jak mi zrychleně tluče srdce. Přitiskl své rty k těm mým a políbil mě na ně. Neváhala jsem a polibek jsem mu oplatila. Takže jsme se opět začali líbat.