I love YOU

31.

Seděla jsem tedy s Jasonem u ohně a měla jsem docela strach a bylo mi to nepříjemné. Protože pokaždé, co se u mně ukázal právě on, nedopadlo to vůbec dobře. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli někde nespatřím Liama, jak jde k nám. Ale nikde jsem ho neviděla... Kde sakra je?

,,Koho vyhlížíš?" zeptal se mě Jason.

,,Liama." řekla jsem a snažila se od něj posunout. Jenomže on se ke mně posunul taky.

,,Se mnou nemusíš mít strach." řekl a já se na něj podívala. Šlo vidět, že toho už opravdu hodně vypil a tím pádem jsem dostala strach.

,,Vážně ne? Pokaždé když jsi byl opilý a byl jsi u mně, osahával jsi mě." řekla jsem a přišlo mi, že jsem měla docela blízko k tomu, abych se rozbrečela.

V tom jsem ucítila, jak se dotkl mého stehna a začal mě tam hladit. Snažila jsem se mu tu ruku ze mě sundat, ale nešlo to. Byl příliš silný. Najednou jsem ucítila, že svou ruku přesunul na jiné místo. A v ten moment jsem dostala větší strach. Svou ruku mi dal do mého rozkroku a já nevěděla co dělat. Měla jsem teď opravdu strach a bála se.

,,Jasone, nech toho." řekla jsem ze sebe a chtěla to říct autoritativně, ale místo toho to znělo, jako malé dítě, které se něčeho bojí.

,,Vždyť nic nedělám." řekl a začal mě tam hladit. Své poprvé jsem chtěla prožít s někým, koho opravdu miluju. A rozhodně ne s někým, jako je Jason a ještě k tomu je opilý. Věděla jsem moc dobře o co mu jde a tak jsem chytla jeho ruku a snažila se jistá pryč z mého rozkroku, ale nešlo to.

Z toho všeho mě vytrhlo to, když jsem zjistila, že Jason leží na zemi a nad ním je Liam a dává mu pěsti do obličeje. Víc jsem toho neviděla, protože se mi do očí nahrnuly slzy. Ale všimla jsem si, že k nim někdo přiběhl a roztrhl je od sebe.

,,Kámo víš, že nejsi ve hře jediný." řekl někdo a já poznala, že to byl Jason. Nejspíše to řekl na Liama, ale nedávalo mi to vůbec žádný smysl.

V tom jsem uviděla, jak se k němu Liam znovu rozeběhl a chtěl ho praštit, jenomže ho Thomas chytl dřív, než se k Jasonovi dostal. Byla jsem za to Thomasovi vděčná.

Ucítila jsem najednou něčí ruce kolem mých ramen a já sebou škubla. Ale byla to jen Sandra a když jsem ji uviděla, vpadla jsem ji do náruče.

,,Astrid jsi v pořádku?" zeptala se mě, když mě dál objímala a já jen přikývla. Měla jsem větší strach o Liama než o sebe. Odtáhly jsme se od sebe a podívala se mi přímo do očí. V jejích očích šlo poznat, že má starost. Podívala jsem se kolem sebe a všimla si, že spousta lidí se dívá, co se tu stalo. Ale nebylo jich naštěstí tolik.

Viděla jsem, jak se Liam dívá všude kolem sebe a někoho hledá. Potom se otočil směrem ke mně a oddychl si. Vydal se okamžitě ke mně a já si všimla, že má roztržený ret, takže se Jason musel nejspíš bránit. Byla jsem ale ráda, že mu nic není a má jen ten ret. Přišel ke mně a pevně mě obejmul. Tohle bylo to jediné, co jsem opravdu teď potřebovala. V jeho objetí jsem se vždy cítila v bezpečí a po tom všem, co se teď odehrálo, jsem ten pocit potřebovala v sobě znovu cítit. 

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Liam a já přikývla. Objala jsem ho pevněji a Liam udělal totéž. Pohladil mě ještě po vlasech a potom jsme se od sebe odtáhli.

,,Dobrý Astrid?" zeptal se Adam, když za námi přišel. Nejspíš mu to musela Sandra říct, protože jsem ho tady nikde předtím neviděla. 

,,Jo jsem." řekla jsem a Adam se na mě ustaraně podíval. Vykročil ke mně a objal mě. Odtáhli jsme se od sebe a všimla si, že vedle nás stojí Liam a dívá se na nás.

,,Chceš už jít?" zeptal se mě Liam a já přikývla. Moc jsem se těšila až odsud vypadneme, protože bych tady nedokázala strávit už ani minutu.

Rozloučili jsme se s ostatními a šli už směrem k jeho autu. Celou dobu měl Liam ruku kolem mých ramen a to mě dost uklidňovalo. Cestou k autu jsme už na Jasona naštěstí nenarazili a byla jsem ráda. Nevěděla jsme totiž, jak by zareagoval Liam a jestli by mu nechtěl znovu něco udělat.

Nasedli jsme do jeho auta a ještě chvíli tam stáli. Opřela jsem se o sedadlo a všimla si, že se na mě Liam pořád dívá, Takže jsem se na něj taky otočila. Vypadal ustaraně a možná měl dokonce i strach? Zajímalo by mě z čeho.

,,Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se mě a já přikývla. Ale šlo poznat, že tomu moc nevěří. 

,,Opravdu jsem v pořádku." řekla jsem a Liam si oddychl. Znovu nastalo trapné ticho, za které jsem na jednu stranu byla ráda.

,,Chceš, abych tě odvezl k tobě nebo ke mně?" zeptal se a já se k němu znovu otočila. Kdybych jela k nám, tak hned při vstupu by se máma ptala na všechno. A já ji o tom nechtěla říkat, rozhodně ne teď. Takže jsem zvolila druhou možnost.

,,Radši k tobě, pokud to nevadí." řekla jsem a Liam se pousmál a tím pádem jsem se pousmála i já.

,,Nevadí mi to vůbec. A i kdyby jsi chtěla domů, zůstal bych tam s tebou." řekl a já se pousmála ještě víc. V tom se ke mně Liam přiblížil, pohladil mě po tváři a objal mě. Byla jsem mu za to vděčná a všimla jsem si, že mě teď objímá mnohem častěji. A líbilo se mi to.

Když jsme se od sebe odtáhli, Liam nastartoval konečně auto a jeli jsme směrem k němu domů. 

Během cesty k němu mi přišlo pár zpráv od Adama a Sandry, jak mi je. Oběma jsem napsala, že jsem v pořádku a že jsem na cestě domů. Ohledně toho, že nejedu ale k sobě domů jsme jim nepsala. Řeknu jim to až ve škole nejspíš. 

Celou jízdu jsem vůbec nevnímala a když Liam zastavil, tak jsem zjistila, že jsme na místě. Liam si oddychl a potom jsme oba vystoupili z jeho auta. Stála jsem na místě před jeho autem a ucítila jsem, že se Liam vedle mě postavil. 

,,V pořádku?" zeptal se a já jen přikývla. Než jsem vykročila, zhluboka jsem se nadechla a potom jsme už společně šli do domu, kde jsme se poprvé políbili.