I love YOU

7.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Právě teď sedím u Liama v pokoji a on mě políbil.
Odtáhla jsem se od něj a podívala se na něj. Takhle zblízka jsem ještě jeho oči neviděla. Měl je kaštanově hnědé a trošku nazelenalé.

Chtěla jsem teď ze všeho nejvíc utéct pryč, schovat se. Ale co když je tohle takový poslední okamžik, co s ním prožívám?

Proto jsem se naklonila a znovu ho políbila. On si oddechl úlevou a začli jsme se líbat. Vzal mi mou hlavu do rukou a já ho pohladila po jeho rozcuchaný vlasech. Potom jeho ruce sklouzly k mému pasu a vysadil si mě na klín. Takže jsem na něm seděla.

Nemyslela jsem na nic jiného, než na tenhle okamžik. Byl to náš okamžik a nic a ani nikdo nám ho nesmí zkazit. Ale stejně mi pořád vrtalo hlavou, proč si mě začal všímat až teď. Mohlo za to, že má postava vypadala konečně dobře? Nebo to byl jiný důvod?

Najednou jsme uslyšeli něčí kroky v chodbě, takže jsme se od sebe odtáhli. Sedla jsem si daleko od něj a v ten moment do jeho pokoje přišla jeho máma. Jmenovala se Karen a byla moc příjemná. Neznala jsem ji nějak moc dobře, ale vždycky když jsem ji viděla u nás ve škole nebo ji někde potkala, vypadala strašně mile a příjemně.

,,Doufám, že jsem vás nějak nevyrušila." řekla a já se strašně zastyděla. Určitě si musela myslet bůhví co, že tady děláme.

,,Nene, v pohodě. Děláme spolu s Astrid projekt do školy." odpověděl Liam své matce a ta se usmála. Nastalo ticho a rozhodla jsem se, že něco řeknu.

,,Stejně už je pozdě a měla bych jít domů." řekla jsem a vstala.

Posbírala jsem si své věci, dala je do tašky a kolem dveří jsem ještě kývla na pozdrav paní Sparksové a šla směrem pryč.

Když jsem vyšla z jejich domu uslyšela jsem, jak na mě volá Liam.

Otočila jsem se na něj až o několik minut později, když za mnou šel celou dobu.

,,Co chceš Liame?" zeptala jsem se ho konečně, když jsem se zastavila a otočila se na něj.

Liam popošel blíž ke mně a potom se zastavil.

,,Měli bychom na tohle zapomenout a dělat, že se nic nestalo." řekla jsem a myslím, že jsem ho tím zaskočila. Nějak z toho zesmutněl, že jsem to řekla. Ale věděla jsem, že ti tak bude pro nás oba nejlepší. Hlavně pro něj.

,,A proč?" zeptal se po chvíli.

,,Sakra Liame! Vždyť máš holku!" řekla jsem poněkud hlasitěji a dech se mi najednou zrychlil.

,,Hele, pokud jsi se mnou na ten projekt jen kvůli tady tomuhle, tak na to laskavě rychle zapomeň." řekla jsem a dívala se přímo na něj.

,,Nešel jsem s tebou na ten projekt jen kvůli tomu. To si vážně o mně myslíš tohle?" zeptal se a přišlo mi, že byl nervózní. Nikdy jsem ho nervózního ještě neviděla. Je pravda, že jsem ho vždycky viděla jen na chodbě, jak se směje s ostatními kluky a jak všichni pozorují kolemjdoucí holky nebo na hřišti, když byl zápas. A nebo ještě, jak se někde cicmal s ostatníma holkama.

,,Jasně, že si to myslím. Vždyť pořád jen střídáš holky, Liame. Takže se mi nediv, když si myslím to, co jsem ti před chvílí řekla." řekla jsem a cítila jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy. Nevěděla jsem proč, ale při té představě, že by byl se mnou na tom projektu opravdu kvůli tomu, mě strašně zabolelo a taky naštvalo.

Po chvilce mlčení jsem se otočila a šla rychle pryč. Byla jsem z toho všeho zmatená a hlavně jsem chtěla být sama. Sice jsem chtěla, aby mě nenechal samotnou a šel za mnou. Ale ještě by se to všechno víc zhoršilo.

Celou noc jsem vůbec nespala. Pořád jsem uvažovala nad tím, co se včera večer stalo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem naštvaná, jak na sebe, tak na něj. Ale nejvíc sama na sebe. Měla jsem tomu zabránit. Měla jsem tu příležitost, když jsem se od něj odtáhla. Mohla jsem tomu zabránit a utéct pryč. Ale neudělala jsem to. Na jednu stranu jsem byla ráda, žee to stalo. Jen jsem teď nevěděla, jak to mezi námi teď vlastně bude.

Když jsem se ráno probudila, podívala jsem se na mobil a měla tam plno zmeškaných hovorů a esemesek od Sandry. Ve všech se mě ptala na ten dnešní zápas. Na něj jsem úplně zapomněla.

Celé dopoledne jsem ležela v posteli, protože jsem neměla na nic a ani na nikoho náladu. Dokonce i počasí k tomu všemu přispívalo. Bylo zataženo a vypadalo to, že bude co nevidět pršet. Takže jsem byla hned rozhodnutá, že nikam jít nemusím, protože se určitě zápas zruší.

,,Zlatíčko, je tady Sandra." řekla mám a přitom mě vzbudila.

,,Co se děje, že mi vůbec neodepisuješ na zprávy a ignoruješ mě?" řekla a sedla si ke mně na postel.

,,Nic, jen nemám náladu." odpověděla jsem ji a dala si polštář na hlavu. Sandra mi ho vyrvala a naklonila se ke mně.

,,Jsem přece tvá nejlepší kámoška. Měla bys mi to říct." řekla. Já ji to chtěla říct, opravdu hrozně moc. Ale nevěděla, jsem, jak na to všechno zareaguje. Nastalo ticho a ani jedna nic neřekla.

,,A co vůbec ten včerejšek,hm?" zeptala se mě a když jsem ji neodpověděla a otočila se na druhou stranu, přesunula se na takové místo v posteli, aby na mě mohla vidět.

,,Počkat. Takže se něco mezi vámi dvěma stalo, že jo?!" řekla a já ji vzala polštář a znovu si ho dala na hlavu, abych ji neslyšela.

,,Proto jsi dneska taková! Povídej, úplně všechno!" zajásala a dokonce i přes ten velký polštář jsem ji slyšela. Posadila jsem se a pověděla ji úplně všechno. O tom, jak mě v noci pronásledoval nějaký chlap a narazila jsem právě na Liama a ten mě pak doprovodil domů, i o tom včerejšku. Celou dobu měla otevřenou pusu a zakrývala si sem tam obličej, aby schovala svůj úsměv a nadšený výraz.

,,Páni! To je úžasný!" zajásala a rychle ně obejmula.

,,Ne není. Vždyť má holku a včera ji se mnou podvedl." řekla jsem a znovu si lehká do postele a stočila jsem se do klubíčka.

,,Vždyť to byla jen líbačka. Určitě to dělá s nějakou holkou v jedno kuse, i když je zrovna teď s Emily." Au. Nevím proč, ale když to řekla, zabolelo mě to.

,,Ihned už z té postele vstaň, ať se můžeme na nachystat na ten zápas." v tom mi vzala peřinu a vyškubla mi ji. Zamračila jsem se na ní.

,,Já nikam nejdu." řekla jsem a vstala konečně z postele.

,,Ale to teda jdeš. Hele, pokud tady zůstaneš, tak mu dáš najevo, že to s tebou pořádně zamávalo. A když tam půjdeš, bude si myslet, že jsi v pohodě a že tě to nijak nerozhodilo." měla pravdu.

,,No tak, budu tam já i Adam." řekla a přišla si sednout ke mně. Obejmula mě kolem ramen a usmála se na mě.

,,Dobře, tak teda půjdu." řekla jsem, usmála se na ní, když jsem viděla její nadšený výraz a vydala se ke skříni.

,,V kolik ten zápas vůbec začíná?" zeptala jsem se, když jsem si vybírala oblečení.

,,Myslím, že v pět." řekla a přitom si prohlížela své dlouhé, bílé nehty.

Vytáhla jsem džíny a mikinu přes hlavu a Sandra protočila nad tím vším očima.

,,Jsou teprve tři, takže máme ještě dost času. Můžeme se ještě třeba na něco podívat, ne?" řekla a já s ní souhlasila. Nachystala jsem si oblečení, dala si ho na židli a vzala s sebou notebook, abychom se na něco mohly podívat. Sedly jsme si na mou postel a začaly projíždět Netflix.
Vybraly jsme film Zrodila se hvězda. Obě jsme ten film milovaly.

Film začal a snažila jsem se vnímat jen film s nemyslet nijak na Liama.