I love YOU

20.

Nastal pátek a to znamenal další mejdan. Nechtělo se mi tam vůbec, takže jsem se rozhodla, že zůstanu dnes doma. Sice mě Adam se Sandrou přemlouvali ať tam jdu, ale nepřemluvili mě dostatečně na to, abych tam opravdu šla.

Rozhodla jsem se, že se podívám po nějakých vysokých školách, na které bych mohla podat přihlášku. Samozřejmě na to bylo ještě dost času, ale chtěla jsem mít jistotu a hlavně si vybrat dobře.

Dole v kuchyni jsem si uvařila heřmánkový čaj - který je mimochodem můj oblíbený - a šla na to.

Narazila jsem na spoustu úžasných vysokých, které mě nadchly a mile překvapily. Měly spoustu úžasných předmětů, nádherné prostředí a také spoustu aktivit, které by mě bavily. Bylo jich tolik, že jsem moc dobře věděla, že to nebude rozhodně jednoduché rozhodnutí.

Podívala jsem se kolik je hodin a telefon mi ukázal devět večer. V tom jsem najednou uslyšela bouchnutí do mého okna. Otočila jsem a zvuk ustál, takže jsem se otočila zpět k mému notebooku. Po chvilce se znovu ozvalo bouchnutí, takže jsem vstala a zamířila k oknu. Podívala jsem se z něj a neuvěřila vlastním očím. Před našim domem stál Liam smál se. Odešla jsem od okna a běžela rychle dolů ke dveřím, abych mu otevřela.

,,Co tady děláš? Nemáš být náhodou na mejdanu?" zeptala jsem se ho a on se usmál.

,,Je tam nuda, takže jsem se rozhodl, že zajdu k tobě." řekl a já se posunula, aby mohl vejít dovnitř. Zavřela jsem dveře a šla přímo za Liamem.

,,Jinak děkuji, že jsi mě odnesl předtím do mého pokoje." řekla jsem a on na mě vykulil oči.

,,Do jakého pokoje?" zeptal se a já se na něj podívala s vykulenýma očima. Vždyť to byl přece on ne. V ten moment se Liam nahlas rozesmál a já vůbec nechápala proč se směje.

,,Měla ses vidět, ten tvůj výraz byl k nezaplacení. Jasně, že jsem to byl já." řekl a já si oddychla. Po chvíli jsem se začala smát i já.

,,Co děláš místo mejdanu?" zeptal se a mě, když jsme šli směrem do mého pokoje.

,,Dívám se na nějaké vysoké školy." řekla jsem mu a sedla si ke stolu, kde jsem měla notebook. On se posadil na mou postel.

,,A vybrala sis nějakou?" zeptal se a lehl si na postel. Nad tím jsem jen protočila panenkami.

,,Ne, nevybrala. Je jich spousta, které mě nějak lákají." řekla jsem a otočila se směrem k notebooku, kde byla hlavní stránka Stanfordské univerzity.

,,Takže se nemůžeš rozhodnout, že?" zeptal se a já přikývla. V tom vstal z postele a přišel k mému stolu a přisunul si židli, která stála vedle stolu. Vůbec jsem nevěděla, proč tady tu židli mám, ale pokládala jsem si na ni pokaždé věci.

,,Já buď uvažuji o Stanfordu nebo NYU. Na NUY bych se mohl zaměřit na fotografování a na Stanfordu ještě nevím." řekl a já se usmála. Opravdu uměl úžasně fotit.

,,Chtěla bych někdy vidět i ostatní tvé fotky, které jsi vyfotil." řekla jsem a on se na mě usmál.

,,Moc to lidem neukazuju. Je to pro mě docela dost důvěrné. Prostě je to kousek mě, chápeš ne?" řekl a já přikývla. Podívala jsem se směrem k notebooku a Liam mi položil svou ruku na mou, která ležela na stole. Otočila jsem se na něj.

,,Ale tobě je rád ukážu." řekl a já se na něj usmála. Spadl mi kámen ze srdce a hlavně mě to potěšilo. Že mě bere možná jako něco víc. Ale nebyla jsem si tím jistá. Chvíli jsme se ještě na sebe koukali a potom jsem se otočila k notebooku.

,,Co kdybychom se na něco podívali? Pokud teda nechceš jít zpět na mejdan." řekla jsem a on se usmál. Jeho usměv jsem naprosto milovala. A nechápu, jak jsem si jeho úsměvu nikdy nevšimla. Možná to bylo proto, že se nikdy neusmíval na mě.

,,Jasně, který navrhuješ?" zeptal se a já se na něj usmála.

Chvíli jsme se dohadovali o tom, na co se podíváme. Ale nakonec jsme se rozhodli pro Iron Mana. Marvel jsem měla opravdu moc ráda a nejspíš i Liam.

Vzala jsem notebook a sedla si na postel. Liam si sedl vedle mě a pustila jsem film.

Po chvilce jsem si lehla a opřela si hlavu o čelo postele. Liam mě po chvilce napodobil.

Když film končil všimla jsem si, že Liam usnul. Vypadal krásně, když spal. Počkala jsem chvíli, jestli opravdu usnul a když se mi to potvrdilo, vzala jsem přikrývku a přikryla ho.

Já si ještě na chvíli sedla ke stolu a projížděla snad všechny vysoké školy v Americe a jako poslední byla právě NYU. V tom jsem se otočila na Liama a podívala se na něj. Po chvilce jsem se otočila zpátky k notebooku. Stránky školy jsem ještě projížděla asi půl hodiny a potom se rozhodla, že si taky lehnu.

Lehla jsem si vedle Liama, zhasla lampu, která ležela na nočním stolku. Po chvíli jsem slyšela převalování a všimla si, že Liam leží hned za mnou a objímal mě kolem pasu. Usmála jsem se nad tím a po pár minutách usnula.

Ráno jsem se vzbudila a doufala, že se mi to vše jen nezdálo. Proto jsem se otočila, jestli tam Liam opravdu leží a taky že ležel. Oddychla jsem si a lehla si na záda. Po chvilce jsem uviděla, jak se Liam otočil směrem ke mně a dívá se na mě.

,,Dobré ráno." řekla jsem a otočila se směrem k němu.

,,Dobré ráno." řekl a já se usmála. Nato se usmál i on. Potom mě pohladil po vlasech a dal mi je za ucho.

,,Přijdeš na dnešní zápas?" zeptal se mě.

,,Nejspíš jo." odpověděla jsem a on se na mě usmál.

,,Proti komu vůbec hrajete? zeptala jsem se ho a on si oddychl.

,,S Greenwillem." řekl. Potom jsme se na sebe mlčky dívali.

,,Možná bych už měl jít." řekl po chvilce a já přikývla. Nechtěla jsem ať jde pryč. Ale nemohla jsem s tím nic udělat. Navíc se uvidíme přece na zápase.

Při odchodu jsme se na sebe u dveří usmáli a potom odešel. Došla jsem si do kuchyně a uvařila si kávu. Po chvilce přišla máma.

,,Dobré ráno." řekla jsem ji.

,,Dobré ráno." řekla a protřela si oči.

,,Dneska jdu odpoledne na fotbalový zápas, jo?" řekla jsem ji a ona jen přikývla.

Na snídani jsem nám udělala vajíčka a během snídaně jsme si povídali. U spoustu věcí jsem ji ale nevnímala, protože jsem se opravdu moc těšila na dnešní zápas a v myšlenkách jsem měla opět jen a jen jeho.