I love YOU

25.

Celou cestu jsme oba mlčky seděli. Liam se díval celou dobu na cestu. Já se dívala z okna a přemýšlela, co se s ním stalo. A hlavně proč je teď takový.

,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho, když jsme přijížděli k semaforu, kde byla červená. Otočila jsme se na něj, ale on na mě ne. Opřel se hlavou o sedadlo a promnul si čelo.

,,Můžeš mi sakra odpovědět?!" zakřičela jsem na něj a on se na mě konečně otočil a podíval.

,,Nic mi není." řekl a díval se mi přitom přímo do očí. Pokaždé, když jsem se podívala do jeho očí, uměla jsem z nichž číst a věděla jsem jasně, jak mu je a jak se cítí. Ale teď to nešlo.

V tom blikla zelená a Liam se rozjel. Od té doby jsme spolu opět nepromluvili. Já se zase dívala jen z okna a pozorovala okolí. Sem tam jsem se na Liama podívala, ale ten se díval přímo na cestu.

Přijeli jsme k našemu domu a Liam zastavil. Odepla jsem svůj pás a otočila se na něj. On se na mě po chvilce otočil také. Naklonila jsem se k němu a chtěla ho pohladit po tváři. Když v tom sebou škubnul. Zarazila jsem se a podívala se přímo na něj. Potom jsem se od něj odsunula a odfrkla si. Po chvilce jsem z jeho auta hned šla a cestou domů jsem se na jeho auto ani netočila.

Zbytek odpoledne jsem strávila dole v obývacím pokoji s mou mámou. Dívali jsme se na televizi. Ale já vůbec nevnímala, co v ní hraje. Pořád jsem měla v hlavě Liama a co se s ním dnes stalo.

,,Děje se něco, zlatíčko?" zeptala se mě máma a tím mě vrátila zpět do reality. Takže si toho nejspíš všimla, že jsem myšlenkami úplně jinde.

,,Ne, v pohodě." řekla jsem ji a usmála se na ni. Chtěla jsem tím přesvědčit ji i samu sebe, že jsem opravdu v pořádku. Jenomže to tak nebylo.

,,Víš, že mi můžeš říct opravdu všechno, že ano?" zeptala se mě a já ji přikývla. Ona se na mě usmála a pohladila je po tváři. Okamžitě jsem se k ní naklonila a obejmula ji. Nevím co bych dělala, kdybych ji neměla a kdyby místo táty odešla ona. Táta od nás odešel kvůli tomu, že měl velké dluhy a máma to už kvůli tomu nezvládla. A ani se jí nedivím. Co jsem taky věděla bylo to, že jsem se narodila ještě před svatbou. Myslím, že to byly dva roky před ní. A častokrát jsem se sama sebe ptala, jestli jsem nebyla roste já důvod, proč se vzali. Ale mámy jsem se na to nikdy nezeptala, protože jsem s ní zatím rozebírat nechtěla. Nechtěla jsem totiž, aby se kvůli tomu znovu cítila hrozně. Protože se kvůli němu natrápila dost.

Odtáhla jsem se od mámy, pohlédla na ní a uviděla jsem před sebou tu nejsilnější osobu na světě. Máma byla opravdu hodně silná a v životě toho hodně zvládla a překonala všechny překážky.

Máma mě znovu pohladila po tváři a opřela se o pohovku. Já se k ní přisunula a položila svou hlavu na její rameno. Dívali jsme se spolu ještě asi hodinu na televizi a pak jsem ji v devět řekla, že jsem unavená a že si půjdu lehnout do postele.

Přišla jsem do pokoje a ihned si vlezla pod peřinu. Jenomže když jsem si lehla do postele, všechno to ma mě znovu spadlo. Všechny otázky ohledně dneška a hlavně Liama. Při přemýšlení jsem si všimla, že se mi rozsvítil telefon, který mi ležel vedle postele na nočním stolku. Neměla jsem teď na nic náladu, takže jsem se na něj jen podívala a znovu spadla do svých myšlenek. Jenomže o pár minut později se znovu rozsvítil a to už mi nedalo. Takže jsem se natáhla rukou pro telefon a podívala se na něj. Bylo tam plno zpráv od Liama. Ptal se mě, jestli mám teď čas. Ano, chtěla jsem ho strašně moc vidět, ale zároveň jsem na to neměla sílu a ani náladu.

Ne, dobrou noc. Odepsala jsem mu a telefon hodila vedle sebe. Telefon se okamžitě rozsvítil a já poznala, že mi odepsal. Jenomže já už na to sílu opravdu neměla a tak jsem okamžitě usnula.

Nastalo ráno a já se díky včerejšku vyspala opravdu dobře. Usnula jsem totiž poměrně brzo oproti jiným dnům. Podívala jsem se směrem k oknu a zjistila, že je dneska krásněji než včera. Vstala jsem z postele a přesunula se okamžitě do koupelny. Tam jsem si opláchla obličej a umyla si zuby. Potom jsem hned vešla do svého pokoje a zamířila ke skříni, kde jsem si vybrala květované, červené šaty a k tomu džínovou bundu.

Přišla jsem ke svému stolku, zapla kulmu a nakulmovala si ještě rychle své vlasy. V tom mi přišla zpráva od Sandry, že na mě bude čekat dneska až školou. Někdy mi vrtalo hlavou, proč sem tam za mnou přijede až k mému domu, když od sebe bydlíme poměrně daleko. Nebylo to sice moc daleko, ale stejně mi to přišlo divné. Ale byla jsem samozřejmě za to ráda.

Máma dole opět nebyla a na kuchyňské lince mi ležela svačina a snídaně. Na snídani udělala lívance a já si hned dva vzala a svačinu si strčila do tašky. Potom jsme se šla hned obout a mohla jsem konečně vyrazit.

Směrem ke škole jsem se připravovala na to, že se budu muset setkat s Liamem. Pokud teda do školy přijde. A pokud ano, bude se se mnou bavit? Bude dělat, že se nic nestalo? Při uvažováním jsem si uvědomila, že jsem konečně u školy. V dálce jsem spatřila, že před školou už stojí Sandra a mává na mě.

Když jsem se k ní přiblížila, okamžitě mě obejmula a tím mi taky zvedla náladu. Usmála se na mě a já ji svůj úsměv oplatila. Vešli jsme obě do školy a já se musela připravit na setkání s Liamem.

Uběhly tři hodiny a já si šla do své skříňky pro věci na další hodinu. Liama jsem zatím ještě nepotkala a dělala jsem si o něj docela starost. Čekala mě čtvrtá hodina a šla jsem směrem k učebně, kde jsem ji měla mít. Jenomže když jsem procházela kolem učebny, kde se vyučovala chemie, ucítila jsem, jak mě někdo chytl za paži a vtáhl mě přímo do ní.

Dveře se zavřely a já si uvědomila, že vedle mě stojí Liam. Podívali jsme se na sebe a já byla zmatená a nevěděla, co se teď bude mezi námi dít.