I love YOU

22.

Zbytek víkendu jsem chtěla strávit znovu nad učením. Ale Sandra měla lepší nápad a chtěla se mnou někam v neděli zajít. Takže jsme se rozhodli zajít si do kavárny a popovídat si. Sraz jsme měli před kavárnou ve dvě odpoledne. Přišla jsem na místo a čekala. Čekala jsem asi pět minut a už jsem viděla, jak za mnou jde vysoká blondýnka, která se na mě už z dálky usmívá. Když za mnou přišla, obejmuly jsme se spolu a šly přímo do kavárny.

V kavárně dnes bylo mnohem méně lidí, než když jsem tady byla naposledy s mámou. Našly jsme si místo a posadily jsme se.

,,Jsem strašně unavená." postěžovala si hned Sandra, když si sedla a začala listovat v nabídce.

,,Těžká noc?" zeptala jsem se ji a podívala jsem se na ni. Obě jsme se rozesmály.

,,Jo, včera u mě byl Thomas a celou tu dobu jsme se dívali na filmy. Asi do čtyř ráno." řekla a otočila stránku. Dívala jsem se na ni a ona si toho hned všimla.

,,Neboj ještě k ničemu nedošlo. To bych ti přece hned řekla." řekla mi a já se zasmála. Nepřemýšlela jsem zrovna nad tím. Teda ne teď. Jednou jsem nad tím uvažovala, jestli už spolu měli něco víc, ale hned jsem nad tím přestala přemýšlet, protože to není má věc, ale jejich.

V tom za námi přišel číšník, ale ne jen tak ledajaký. 

,,Ahoj, Astrid." řekl Billy a stál přímo u nás.

,,Ahoj." řekla jsem mu a Sandra se dívala chvíli na mě a potom hned na Billyho. A takhle to pokračovalo.

,,Máte vybráno?" zeptal se a my mu hned nadiktovaly svou objednávku. Obě jsme zvolily cappuccino.

,,Pozdrav mi mámu." řekl a hned nato odešel.

,,Kdo to byl?!" řekla Sandra a možná trochu víc nahlas, než doufala. Modlila jsem se, aby to neslyšel Billy, protože by to bylo asi nejspíš trapné.

,,Chlap, který zve mou mámu na rande." řekla jsem a podepřela si rukou hlavu.

,,Páni! Takže tvoje máma se konečně odhodlala si někoho najít?" zeptala se a já přikývla. Byla jsem moc ráda, že se k tomu konečně odhodlala. Ale narušilo nám to takovou naši bublinu, ve které jsme byly. 

V tom k nám přišel znovu Billy, usmál se na nás a podal nám naše cappuccina. Po chvilce hned odešel a my se znovu pustily do debaty.

V kavárně jsme strávily ještě asi hodinu a řešily jsme úplně všechno. Mít Sandru za nejlepší kamarádku byla opravdu velká výhoda, protože jsme se mohly bavit úplně o všem. Nakonec jsme se rozhodly, že si zajdeme ještě na chvíli do Piedmont parku.

Stály jsme zrovna u přechodu a čekaly na zelenou, když v tom jsem ucítila, jak za mnou někdo stojí až moc blízko.

,,Ahoj." řekl mi někdo potichu do ucha a já sebou cukla. Otočila jsem se a spatřila za sebou Liama.

,,Ahoj Liame!" řekla nahlas Sandra a usmála se na něj. Já oba jen pozorovala s vykulenýma očima. Liam se usmál na Sandru a znovu se podíval na mě. Zjistila jsem, že je už zelená, takže jsem popadla Sandru za ruku a šla sní přes přechod. Na Liama jsem se ani neotočila. Prostě jsem jen šla dál, jak beran. Nedávala jsem vůbec pozor na cestu a ani si neuvědomila, že jsem vrazila asi tak do pěti lidí, co šli taky přes přechod. Došly jsme na druhou stranu a Sandra mě k sobě otočila.

,,Co to bylo?" zeptala se mě a já se na ni dívala. Nevěděla jsem, co to bylo. A hlavně ani nevím, proč jsem zbaběle utekla pryč.

,,Nevím." řekla jsem.

,,Liam je konečně single, zajímá se o tebe a ty to jen tak zahodíš?" řekla a já na ni vykulila oči. Nevěřila jsem tomu, co teď řekla.

,,Single?" zeptala jsem se a ona přikývla.

,,Jo, nezmínila jsem se ti o tom?" zeptala se mě a já jen zakývala hlavou. O tomhle se vůbec nezmínila.

,,Pojď, řeknu ti to cestou." řekla a obě jsme vykročily směrem k parku.

,,Včera večer jsem šla kolem pokoje Elis a slyšela jsem, že s někým volá. Bylo mi hned jasné, že to byla Emily, protože ty témata co řešily? Hrůza." řekla a já se tentokrát snažila vnímat všechno. Každičký detail.

,,Stála jsem u jejího pokoje a pak jsem uslyšela, že se baví o Liamovi. Nechtěla jsem radši nic vědět, protože by to bylo beztak něco, co bych fakt vědět nemusela a měla bych ještě ta týden noční můry. Ale když jsem uslyšela, že se tu dva rozešli, tak jsem pořád poslouchala."

,,A víš proč?" zeptala jsem se jí. Zastavily jsme se akorát u lavičky a sedly si na ní.

,,Prý ji Liam pustil k vodě. Vůbec nevím proč." řekla a já jsem vůbec nic nechápala. Teď jsem byla opravdu zmatená.

,,Tak holka, teď máš aspoň šanci ty." řekla a nadzvedla obočí. Já nad tím akorát tak protočila panenkami. O tomhle jsem vůbec nevěděla, že se stalo. Zároveň jsem byla opravdu ráda. Ale zároveň jsem myslela na Emily, že musí být z toho opravdu nešťastná, že se s ní rozešel.

Ale v hlavě mi hlavně vrtalo proč. Proč se s ní rozešel? Můžu za to nějak já? Doufala jsem, že ne. I když mě těšilo při pomyšlení, že by se na ni vykašlal zrovna kvůli mě.

V parku jsme seděly ještě asi půl hodiny a potom jsme se rozhodly, že půjdeme domů.

Doma na mě čekala máma v kuchyni a hned jsem za ní šla.

,,Ahoj, sluníčko." řekla máma a já se na ní usmála.

,,Ahoj." řekla jsem ji a šla si nalít do sklenice vodu.

,,Mám tě pozdravit od Billyho. Byly jsme se Sandrou v kavárně a zrovna tam byl." řekla jsem ji a máma se okamžitě celá rozzářila.

,,Když už jsme u toho..." začala a mi se sevřel žaludek. Nechce mi teď doufám říct, že tady bude s námi bydlet nebo tak něco, že ne?

,,... bavila jsem se s Billym o tobě a zmínila jsem se o tom, že nemáš žádnou brigádu. A řekl mi, že hledají někoho k nim do kavárny. Mohla bys tam ihned nastoupit, pokud bys chtěla." řekla a já si oddychla. Měla jsem opravdu strach. z toho, co mi řekne.

,,Popřemýšlím o tom." řekla jsem ji a napila se že sklenice. Brigáda by se mi opravdu hodila, protože jsem předtím pracovala v knihkupectví, jenomže se zavřelo a tím pádem jsem přišla o brigádu. Ale pracovat s chlapem, který chce nejspíš mou mámu? A chce jí vůbec?

,,Dobře, ale dej mi vědět co nejdřív jo?" řekla a já přikývla.

S mámou jsem si povídala asi ještě půl hodiny a potom jsem šla nahoru k sobě do pokoje. Lehla jsem si na postel a opět přemýšlela. Samozřejmě že nad Liamem. Taky nad kým jiným, že ano. Pořád mi to vrtalo hlavou a nechápala jsem, že ji prostě jen tak dal košem. Musí v tom přece něco být. A já chci vědět co.