I love YOU

5.

,,Co tady vůbec děláš sama, takhle pozdě večer?" prolomil Liam ticho, které bylo mezi námi.

,,Byla jsem u prarodičů a ztratila jsem nějak pojem o čase." řekla jsem mu a podívala se na něj. Hned se na mě taky podíval.

,,A jakto, že jsi ztratila pojem o čase?" zeptal se a usmál se. Měl krásné, bílé, rovné zuby. Nikdy jsem si jich nevšimla.

,,Začetla jsem se do knihy."

,,Takže ráda čteš knihy, jak tak vidím." řekl a já přikývla. Oba jsme se usmáli.

,,A co tady děláš ty, tak pozdě?" zeptala jsem se ho, když jsme zastavili u semaforu.

,,Šel jsem si pročistit hlavu. Dělám to docela často." když to říkal díval se směrem na oblohu. 

Přešli jsme přes přechod a pokračovali v cestě směrem k mému domu.

Když jsme přišli před náš dům, oba jsme se zastavili.

,,Takže to je tvůj dům? zeptal se a já přikývla.

,,Pěkný. Rozhodně menší než ten náš." zasmál se a já se přidala k němu.

,,Děkuji, že jsi mě sem doprovodil. Nevím, co bych dělala, kdyby mě zas někdo pronásledoval." řekla jsem a usmála se. On mi úsměv oplatil.

,,Nemáš zač." řekl a popošel blíž ke mně. Žaludek se mi sevřel. Nevěděla jsem, co chce udělat. Chce mě políbit? To asi těžko, vždyť má přece holku. Nebo už spolu nechodí?

Přiblížil se ke mně a natáhl ruku k mému obličej. Odhrnul mi pramen hnědých vlasů, který mi spadl do obličeje a zastrčil ho za ucho.

,,Dobrou noc, Astrid." řekl a odtáhnul svou ruku z mého obličeje.

,,Dobrou noc, Liame." řekla jsem mu, on pomalu začal couvat a poté odešel. Já ještě na tom místě chvíli stála a přemýšlela, co se teď právě stalo.

,,Kdo to byl, hm?" zeptala se mě máma hned, když jsem vlezla domů.

,,Jen kluk z naší školy. Doprovodil mě domů." řekla jsem ji a pověděla jsem ji ještě o tom incidentu s neznámým člověkem, co mě pronásledoval.

,,Páni! To je mi ale gentleman" řekla a povytáhla obočí. Protočila jsem oči a máma se rozesmála. Po chvíli jsem se začala smát i já.

,,A co ty? Už mi konečně řekneš, kdo je ten záhadný muž, který zve mou mámu na rande?" zeptala jsem se jí a ta jen zavrtěla hlavou. Proč mi to pořád tají? Stydí se snad za něj?

Zbytek večera jsme si povídali u večeře a přitom se dívali na na naše oblíbené Grey's Anatomy.

Zbytek víkendu jsem si dělala úkoly do školy, četla si knihy nebo pomáhala mámě na zahradě.

Nastalo pondělí a byla znovu škola. Pořád jsem uvažovala nad Liamem. Nemohla jsem ho záhadným způsobem dostat z hlavy.

Když jsem vyšla z domu, čekala na tam na mě Sandra. Celý víkend jsme se neviděly a ani jsme si nepsaly. Celou cestu jsme řešily naše víkendy. O Liamovi jsem ji rádia neříkala. Když jsme přišly k našim skříňkám, všimla jsem si, jak jde kolem nás Liam s nějakým klukem.

,,Ahoj, Astrid." řekl a já jen na něj kdy la a zvedla ruku. Usmál se a já mu úsměv oplatila.

,,Co to sakra bylo?!" řekla Sandra poněkud nahlas a přitom se smála.

,,Nevím." zalhala jsem a dívala se do své skříňky.

,,Nevěřím ti. Něco to znamenat muselo." řekla a já jen zvedla ramena, že nevím a ona protočila oči. Nato jsme se obě rozesmály aspoň jsme. Opět jsem spolu neměly hodinu, takže Sandra šla směrem na dějepis a já na angličtinu.

Přišla jsem do učebny a sedla si na své místo. Po chvilce přišel i Liam a celou cestu ke svému místu ze mě nespustil oči. V tom do třídy přišel pan Johnson a zahájil výuku.

,,Tak, děcka. Připravil jsem si pro vás tentokrát práci ve dvojicích, na který budete mít 3 měsíce." všichni se na sebe začali koukat a smát se.

,,Rozdělte se do dvojic a budete mít za úkol udělat projekt. Bude to projekt o nějakých zajímavých místech v našem státě. Bude tvořit fotkami, zajímavostmi atd..." řekl a všichni si začali něco říkat a šeptat.

,,A budeme si moct vybrat dvojice?" zeptala se April a učitel jen kývl.

,,V tom případě chci být s Astrid." řekl klučičí hlas a všichni se otočili dozadu. Napodobila jsem je a zjistila jsem, že to řekl Liam. Byla jsem v šoku.

,,Dobrá, hned si vás tady píšu." řekl a já se znovu otočila na Liama. Co to má sakra znamenat. Když viděl můj šokovaný výraz, usmál se. Ale mi do smíchu nebylo. Otočila jsem se zpátky směrem k tabuli a už jsem se na něj ani jednou nepodívala. Když hodina skončila, vyřítila jsem se rychle z učebny.

,,Hej!" zavolal na mě známý klučičí hlas. Nechtěla jsem se otočit. Takže jsem šla dál ke své skříňce. Zastavila jsem se až, když jsem ucítila něčí dotek ruky na mém rameni.

,,Tak kdy začneme?" zeptal se mě Liam.
   
,,Nebylo by slušné se první toho člověka zeptat, jestli by s tebou chtěla být ve dvojici, než to řekneš učiteli?" zeptala jsem se a on se usmál.

,,Tak nic si neřekla potom učiteli. Takže asi se mnou ve dvojici být chceš." řekl a pořád se na mě koukal a smál se.

,,Dobře, dej mi tvé číslo a já ti buď zavolám nebo napíšu a domluvíme se." vytáhl z kapsy telefon, aby si mohl mě číslo zapsat. Řekla jsem mu ho a zapsal si ho.

,,Dobře, tak zatím." řekl a odešel.

,,Ten po tobě nějak jede, hele." řekl někdo a já se hned otočila. Byl to Adam. Hned jsem ho obejmula, protože jsme se od pátečního mejdanu neviděli.

Šli jsme spolu pak směrem na oběd, kde na nás čekala u stolu Sandra.

,,Můžete mi někdo vysvětlit, proč se po něm furt před všemi plazí? Je to nechutné." řekla Sandra a dívala se někam za mě. Napodobila jsem ji, otočila se a tam uviděla Liama a Emily. Opravdu se po něm plazila.

Liam zvedl hlavu a rozhlížel se po celé jídelně, kde se po chvíli střetl pohledem se mnou. Hned ze sebe Emily sundal. Ta se ho nejspíš začala vyptávat, co to dělá. Nebyla z toho totiž moc nadšená. Napodobila ho a podívala se směrem, kde se celou dobu díval. A když se podívala na mě, hned jsem se otočila zpátky. Nabrala jsem na vidličku maso a začala jíst.

Odpoledne jsem se učila a četla si. Večer jsem s mámou seděla opět v obývacím pokoji a povídaly jsme si. Ona mi vyprávěla o tom, jak se na ni jeden pacient pozvracel a že to nešlo vůbec vyčistit.

V tom mi přišlo upozornění na telefonu a když jsem se podívala kdo píše, hned jsem vstala z pohovky.

,,Copak? Stalo se něco, sluníčko?" zeptala se mě máma a koukala na mě. Já jen zavrtěla hlavou a šla směrem do pokoje.

Tak kdy teda začneme? :), samozřejmě, že to byl Liam.
To ještě nevím.
Co takhle hned v pátek? Nějak na to spěchá, chlapec, pomyslela jsem si.
Nějak na to spěcháš ne? Vždyť na to máme přece 3 měsíce.
Čím dřív, tím líp. ;) Na to jsem mu už neodepsala. Pořád mi to vrtělo hlavou. Nikdy o mě žádný fotbalista nijak nejevil zájem. Jeví o mě vůbec Liam zájem? S mými myšlenkami o něm jsem nakonec usnula a zdálo se mi o tom hnědovlasém klukovi.