I love YOU

10.

Celou noc se mi zdálo o předešlém dni. Po dlouhé době jsem se opět konečně dobře vyspala. Po dlouhém povalování v posteli jsem se rozhodla, že vstanu a půjdu dolů za mámou. Ještě se musím samozřejmě připravit na bombardování otázkami, které mi hned položí.

Cestou dolů jsem přemýšlela nad otázkami, na které by se mě asi zeptala a já si na ně v duchu odpověděla. Nevěděla jsem proč nad tím tak moc uvažuju. Vždyť se mě bude jen vyptávat na včerejšek. Navíc se nic ani mezi námi nestalo, naštěstí.

,,Dobré ráno." řekla máma. Seděla v kuchyni u stolu, pila kávu a k tomu si četla noviny.

,,Dobré ráno." odpověděla jsem ji, došla si pro svůj hrnek a nalila si taky kafe. Přisedla jsem si s hrnekem kafe k ní.

,,Tak, jak bylo včera?" zeptala se a podívala se na mě zpoza velkých novin.

,,Jo, bylo fajn." řekla jsem ji a usrkla si z kafe. Kafe mě pokaždé skvěle nabudilo. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala.

,,A nic se mezi vámi nestalo, jo?" zeptala se a já se málem udusila. Začala jsem rychle kašlat, protože mi kafe sklouzlo v krku jinam než by mělo.

,,Panebože ne! Vždyť má holku mami!" řekla jsem a ona se začala nahlas smát. Protočila jsem panenky a potom se začala taky smát.

,,Co kdybychom si dnes zašli spolu do kavárny? Mají tady jednu novou a je prý skvělá." řekla a já se na ni usmála. Už dlouho jsme si jen my dvě nikam nezašly, protože měla hodně práce nebo byla prostě unavená. Potěšilo mě to, že chce někam zajít.

,,To je dobrý nápad. Odpoledne?" zeptala jsem se a ona jen přikývla.

Řekla jsem mámě, že si půjdu zaběhat. Šla jsem si nahoru do pokoje pro své věci a převlékla se do nich. Vzala jsem si černou soupravu. Černé legíny, černou sportovní podprsenku a na to volné, bílé tričko. Potom jsem si vzala s sebou ještě hodinky, mobil se sluchátky. Dole jsem si obula své běžecké boty a mohla jsem vyrazit.

Dnes jsem zvolila docela velký okruh. Měla jsem dnes tolik energie a síly, bude bych ji mohla rozdávat. Mohla za to ta dnešní káva nebo včerejší odpoledne s Liamem?

Nastalo konečně odpoledne a s mámou jsme zašly do kavárny. Kavárna byla moc pěkná. Sice malinká, ale útulná.

Vybraly jsme si místo a posadily se. V tom k nám přišel nejspíš číšník a začal se nás ptát. Ale najednou se zarazil. Nevěděla jsem proč, tak jsem se na něj podívala. Díval se přímo na mou mámu a usmál se. Máma zvedla hlavu a podívala se na něj a taky se usmála. O co tady sakra jde? Nechápala jsem to.

,,Ahoj Billy!" řekla máma, postavila se a obejmula ho.

,,Ahoj Mer." řekl. Tak Mer, jo?

,,Předtím jsem si to moc užil." řekl a já se na ně dívala přímo s otevřenou pusou. Takže on je ten tajemný chlap. Ale byl docela pěkný, to se muselo uznat a taky příjemný.

,,Já taky, možná bychom to mohli zopakovat." řekla máma a ten cizí muž přikývl.

,,Mimochodem, tohle je má dcera Astrid. Říkala jsem ti o ní." řekla a oba se na mě otočili. Já se jen usmála.

,,Moc rád tě konečně poznávám, Astrid." řekl a natáhl ruku, abychom si s ní mohli potřást. Vstala jsem a potřásla si s ním rukou.

,,Můžeš mi normálně říkat Billy a tykat mi." řekl a usmál se. Já jen přikývla a posadila se zpátky na svou židli.

S mámou jsme si konečně objednaly a když odešel, hned jsem na ni vytřeštila oči a začala ji bombardovat otázkami, jak ona mě dnes ráno.

,,Takže on je ten záhadný chlap, se kterým si byla pryč, že?" zeptala jsem se a máma přikývla.

Chtěla jsem se jí zeptat na další otázky, ale v tom do kavárny vešel pan Sparks i s manželkou, jejich dcerou Lily a nesměl chybět ani Liam. Když vcházel do kavárny nedíval se na mě. Docela mě to zamrzelo. Ale když se posadil, tak se rozhlédl po kavárně a potom jsme se střetli pohledem. Okamžitě se usmál a já taky.

Po chvíli jsem se otočila a máma se na mě celou dobu koukala. Všimla jsem si toho a zasmála jsem se.

,,Co je?" zeptala jsem se ji a v tom nám Billy přinesl kávu, kterou jsme si objednaly.

,,Nic, jen vidím, jak se na tebe kouká." řekla a já si zamíchala své kafe.
  

,,Pořád se kouká?" zeptala jsem se a ona přikývla.

,,Nespustil z tebe zatím oči." řekla a usrkla si z kafe. Tak nespustil oči jo? Byla jsem z toho všeho zmatená a nevěděla jsem, co to má znamenat.

Celou dobu jsme si spolu v kavárně povídali. A to jak o její práci, tak i o škole.

Nastala středa a s Liamem jsme se pokaždé na sebe usmáli, když jsme se potkali. Škola skončila a já si šla ke své skříňce, abych si v ní mohla odložit své sešity a učebnice. Když jsem skříňku zavírala, všimla jsem si, že hned vedle ní stojí Liam. Opíral se o vedlejší skříňku a hned se na mě usmál.

,,V pátek je mejdan, ale tentokrát u mě. Přijdeš?" zeptal se a pohrával si se svýma klíčema, které držel v ruce.

,,Ještě uvidím." řekla jsem, otočila se a šla pryč. Hned mě doběhl a šel se mnou.

,,Byl bych moc rád, kdybys přišla." řekl.

,,Říkám, že uvidím." řekla jsem a otočila se na něj.

,,Dobře." Mlčky jsme oba stáli přímo naproti sobě uprostřed chodby a dívali jsme se na sebe.

,,Liame, tady jsi!" zakřičel dívčí hlas a oba jsme se otočili směrem, odkud k nám přicházel. Byla to Emily s Elis a šli přímo k nám. Elis ke mně přišla a obejmula mě. Zato Emily se na mě podívala s pokrčeným nosem a Liam si toho všimnul.

,,Už bych měla jít." řekla jsem s usmála jsem se.

,,To bys teda měla." odsekla Emily a přitom se na mě usmála a zamávala svými dlouhými, umělými řasami. Jak já tu holku nesnáším. Jak může být zrovna ona s někým, jako je Liam. Je pro ní až moc perfektní. Je pravda, že ona je taky dokonalá, ale spíš dokonalá husa.

Hned jsem se otočila a šla směrem k východu. Ještě jsem uslyšela Liama, jak ji něco říkal, když jsem byla skoro u východu. Přišlo mi, že se docela dost pohádali. A zajímalo mě, jestli to je spojené se mnou.

Cestou domů jsem přemýšlela. Uvažovala jsem nad Liamem, Emily a mnou.

To bys teda měla, tahle věta mi pořád zněla v hlavě. I ten její falešný úsměv. Proto jsem se rozhodla, že na páteční mejdan půjdu. Myslím si, že Liam bude mít radost, ale Emily ještě větší, když mě tam uvidí.