Souboj s láskou

Část desátá

Další den

Byakuya, tiše jako myška, dotlapkal až do pokoje nejmladšího senseie, co na škole byl. Oběma rukama pevně držel obrovský tác, na kterém byla spousta různorodých jídel a dva hrnečky voňavé kávy. Děkoval bohu, že dveře do Kageyoshiho pokoje byly otevřené a on si s klikou nemusel poradit jinak. Došel až k mladšího stolku, na který snídani položil a pak se vkradl do jeho postele. Chvíli ho jen pozoroval, než se k němu naklonil a lehce ho políbil.

,,Dobré ráno, Senbi..."

Mladší se jen zachrul a instinktivně přes jeho bok přehodil svou ruku, kterou vytáhl zpod peřiny, jež se večer nakonec stejně přikryl, protože ta neskutečná zima, pocházející z pootevřeného okna, jenž byl moc líný zavřít, už se opravdu nedala vydržet, což mu jasně dávala i jeho husí kůže. 

Jenže stále byl hluboko ve snech, ze kterých se asi pravděpodobně po delší dobu neměl v plánu probudit, neboť zamumlal: ,,Samozřejmě, čokoládu mám rád..."

,,Stáváme, princezno," uculil se Byakuya a pošimral ho na tváři. Po celou dobu se jen culil, Senbi mu připadal vážně roztomilý.

Tím však způsobil jen to, že se od něj spící odkulil, až dokud nenarazil na stěnu. ,,Ne, kafe nemám rád... když už, tak čaj... jahodový... jahody jsou dobré, sladké, ale já nemám rád sladké... přesto miluju jahodový čaj víc, než cokoliv na světě... stejně tak čokoládu..."

Byakuya nad tím svraštil obočí a zahanbeně se podíval na kávu, tohle mu tak trošku nevyšlo. Jahody i čokoládu však měl.

Jeden kousek kakaové čokolády ulomil a zamával jím Senbimu pod nosem, aby mohl cítit jeho vůni. Pak další kousek čokolády hodil do kávy.

Jakmile Senbonzakura onu přesladkou vůni nasál, se stále zavřenýma očima se pomalu zvedl do sedu. Vystrčil ven jazyk, přičemž vypadal absolutně jako pes. ,,Čokoládo? Ženo moje? Jsi to ty?"

,,No jasně, že jsem to já," souhlasil Byaki a čokoládu mu na jazyk položil. Pak k ní přidal ještě červenou jahodu.

,,Hmmmm.... ichigo...," zahuhlal Kageyoshi s plnou pusou a přemístil se tam, kde intuitivně vycítil Byakuyu, jenž se mu ve snech zobrazoval jako velká rudá jahoda namočená v lázni mléčné čokolády.

,,Chceš ještě?" vyzvídal Kuchiki se smíchem a schválně od něj kousek odtlapkal, aby ho neprobudil.

Jenže najednou se mladší doslova zhroutil na peřinu, jako kdyby jeho tělo propadlo do bezedné hlubiny. Pak se jeho oči otevřely a on se prudce posadil, snažíc se rozkoukat po pokoji. ,,Sežrala mě velká jahoda!"

,,Nande?" zeptal se starší, pak však při pohledu na něj vyprskl smíchy. ,,Neboj, tvoje žena čokoláda tě ochraní!"

Kageyoshi zamžoural jeho směrem, šokován, že je v jeho pokoji. ,,Co tady kurva děláš? Vypadni!" štěkl na něj, protože si myslel, že to on byl důvodem náhlého zvratu v jeho snu, jenž si už jen matně pamatoval. Se zavrčením se natáhl zpět na lůžko.

,,Přinesl jsem ti snídani," objasnil Byakuya nakvašeně svou přítomnost a odfrkl si, přičemž slezl z postele a opravdu se jal plnit jeho příkaz.

,,Nemusels mě kvůli tomu budit v půl pátý, když jsem mohl ještě skoro hodinu spát!" rozhněval se Senbon, neboť ho podráždilo, že si sem nakráčel jen tak a dovolil si vlézt mu do jeho drahocených snů. ,,Takhle mi akorát narušuješ soukromí!"

Kuchiki na něj nijak nereagoval, pouze odešel z pokoje. Takhle si to opravdu nenaplánoval. S povzdechem tedy došel k automatu, kde si koupil kávu. Chuť k jídlu ho přešla.