Souboj s láskou

Epilog

,,Nezkazil," ujistil ho Byakuya a objal jej, ačkoliv stále postrádat oblečení, což by většinu lidí uvádělo do rozpaků. V jeho případě to neplatilo.

Mladší se mu vděčně zavrtal do náruče a přitáhl k sobě na postel. Možná, že se atmosféra trošku změnila, to ale neměnilo nic na tom, že po něm pořád sakra moc toužil. Svými dalšími slovy to dal jasně najevo: ,,Dělej si se mnou co chceš... když tak ti v tom zabráním."

,,Tak dobrá," kývl po chvíli Kuchiki a natáhl se pro onen šátek. ,,Nechci tě nějak znevýhodňovat, ale pomůže ti to se uklidnit. Sám s tím mám zkušenost," vysvětlil a když mladší kývl, překryl mu onou látkou oči a zavázal ji tak, aby nespadla.

,,Jen se o mě... neboj," snažil se ho uklidnit Kageyoshi. Popravdě se tím snažil uklidnit sám sebe. To, že nic neviděl, ho upřímně znervózňovalo, neboť nemohl určit, odkud a co přijde.

Byakuya o této dezorietaci taktéž něco věděl, takže na to šel zlehka. Pohyboval se tak hlasitě, aby ho mladší mohl dobře slyšel. Nejdříve lehce přejel prstem po jeho tváři a poté jako již tolikráte toho večera ochutnal jeho rty.

Senbon zpočátku trochu pánovitě jeho polibek opětoval. Nemohl si stěžovat, tento dotek na něj působil jako velice uklidňující artikl. Dokonce mu po chvilce omotal ruce kolem krku, aby si tak byl jistý jeho polohou.

Byakuya se těch jeho hebkých rtíků nemohl nabažit, přesto se od nich musel po chvilce odtrhnout, aby nabral dech. Přemýšlel co dál, a jako nejlepší nápad mu přišlo věnovat se mladšího oušku, které zároveň bylo takovým tím jeho slabým místečkem. Společně s tím opatrně vsunul do mladšího úst tři své prsty.

Senbonzakura sebou trochu polekaně trhl. Nakonec ze svých úst vypustil všechen vzduch a svým jazýčkem se jeho prstíkům začal věnovat. Laskal je, občas do nich kousnul, nebo také jemně sál.

Byakuya přesně to samé dělal s jeho uchem. Jakmile usoudil, že jsou jeho prsty dostatečně vlhké, vytáhl je. Věnoval několik motýlích polibků Kageyoshiho krku a poté druhou rukou zajel za lem jeho spodního prádla, které stáhl. Sklonil se k jeho mužství, které pro odreagování začal opečovávat jazykem, zatímco jedním navlhčeným prstem obkroužil Kageyoshiho vstup. Po chvilce si do něj oním prstem  dovolil i kousek zajet, hned na to ho však vytáhl a celý proces opakoval tak dlouho, dokud se mladší dostatečně neuvolnil na to, aby do něj mohl proniknout celým prvním prstem.

Senbi z toho byl trošku vykolejený, jenže to všechno bylo tak strašně... příjemné, že se mu mezi rty občas i vytratil sten. Hlasitost i počet oněch projevů byl stále častější a zřetelnější.

Jakmile Byakuya usoudil, že je na to Senbi připravený, použil i druhý prst, kterým ho taktéž začal roztahovat, aby mohl zapojit i prst třetí.

V tu chvíli sebou Kageyoshi cukl trochu víc a nevědomky se ke staršímu víc přitiskl, snažíc najít si pevnou oporu. Nezdálo se, že by to na něj bylo příliš, jen neměl moc hezké zkušenosti s podobným.

Byakuya z něj po chvíli své prsty vytáhl. Přemýšlel, jak by to pro mladšího mohlo být nejlepší. Nakonec ho jeden způsob napadl, takže ho chytil za jednu ruku a propletl si s ním prsty. Zároveň ho tím navedl k sobě. Napadlo ho, že když si Senbi určí tempo sám, bude to pro něj snazší, než kdyby vše nechával jen na Byakuyovi.

Věděl, že už i tak musí být mladší nervózní, nebo musí mít dokonce strach, takže na něj nespěchal. Přitáhl si ho sice na klín, to ano, ale věnovat se začal jeho běloskvoucí se šíji.

Senbonzakura byl chvilku trochu ztuhlý, jelikož jeho tělo už automaticky očekávalo bolest, ale když se mu jí nedostalo, výrazně si oddychl. Aby měl Kuchiki lepší přístup, dokonce naklonil hlavu stranou, čímž mu dal větší prostor na svém krčku, o nějž se staral.