Souboj s láskou

Část první

Anebo také nezmění. Kuchiki ho nepřestal vytáčet ani u oběda, který chtěl, aby probíhal v klidu. Místo toho si musel jít změnit tričko, jež mu starší černovlásek polil 'nechtěně' limonádou.

,,Tak evidentně budu i bez oběda," zavrčel si pro sebe Senbonzakura, když si po cestě svlékal tričko a odhalil tak své propracované tělo. Že kolem něj sem tam někdo prošel, to ho nezajímalo.

Mezitím musel Byakuya čelit káravým pohledům ze strany svého otce, které však cíleně ignoroval. Když už se musel trápit s tímhle spratkem, měl právo si tento čas zpříjemnit.

Když poobědval, což se v jeho případě rovnalo asi pěti kouskům ovoce - byl vegetarián -, rozhodl se, že si trochu zacvičí se svou katanou. Vydal se tedy do svého pokoje, přičemž po cestě narazil na Kageyoshiho.

,,Trénuješ striptýz, či co?"

,,To si piš, speciálně pro tebe. Klidně ti ukážu i víc...," zavrněl mladší a počastoval ho laškovným pohledem s oblíznutím si spodního rtu, kde mu ulpívala stále trocha zaschlé krve. Pak, jako kdyby sva slova myslel opravdu vážně a byl nějaká laciná děvka, se mírně pohnul v bocích a zachytil lem svých kalhot.

,,Řekl bych, že ses minul školou... Tady tě bude akorát škoda, brouku," provokoval ho Kuchiki, následně však kolem něj prošel bez dalšího slova.

Student jen protočil očima nad tím debilem a natáhl na sebe suché tričko, jenž až do teď svíral v levé ruce. ,,Já na tuhle zasranou školu nechtěl."

,,Tak to bych tě měl vlastně hluboce litovat, ne?" otočil se náhle Kuchiki a vrátil se k němu. Několika hbitými a ladnými kroky se přemístil za jeho záda a svými rtíky se přisál k mladšího krku. ,,Myslím, že ses ani neměl oblékat...," zavrněl.

Tu samou chvíli, kdy se jeho sametové rtíky dotkly Senbonova krku, se mladší otřásl a následně celý ztuhl. S vytřeštěnýma očima se mu chtěl pokusit uniknout, ale jeho tělo bylo v takovém šoku, že se nedokázal hnout z místa.

,,Bojíš se?" zašeptal Byakuya, když se odtáhl od jeho krku, kde mu udělal cucflek.

,,Máš strach z vlka, beránku?" pokračoval ve svých otázkách, když se přesunul na jeho ouško, jež skousl.

Upřímně, Senbon si musel přiznat, že ho opravdu vyděsil. Jeho tělo se nemohlo hýbat, ať se pokoušel o cokoliv. Nemohl mu to ale takhle přímo říct, ukázal by tak akorát, že není nic víc než nějaký slaboch. Proto semkl rty a snažil se to přetrpět, jen aby už měl pokoj. Toho se mu ale v nejbližší době nejspíš nedopřeje.

Starší totiž moc dobře viděl, co s ním dělá. Za ty roky, co se učil boji, moc dobře dokázal odhadnout pocity lidí, podle řeči jejich těla.

,,Jak jsem řekl... Jsem tvou Nemesis," připomněl a sjel svými rty po jeho šíji, již obdarovával drobnými polibky. Zarazil se až u lemu jeho trička.

Senbonzakurovi i přes všechen odpor unikl mezi rty tichý vzdech. Nechtěl si to přiznat, v žádném případě ne, ale jeho tělo, jež bylo skoro odpoutáno od jeho mysli, to vidělo jinak. Ta péče se mu líbila. S těžkým oddechováním se musel až opřít dlaní o nejbližší stěnu. ,,Proč... mi tohle děláš..?"

,,Protože jsi jen malý sobecký spratek, který si myslí, že celý svět je proti němu a on je ta největší chudinka. Stěžuješ si, že tě sem rodiče poslali, nesnášíš je za to a proto ses rozhodl, že budeš drzý a všem znepříjemňovat život," řekl Kuchiki ledově, načež se od něj odtáhl.

Mladší si oddychl, že se od něj oddálil, stále ale u něj byl až moc blízko. ,,A to ti je jako jedno, že mě sexuálně obtěžuješ? Kdybys byl hezká holka, ani neceknu, ale já nejsem na kluky, kurva!"