Souboj s láskou

Část patnáctá

Jeeej, tak trochu jsem zapomněla přidat kapitolu. Gomeeen! xD Dneska tu budeme mít takový malý... zvrat v událostech^^

Následující ráno

Další den, vlastně spíše ráno, zhruba kolem sedmé hodiny ranní, se Senbonzakura konečně probudil k životu. Bolelo ho celé tělo, ale tak moc mu třeštila hlava, že si nebyl schopný vzpomenout, co se minulého dne stalo. Kolem sebe cítil hřejivé teplo, což bylo hlavním důvodem, proč se s lehkým úsměvem na tváři odvážil otevřit svá zalepená kukadla.

,,Ohayo, Senbi..." zaslechl, načež bylo jeho čelo obdarováno letmým polibkem. Jenže to, kdo byl jeho průvodcem, byl někdo, kdo mladšího šokoval.

Polkl. ,,S-Sojune...?" Po vyslovení tohoto jména si všiml, že černovláskova ruka spočívá na jeho boku, jenže nebyla samotná. Dovolil si s vytřeštěnýma očima poohlédnout se a pohled mu samovolně sklouzl na pochrupujícího Byakuyu, jenž ho objímal a tiskl k sobě jako plyšového medvídka.

Právě onen černovlásek se v tu chvíli probral. Posadil se, nehleděl napravo ani nalevo a bez rozmýšlení vyrazil do nejbližší koupelny, která byla k jeho štěstí blízko. Obrátil se mu totiž žaludek, nemluvě o neskutečné bolesti hlavy a totální amnézii ohledně včerejšího večera.

,,Co se...? Proboha," vyhrkl Kageyoshi, neboť se mu právě v tu chvíli projasnila mysl a dolehla na něj většina včerejších vzpomínek. Spali spolu. Všichni tři. To je... zvrácené.

,,Bolí mě hlava. Nic si nepamatuju. Zabiju Grimmjowa a Ulquiorru," ozvalo se po chvíli a do pokoje opět vešel Kuchiki mladší, který právě vyvrhl obsah svého žaludku. Měl na sobě jen spodní prádlo, o to se však moc nestaral. Když uviděl svého otce, zatvářil se překvapeně. Kde se tu Sojun bere?

Jenže Senbonzakura až téměř vyděšeně hleděl do uhrančivých očí nejstaršího z nich, který se na něj díval se spokojeným, přesto vřelým úsměvem. Nedokázal ani zareagovat, když se k němu právě Sojun naklonil a svými rty se otřel o ty jeho.

,,No tak počkat," zavrčel Byakuya, načež se k nim přemístil a svého otce od Senbiho odtáhl. Netušil, co se včera stalo, ale tohle se mu nelíbilo.

,,Ale, ale, ale... ty si ze včerejší noci nic nepamatuješ...?" provokoval ho starší s úšklebkem na rtech a posadil se, ruce složené za hlavou. ,,Jak bys mohl zapomenout na-"

,,SKLAPNI" okřikl ho Kageyoshi, kterému se nelíbilo, kam tato konverzace ubíhala. Aby se ujistil, že opravdu nic neřekne, hodil mu polštář do obličeje. Pak se sám, stále pod dekou, natáhl k zemi, kde leželo jeho zmuchlané oblečení, do něhož se vzápětí nasoukal. Velice ho přitom zabolel zadek.

,,Co bych si měl jako pamatovat?" povytáhl Byakuya obočí, pak se však zatvářil vražedně. ,,Já je fakt zastřelím," zavrčel, načež se vydal  z pokoje. ,,Grimme, Ulqi. Zase jste mě opili a já si zase nic nepamatuju, kreténi!"

Nejmladší si úlevně povzdychl a otočil se na Sojuna, který už se stačil obléknout. Bohužel nestačil ani nic říct, neboť byl tvrdě přiražen k nejbližší zdi. Zalapal po dechu.

,,Copak? Proč si mi zabránil, abych mu o tom řekl?" vyzvídal otec, přičemž mu věnoval několik motýlích polibků na krk. 

Mladšímu unikl mezi rty slastný povzdech. Zvláště při vzpomínce, jak spolu včerejší noc dováděli. ,,Nechci... aby o tom věděl... ne teď..."

,,A proč by o tom neměl vědět? Stejně se to jednou dozví," zavrněl mu do ucha Sojun. ,,Nebo ho snad chceš... podvádět?"

,,Ne! Já.. chci říct... vždyť spolu stejně ani nechodíme... ale... proboha, já nevím!" sykl Kageyoshi zoufale a poddal se jeho dotekům. Nebyl to náhodou on, kdo dříve tvrdil, že NENÍ na chlapy? A teď by chtěl hned dva?! ,,Já... nemůžu si mezi váma vybrat... miluju ho, ale... miluju i tebe..."