Souboj s láskou

Část čtvrtá

Á další kapitolka je na světě^^ Jak už jsem hlásila u Tábora, dnes jsem dosáhla svých 100 followerů! To je pro mě vážně velký úspěch a jsem vám všem moc vděčná. :3 Snad se vám moje příběhy budou líbit i nadále!

Další den

Nutno přiznat, že Byakuya se po dlouhé době vyspal dobře, bez jakéhokoliv probouzení. Procitl až s úsvitem, protáhl se, převlékl a vyrazil na snídani. Když však vylezl ze stanu ven, všiml si vysoké postavy, která stála opodál a obdivovala sakurové květy. ,,Hej, co tady chcete?" otázal se ho Kuchiki, aby si získal jeho pozornost. Nedělalo mu zrovna radost, že se tady nějaký podivín potuluje kolem školy. 

Dotyčný se na něj opravdu podíval, jeho kamenná tvář se změnila. ,,Taky tě pohled na tuhle růžovou záplavu uklidňuje?" zeptal se ho onen muž. Byakuyu překvapilo, jak melodický hlas měl. ,,Je to tak trochu magické, nemyslíš? Bojová akademie a jeden samuraj, který přespává pod třešňovými květy," pokračoval tmavovlásek a na Kuchikiho se usmál.

,,Vážně? Ani bych neřekl. On to totiž není samuraj, jen pouhý bojovník, který sešel na scestí," odpověděl Byakuya tak, aby to druhý slyšel, a se zadíval na nebe.

,,A smím znát tvé jméno, zabloudilá duše? Já jsem Tsukishima, zdejší nová pracovní síla," představil se mu druhý a trochu se k němu přiblížil. Napřáhl ruku.

,,Kuchiki Byakuya," odvětil černovlásek prostě a nabízenou ruku přijal.

,,Tak to pak věz, že jsi bytostí, již jsem hledal, Kuchiki Byakuyo," usmál se znovu Tsukishima.

V tu samou chvíli jejich konverzaci přerušilo hlasité zavrzání dveří hlavního vchodu, ze kterých vzápětí vylezl polonahý Senbonzakura. Zíval na celé kolo, přesto si nemohl odpustit trochu ranního sněhu a kouření. 

Dvou černovlásků si sice všiml, ale okázale je ignoroval, protože ho ani jeden z nich nezajímal. No, tohle si sice pořád říkal, ale jeden z nich mu neustále ležel v hlavě a nemohl se vůči němu zbavit zvláštního nepopsatelného pocitu. 

Odešel pár desítek metrů, přičemž jim ukazoval záda, než se posadil do hroudy bílé pokrývky a mezi rty si vložil cigaretu, jejíž konec zapálil.

,,Kdo... to je?" podivil se Tsukishima, který na Senbonzakuru nevěřícně hleděl. ,,Jeden ze zdejších studentů?"

,,Ne," zakroutil hlavou Byakuya. ,,Býval to student, ale od včerejšího dne je to učitel," objasnil a na svého společníka se zadíval. ,,Co tu vůbec děláš?"

,,Hledal jsem tě. Tvůj otec mi řekl, že jakožto nový učitel filozofie budu bydlet s tebou v pokoji 343," vysvětlil dlouhovlásek.

,,Vážně?" Podivil se tomu Kuchiki. ,,No, nevadí. Nechceš nejdříve zajít na snídani?"

Kageyoshi, který jejich konverzaci neslyšel, je po očku sledoval. Byl si jistý, že toho druhého černovláska, co se mu motal kolem Byakuyi, v životě neviděl, a také si byl jist, že už teď ho nemá rád. 

Pak mu došlo, nad čím právě přemýšlel. Rázem celý zrudl, protože tohle bylo... nemyslitelné! Žárlil snad, že se kolem jeho učitele - tedy teď už spolupracovníka - ochomítá někdo jiný? Nějaký jiný muž? 

Ne! Tohle si nemohl připouštět. Celou noc nespal právě kvůli tomu, co se stalo včera. Z nějakého důvodu cítil, že by se měl Kuchikimu omluvit, ale pokaždé, když mu na to padla myšlenka, se musel zvednout z postele. Protože spal v jeho posteli, v jeho voňavé posteli, která mu připomínala pouze jeho.