Souboj s láskou

Část šestnáctá

Tákže, chci poděkovat @BajunkaBerankova a @Chloe_Biersack666 za jejich úžasné komentáře, kterými jste si vysloužily tuto další kapitolu - a hned dneska. Shezy je hodná, co? No, tak snad se bude líbit. A upřímně, Baju, tvůj komentář stál vážně za to! :3

O několik dní později

Za pár dní, po jejichž dobu se Kageyoshi zotavoval, konečně nastala chvíle, kdy si pro něj měl Byakuya přijet. A ten opravdu přijel, dokonce i včas. Po krátké rozmluvě s doktorem už Senbonzakura seděl v jeho autě.

,,Ohayo," pozdravil ho Kuchiki a nastartoval.

,,Ohayoooo~" zazíval mladší, který měl kupodivu nějak moc dobrou náladu. Sice ho děsilo, že měl nejhlubší rány na rukou sešité, po delším zvažování ale dospěl k názoru, že to je jen dobře.

Zbytek jejich krátké cesty probíhal mlčky. Naštěstí Kuchiki nebydlel moc daleko, takže za pár minut opět zastavili. Společně vystoupali až nahoru, Byaki samozřejmě nesl Senbiho tašku. Tu poté uvnitř hodil na postel a podal Kageyoshimu klíče a papírek.

,,Nakoupeno máš, na stole jsou nějaké peníze. Klíče jsem ti dal a na tomhle papírku jsou čísla lidí, kteří by se ti mohli hodit," shrnul to. ,,Já si půjdu najít hotel."

Když se však chtěl hnout z místa, ozvalo se zařinčení dopadajícího klíčku o zem a kolem jeho těla se ovinuly dvě slabé paže. ,,Já ti říkal, že tě nikam nepustím..."

,,Bože," povzdechl si Byakuya. ,,Stěhoval jsem se, abych tě denně nevídal, a teď s tebou budu bydlet, jo?"

Kageyoshi jen zavrtěl hlavou a mírně se pousmál. ,,Stěhoval si se proto, abys nemusel denně vídat mě a Sojuna..." Pak své ruce spustil dolů a otočil si zkoprnělého černovláska k sobě. Jedním motýlím polibkem obdařil jeho krk. ,,Neříkej, že ti tohle nechybělo... nebo sis už stihl najít nějakou jinou oběť?"

,,No, samozřejmě, mám jich hned deset," odpověděl Kuchiki kousavě, načež se vymanil z jeho blízkosti a zamířil do kuchyně. ,,Dáš si něco?"

,,Neměl bych se ptát já tebe?" opáčil na to Senbon s úšklebkem a poslušně ho následoval. ,,Myslím, že ve vaření nejsem zas tak marnej..."

,,A to jako od kdy?" povytáhl Byakuya obočí a postavil vodu na čaj a kafe.

,,Odkdy co?" zamračil se na něj Kageyoshi, přičemž vyhledal dva hrnečky a ty pak postavil na linku. ,,Od kdy bych se měl ptát já tebe, nebo odkdy umím vařit?"

,,Řekl bych, že obojí," objasnil Byakuya, do jednoho z těch hrnečků hodil pytlík jahodového čaje a do druhého dal lžičku kávy.

Mladší uchopil varnou konvici s ohřátou vodou, aby si mohl zalít čaj, jenže kdyby ji nezachytil ještě druhou rukou, kterou si akorát popálil, ze slabé ruky by mu vypadla. Odložil ji rychle stranou a popálené prsty strčil pod studenou vodu.

,,Hlupáku," otituloval ho Byakuya a odešel. Vrátil se za malou chvilku, s jakousi mastičkou proti popáleninám.

,,Uhm... já... promiň mi to," zamumlal mladší a usušil se do blízkého ručníku, aby měla mastička alespoň nějaký efekt. Váhavě mu svou dlaň s prsty nastavil, poprvé za tu dobu, čímž mu odhalil své děsivě sešité předloktí.

,,Nevěřil jsem, že bys to mohl udělat..." zadíval se na tu ránu Byakuya. Poté zatřepal hlavou a dal se do ošetřování jeho popálených prstů.