Souboj s láskou

Část osmnáctá

Zatímco se Kageyoshi léčil pitím kafe, Byakuya se přemístil do kuchyně, kde se posadil na linku a ponořil se do svých různorodých myšlenek, jejichž většina se však týkala Senbiho, který s ním teď pravděpodobně nepromluví.

Ale právě ten se zhruba po čtvrt hodině dobelhal přímo za ním, na sobě měl jen kalhoty, nic jiného. Vrhnul se svému milovanému kolem krku. ,,Promiň mi to, Byaki..."

,,Omlouvat bych se měl spíše já," povzdechl si Kuchiki, byl však nesmírně potěšen tím, že se z jeho strany nedočkal ignorace.

Kageyoshi mu zabořil nos do vlasů, aby mohl vdechovat jeho vůni. Výrazně ho to uklidnilo, zvláště Byakuyova přítomnost sama o sobě. 

,,Zkazil jsem ti požitek..." Tato slova mladší myslel zcela vážně, opravdu ho to mrzelo. Jenže ono... se to nedalo vydržet, prostě to bolelo až moc. Chtěl mu to ale vynahradit. ,,Potřebuju... to ze sebe dostat. Dáš si se mnou koupel?"

Byakuya se na něj zkoumavě zadíval, po chvíli však kývl. ,,Musíme z tebe dostat tu zmrzlinu," podotkl, přičemž se zvedl a zbytek onoho jídla vyhodil. Pravdou totiž bylo, že bylinková zmrzlina domovníkovy ženy nebyla moc dobrá.

Senbonzakura se mezitím vydal do koupelny, kde zvažoval nad sprchou nebo vanou. Nakonec zvolil to druhé, neboť prudký proud vody by pro jeho záda asi nebyl to nejlepší. Musel ale zadržet nutkání hodit dovnitř koupelovou sůl nebo podobné, neboť by to taktéž bylo nepříjemné.

Po chvíli se k němu váhavě připojil i Byakuya, který se lekl při zjištění, co s jeho zády provedl.

,,Vlezeš tam první, nebo mám jít já?" nadhodil zcela nevinně mladší, svazujíc si vlasy do vysokého drdolu. Hodil po příchozím zvědavým očkem.

,,Jak chceš," pokrčil Kuchiki rameny, neboť mu to bylo opravdu jedno, nezáleželo na tom. Aby tam jen tak nestál, zaměstnal se svlékáním svého trička.

Kageyoshi to bral jako ano, proto vyčkal, otočený zády, než druhý do koupele vleze. Nemusel čekat dlouho, jakmile zaslechl šplouchání vody, vyskočil z kalhot, které chránily jeho nahotu, a opatrně vlezl do vany.

Kuchiki si mezitím již stihl namočit vlasy, z nichž nyní odkapávala voda. Udivilo ho, že se do té vany vešli oba, ale nestěžoval si.

Mladší se k němu nastavil zády a přitáhl si k sobě kolena, aby nezabíral tolik prostoru. Přes rameno se na svého společníka ohlédl, přičemž si kousal spodní ret. Pak ho přeci jen donutil od sebe roztáhnout nohy a na to volné místečko se posunul. Dal tím Byakuyovi jasně najevo, že chce, aby mu umyl záda.

Kuchiki to samozřejmě pochopil, proto se natáhl a odněkud vytáhl houbu. Tu nejdříve namočil jen do vody a posléze s ní začal opatrně čistit škrábance a jejich okolí.

Kageyoshi se musel chytit za okrajů vany a silně je stisknout, jinak by asi vykřikl, jak moc to bolelo. Lepší termín označení by však byl spíš 'pálilo', nebo 'štípalo', přesto se to všechno dalo považovat za bolest.

,,Promiň," špitl Byakuya. Neomlouval se jen za tuto momentální chvíli, mrzelo ho vše, co mladšímu provedl. Proto, jakmile byly ranky  vyčištěny, se přesunul níž, zhruba do půlky mladšího zad.

,,Pokračuj," sykl jen Senbi, protože ať už se mu chtělo ječet jakkoliv, musel to vydržet, jinak by se toho dlouho nezbavil. Bolest z jeho pozadí už téměř vyprchala, ale záda bolela víc a víc, doslova cítil každý šrám, který v nich měl. Některý byl hlubší, jiný mělčí, ale oba bolely stejně.

Kuchiki jen kývl a ve své činnosti opakoval. Když jeho záda omyl houbou, nabral do dlaní vodu a začal je opatrně polévat tak, aby opláchl i zbytky nečistot.