Souboj s láskou

Část sedmnáctá

Ajéje, tak to nepřestalo. Ubližujeme a ubližujeme...
Kdo rád sado-maso? :D

Jakmile z něj slezl, starší se jen ušklíbl, načež se zvedl a zamířil do kuchyně. Při tom vzal hrnek od jeho v čaje a když se vrátil, přinesl nový.

Senbonzakura jen hleděl na své třesoucí se dlaně a prsty, což ho docela vyvádělo z vnitřní rovnováhy. Horší bylo, že kromě toho, že ho rozbolely ruce, ho znovu začal pobolívat hlava a víčka se mu klížila.

,,Proboha, jdi si lehnout," poručil mu Kuchiki, načež ho proti jeho vůli odtáhl do postele, kde ho přikryl tak, že z něj byla vidět jen hlava.

,,Promiň... jen ti přidělávám práci..." vydechl mladší zkroušeně, ale oči velice ochotně zavřel. Kupodivu mu to pomohlo téměř okamžitě, i bolest hlavy se zdála být snesitelnější.

,,Tohle to mě nezabije," pokrčil Byakuya rameny, přičemž si znovu sedl na židli a sáhl po knize, kterou mu Senbonzakura odcizil jako první.

Ten si jen povzdechl sám nad sebou a přetočil se na bok, jenže kvůli tomu, jak hýbal s rukama, zavadil zraněním o prostěradlo a to na sobě zanechalo rudý flíček. Předloktí mu opět začalo krvácet.

Se zděšením ve tváři vytřeštil oči a prudce se vyhoupl do sedu, až se mu zamotala hlava a chvilku se dezorientovaně nemohl ani hnout. Mezi rty mu uniklo bolestné syknutí.

Byakuya si jak tohoto hlasového projevu, tak vytékající rudé tekutiny samozřejmě všiml a k mladšímu, stejně jako předchozího dne, přiskočil s lékárničkou. Z té vytáhl provaz a ruku mu jím zahalil.

,,Proč to stále krvácí, sakra?"

,,A já to mám... vědět?" zamumlal si pro sebe Senbonzakura, pak mu však něco došlo. Tiše polkl.

,,Co je?" zeptal se Kuchiki, neboť vycítil náhlou změnu v auře, jež černovláska obklopovala.

,,Já... nic, jsem v pořádku..." Kageyoshi mu vytrhl ruku a sklopil pohled jinam. Nemohl mu říct, že to je pravděpodobně jeho vina, protože v jeho přítomnosti se mu vždycky srdeční tep několikrát zrychlí, protože tím by akorát způsobil, že by musel odejít. A to nechtěl. Nedokázal se mu ale zadívat do očí a onu pravdu mu říct.

,,Nelži. Poznám to," naléhal starší a dvěma prsty zachytil jeho hlavu, kterou zvedl a donutil tak Kageyoshiho, aby se mu zadíval do očí.

Mladší se zajíkl, snažíc odvrátit zrak. Avšak ono to nešlo, doslova a do písmene se propadal hlouběji do těch modrošedých studánek, kvůli čemuž se mu rozbušilo srdce ještě víc. Stejně tak z toho nevinného dotyku.

Kuchiki si všiml, že díky jeho činu z druhého zápěstí začalo vytékat větší množství karmínové krve. Při tomto zjištění se zamračil, pak Senbíka pustil, neboť tušil, o co tady zřejmě jde.

,,Poč..." pokoušel se ho mladší zarazit, nakonec ale ani to jediné slůvko nedořekl a jen svěsil hlavu. Natáhl se pro obvaz a jím si zbylou kůži obvázal, snažíc se vyprázdnit si hlavu. Moc to nešlo.

,,Myslím, že bych měl jít vedle... ještě bys mi tady vykrvácel..." zapřemýšlel starší, načež začal pomalu opouštět své místo.

,,...kej," vydechl jen mladší neslyšně a začal pomalu vrtět hlavou. Po tvářích mu stékaly první slzy, jež šlo jen těžko zastavit. ,,Prosím... neopouštěj mě..."

Byakuya se na něj zadíval a po chvíli jen kývl, načež si sedl na okraj postele. Popravdě? Pohled na mladšího slzy ho bolel, nepřál si jej vidět plakat.