What is love-Larry Stylinson

7

Když jsme dorazili domů během deseti minut se vrátila i Clar ze školy. Harry šel zahradničit a mně čekalo učení s tou malou rošťačkou. Když jsme měli všechno hotové do večeře bylo ještě času dost, tak jsme se rozhodli jít si do obovýváku pustit nějaký film. Po dlouhém vybírání jsme pustili Ledové království. "Na co koukáte?" vyrušil nás chraplavý hlas. "Na Elzu, chceš se přidat?" zasmála se Clarisa. "Sice je velmi lákavá nabídka koukat se na tuhle pohádku už asi po milionté, ale bohužel vám musím připravit večeři." odpověděl jí hraně smutně Harry. Nemohl jsem se ho vynadívat. Každičký pohled na něj mi připomínal to nádherné dopoledne. "Připravím vám k tomu koukání pití. Lou půjdeš se mnou do kuchyně abys vám to pak mohl odnést?" řekl a sladce se usmál. "Samozřejmě!" odpověděl jsem okamžitě a vyletěl směrem k němu. Odpovědí mi byl Hazzovo slabý úšklebek a pak jsme odešli do kuchyně. "Můžu ti nějak pomoc?" zeptal jsem se abych zahnal trapné ticho. Harry se otočil směrem ke mně a jemně mě pohladil po tváři. "Pomohla by mi jedna sladká pusinka." zasmál se. "To snad ne" zasmál jsem se i já. "Kdy se z tebe stal takovej slaďouš Harolde." dodal jsem a snažil se skrývat mé červené tváře. "To je tvoje vina." uchechtl se a natáhl se pro polibek. Mělo mi být hned jasné, že mu nebude stačit malá sladká pusa. "Hazz" vzdechl jsem maličko když mě chytil pod zatkem a vysadil na kuchyňskou linku. Jeho vůně a polibky...je to jak droga. "Harry....musíme..."snažil jsem se mluvit mezi polibkama. "Hazz musíme přestat, co kdyby sem přišla Clar?" řekl jsem vážně a i když to bylo to poslední co jsem chtěl, tak jsem ho od sebe odstrčil. "Máš pravdu." usmál se a trochu mi urovnal mé neposedné vlasy. "Jsi opravdu rozkošný víš to." dodal a dal mi malou pusinku na nos. A já se zase červenal. "Dej mi to pití ať se můžu vrátit ke Clar." zasmál jsem se a trochu sklonil hlavu, abych zakryl mou stydlivost."Dneska večer si tě rezervuju, koukneme na nějakej film." řekl když mi podával nádobu s pitím a mně se v břiše objevila snad miliarda motýlků. Jen jsem prudce zakýval ve znamení souhlasu a vrátil se ke Clarise.

"Tak jaký jste měli dneska den?" zeptala se Tay u večeře. Clar jí začala vyprávět co všechno zajímavého se jí dneska stalo a já nedokázal myslet na nic jiného než na dnešní večer. Když jsme konečně dojedli přinesl jsem Harrymu do kuchyně špinavé nádobí. "Čekej mě kolem devátý." pošeptal a lehce mě plácl přes zadek. Myslím, že to jak rychle jsem dneska uložil Clarisu by se mělo zapsat do nějaké knihy rekordů. Teď sedím v pokoji samozřejmě vykoupanej a navoněnej, abych mu náhodou nesmrděl. Devět bylo asi před 15 minutama a já prostě už nedovedu čekat. Takže jsem se rozhodl jít za ním já... Když nejde Harry za Louim, musí Loui za Harrym...tak nějak je to přísloví ne. Už jsem chtěl zaklepat, když jsem uslyšel Taylořin hlas. "Je mi jedno co s ním máš, nebo co s ním plánuješ. Jestli chceš abyste si oba udrželi tohle místo, naše dohoda zůstává stejná!" štěkla na něj a v tu ránu se otevřeli dveře. "Co tu děláš." řekla stále vytočeně. "J-já jsem šel, chtěl jsem jít, no"začal jsem koktat a vlastně jsem nevěděl co mám říct. "Šel za mnou." odpověděl za mě Harry a já mu byl vážně vděčnej. Vždycky mi Taylor přišla jako přijemná ženská, ale teď? Měl jsem z ní kurva strach. "V tom případě nebudu rušit." odpověděla jedovatě a odkráčela. Hodil jsem na Harryho opravdu nechápavý pohled a ten mi naznačil ať jdu dovnitř. "Co to mělo být?" zeptal jsem se konečně, když za náma zamknul dveře. "Nevšímej si toho Lou, všechno je v pořádku." odpověděl a přitáhl si mě do objetí. "Tak jsi mi chyběl" pošeptal a políbil mě na vršek hlavy. "Vždyť jsme se viděli před chvilkou" zahyhňal jsem se. Jo jasný Louisi hraj drsňáka. Viděli jsme se před chvilkou. Je vtipný, že to říkám já, který seděl na postely a odpočítával sekundy. "Přišlo mi to jako věčnost." řekl a něžně mi slíbl spodní ret. Ach bože jak já zbožňuju tohohle mazlivého Harryho.