What is love-Larry Stylinson

16

"Co...co mi měl říct o vás?" dostal jsem ze sebe. Cítil jsem jak se mi v krku tvoří obrovský knedlík a začínalo se mi hůř dýchat. "Ježiši." vydechla Taylor. "Takže ty nic nevíš." dodala a posadila se na židli. "Taylor jestli je tu něco, o čem bych měl vědět, tak mi to prostě řekni." přisedl jsem si k ní. Potřebuji vědět co se tady děje. "Lou nechtěl jsem na tebe řvát." ozvalo se z chodby a než jsem stačil cokoliv říct Harry už stál u nás v kuchyni. "Co tady řešíte?" řekl okamžitě a nedalo se přehlédnout to jak je rozhozenej. Taylor se jen na Harolda podívala a něco naznačila rukou. "Co jsi mi měl o vás říct Harolde?" řekl jsem tím nejpevnějším hlasem co jsem dovedl. "Taylor můžeš na slovíčko!" odsekl opravdu nepříjemně. " Děláš si ze mě prdel? Co se tu kurva děje!" vyštěkl jsem. Hlavou se mi proháněli nejrůznější scénáře a on tomu absolutně nepomáhal. " Lásko prosím jdi nahoru, já za tebou za chvíli přijdu a všechno ti vysvětlím." chtěl mě uklidnit a chytl mě za ruku. "Co mu jako chceš vysvětlovat." zvýšila hlas Taylor. "Ty teď drž hubu." zařval na ní a myslím, že kdyby to nebyla ženská tak jí dá snad i pěstí. "Mám držet hubu?" zasmála se ironicky. "Harry se mnou píchá Louisi." řekla naprosto klidně. Nedokážu popsat co se ve mně odehrálo v prvních sekundách co jsem zpracovával tuhle informaci. "Jak jsi mě v noci slyšel drahoušku.." odmlčela se. "To kvůli tady  Harrymu jsem byla včera  tak hlasitá." dodala a na tváři se jí objevil úšklebek. Nedokázal jsem mluvit, v krku jsem měl knedlík a vší silou jsem držel slzy. Instinktivně jsem pohledem vyhledal Harryho. Jeho oči byly tak temně zelené a upřeně, bez jediného slova, na mě hleděly. Musím pryč. Vyběhl jsem po schodech nahoru a zamkl se v pokoji. Svalil se na postel a nechal jsem slzám volný průběh. Ze zdola jsem slyšel křik, ale momentálně mě to vůbec nezajímalo. Nechápu to...proč to udělal. Ještě chvíli jsem ležel na posteli utápějící se v slzách a neskutečné bolesti, než se ozvallo klepání. "Vypadni!" zařval jsem."Musíme si o tom promluvit Lou." odpověděl. I když se mi to nelíbilo měl pravdu...musíme si promluvit. Párkrát jsem se nadechl a vydechl než jsem se odvážil odemknout dveře a pustit ho dovnitř. Posadil se na postel, ale já zůstal stát. "Chtěl si mluvit, tak mluv." stěkl jsem. "Posral jsem to Lou, já vím." řekl a viděl jsem, že i on bojuje se slzama. "Jak dlouho to trvá." zeptal jsem se i když jsem si nebyl jistý jestli opravdu chci znát odpověď. "Začalo to asi půl roku po tom, co jsem tady začal pracovat. Od tý doby spolu spíme pravidelně" chtělo se mi zvracet. "Spal si s ní i když jsi mi sliboval jak na mě počkáš, do očí jsi mi tvrdil jak mě miluješ i když jsi věděl, že večer půjdeš za ní, dotýkal jsi se mého těla jako nikdy nikdo před tebou a dokonce jsi mě nechal se do tebe zamilovat i když jsi kurva věděl..." nedokázal jsem to dokončit. Moje slzy propukly v hystrickej pláč a já poklekl k zemi. "Lou prosím." přiskočil ke mně. "Nehrabej na mě!" zařval jsem a přešel jsem ke skříni kde jsem si vyndal kufru. "Co děláš." stěkl a začal věci, které jsem házel do kufru vyndavat. "Končím." odsekl jsem. "Prosím neblázni kam půjdeš, vdyť nemáš kde bydlet." řekl " Já budu radši na ulici, než abych byl tady s váma." zařval jsem na něj a pokračoval v balení. "Lou my to zvládneme...spolu to nějak vyřesíme." měl jsem pocit, že si ze mě dělá snad prdel. "My?" ironicky jsem se zasmál. "Žadný my očividně nikdy nebylo, není a nikdy nebude. Chce se mi z tebe blejt" koukal jsem se mu přímo do očí a dával důraz na každé slovo. Pak jsem popadl kufr i když jsem věděl, že mi chybí tak polovina věcí a prostě jsem z toho posranýho domu vyběhl ven. Už nikdy je nechci vidět.