What is love-Larry Stylinson

6

"Harry dost!" řekl jsem vážně a zvedl se ze židle. I když jeho polibky byly naprsoto dokonalé a vlastně mám pocit, že bych k životu nepotřeboval nic jiného než právě je, musel jsem to ukončit. Tohle nejsem já...Harry je možná zvyklí si užívat kde s kým, ale já ne. Nemám zkušenosti jako on a i když to může připadat někomu směšné...pro mě jsou i tyto polibky dost intimní záležitost. Nechci tohle provozovat s někým, kdo mě bere jako chvilkové rozptýlení. "Louisi proč pořád tak šílíš?" řekl nechápavě a sedl si na židli, na které jsem před chvílí seděl já. "Hazz prosím nekaž to... nebaví mě se s tebou pořád dokola hádat. Prosím, opravdu tě prosím buďme kamarádi." řekl jsem vážne. "Jestli si to tak moc přeješ?" obrátil oči v sloup a zvedl se směrem k odchodu. "Ano přeju, a proto jako kamádi něco podnikneme!" rychle jsem dodal a chytl ho za paži abych mu zabránil v odchodu. "Ty chceš něco podniknout jo?" ušklíbl se. "Tak pojď, někam tě vezmu." jeho úšklebek se ještě zvětšil a já rázem litoval, že jsem vůbec něco navrhoval.

"Harolde můžeš mi prosím říct, kam mě to vezeš?" zeptal jsem se, když si sedl za volant na sedačku vedle mě, snažící se v mým hlase potlačovat tu neskutečnou zvědavost. "To by to pak nebylo překvapení Lou" zašeptal tajemně a já se uraženě otočil k okýnku. Naštěstí jsem nemusel být uražený dlouho, jelikož jsme během 10 minut zastavili před jakousi budovou. "Co to je?" řekl jsem a zvědavost se už nepokoušel nijak skrývat. "Psí útulek, párkrát do týdne sem chodím pomáhat a napadlo mě...možná to byl blbej nápad." hraně se zasmál. "Ty chodíš pomáhat do útulku?" řekl jsem s údivem. "Co se tak divíš." ušklíbl se a trochu do mě drkl. "Až ty psi uvidíš, zamiluješ si je." usmál se a vylezli jsme z auta. Harry se přivítal s nějakýma pracovníkama a pak jsme vešli do kotců. "Tak kterého dneska vezmeme na procházku?"zeptal se s úsměvem a já se rozhlédl kolem sebe. Nejradši bych vzal všechny, ale to by asi nešlo. "Nedokážu si vybrat" řekl jsem zoufale a podíval se na Harryho. "Tak vezmeme Jassie" rozhodl a ukázal na kotec vedle mě. "Jim bych to nikdy neřekl, ale Jess je moje oblíbenkyně." pošeptal mi do ucha a já se musel trochu zasmát. Jessie byla malá černá fena ale rasu vám asi nepovím. Vypadala jako směsice snad všeho. Hazz jí nandal vodítko a vydali jsme se na nádhernou louku.

"Sedneme si na chvíli?" zeptal se Harry, když jsme došli na místo, kde to hrálo barvami snad všech květin. Rychle jsem koukl na hodinky, abych se ujistil kolik je. Půl jedný, to je času dost. Posadil jsem se vedle něj a zavřel oči. "Líbí se ti tu?" zeptal se sladce. "Moc" otevřel jsem oči a podíval se na něj. Je tak nádherný. Poznal jsem na něm, že je spokojený. Všechny svaly v obličeji měl uvolněné a tvář mu zdobily dva rozkošné ďolíčky. Nikdy jsem nespatřil nikoho tak dokonalého. "Nad čím přemýšlíš." usmál se a položil se na záda. Já jsem to po něm zopakoval a tak jsme oba hleděli na skoro blankytné nebe. "Chci se o tobě něco dovědět Hazz, nic o tobě nevím." řekl jsem a převrátil jsem se na bok, abych na něj líp viděl. "Ty tak kecáš. Znáš mé jméno, kde bydlím a zároveň pracuji a dokonce víš i o mém tajném koníčku." zasmál se. "Páni tak to toho teda vím. Chci tě poznat. Tak mi řekni něco o tvé rodině, nebo jak jsi se dostal do domu Swiftových.." chtěl jsem pokračovat v mých nápadech na konverzaci, ale Harry mi skočil do řeči. "Nechci se o tom bavit Louisi." řekl dost odměřeně. Že jsem ho naštval bych poznal i bez toho tónu, tak nějak jsem zjistil, že Louisi mi říká jen když ho něčím naseru. "Nechtěl jsem se tě dotknout." bylo mi trapně. Nevěděl jsem co mám říct dál, fakt jsem nechtěl tuhle chvilku zkazit. "Chápu, že rodina nemusí být vždycky zrovna nejpříjemnější téma. Věř mi, že já o tom něco vím." ironicky jsem se zasmál. "Nemáš s nima dobré vztahy?" zeptal se Hazz a mně fakt udělalo radost, že mi odpovídá. "Ne to nemám. Nebylo tomu vždy, ale od té doby co zjistili, že jejich syn je ,podle jejich slov, nechutný omyl přírody, tak spolu tak nějak nevycházíme. Vlastně jsem byl chvilku něco jako bezdomovec, bydlel jsem u svých kamarádů, než jsem se dostal sem." povzdechl jsem si. "Můj otec jak mě tak mojí mamku řezal. A taky tomu tak nebylo vždycky Lou, byli jsme...no prostě šťastná rodine. Když zavřu oči pořád vidím ten nádherný úsměv mojí maminky. Ale pak jsme se museli přestěhovat, protože táta dostal výpověd a dům v kterém jsme žili jsme si už nemohli dovolit. A tak to začalo...stal se z něj alkoholik znechucenej živtem i námi. Bylo to k nevydržení...4 roky naprostého zoufalství a pak, pár dní po mých patnáctých narozenin jsem seděl na křesle v obýváku a sledoval nějakou kravinu, když zazvonil telefon. Byl to telefonát který se mi už navždy vryje do paměti....oznámili mi, že moji rodiče zahynuli při těžké havárii. On ji zabi Lou. Řídil ožralej a napálil to do stromu tak šílenou rychlostí...to kvůli němu tu už není." viděl jsem jak se jeho oči plní slzami a i já je v těch mých cítil. Bylo mi ho tak neskutečně líto. "A prože jsem ještě nebyl plnoletý, šel jsem do děckého domova. Děti v mém věku mají skoro mizivou šanci, že si je někdo vezme a já to věděl. Byl jsem sám. Neměl jsem vzdělání, neměl jsem nic. Bál jsem se co mě čeká až z děcáku vyjdu a proto nabídka na práci pro Swiftovi byl jak dar z nebes. Tohle všechno je asi i důvod proč chodím pomáhat sem. Ty psi...nezasloužili si aby jim někdo bezdůvodně ubližoval a pak je vyhodil." řekl a trochu si odkašlal. "Nikdy jsem tohle nikomu neřekl." zašeptal a otočil se na mě. Koukal jsem do těch zaslzených smaragdů a rvalo mi to srdce na miliardu kousků. "Je mi to tak strašně líto Hazz." zachraptěl jsem a neudržel jednu neposednou slzu, která mi sklouzla po tváři. "Ale ne, nechci abys kvůli mně plakal." řekl a palcem mi setřel tu zrádkyni. Věděl jsem co chci udělat a věděl jsem, že toho litovat nebudu. Přitáhl jsem si Harolda blíž k sobě a spojil naše rty do krádného polibku. Byl jiný než dneska ráno, byl tak jemný a procítěný. Hazz se ode mě odklonil. "Myslím si, že i tebe mi osud přivedl Lou." řekl a díval se mi při tom do očí. "Dokážu ti, že si tě zasloužím." dodal a chtěl mě znovu políbit, ale v tom jsem ho zastavil. "Myslíš to vážně?" zakoktal jsem.  "Myslím to naprosto vážně." usmál se a znovu spojil naše rty v jedny. Ještě chvíli jsme leželi na trávě, vyprávějíc si různé historky, než jsme museli Jess odvést zpátky a i my se vrátit domů. Seděli jsme v autě a v rádiu začali hrát písničku, která nás oba zaujala jmenovala se What Is Love a zpívalo se tam:

I would tell you that I love you tonight
But I know that I've got time on my side
Where you goin'? Why you leavin' so soon?
Is there somewhere else that's better for you?

What is love if you're not here with me?
What is love if it's not guaranteed?
What is love if it just ups and leaves?

What is love if you're not here no more?
What is love if you're not really sure?
What is love?
What is love?

Told myself I wouldn't cry when you're gone
But I know it's easier said than done
Look at me, look at me, choked up now
(Got me choked up now)
Try to tell you but it won't come out

What is love if you're not here with me?
What is love if it's not guaranteed?
What is love if it just ups and leaves?

What is love if you're not here no more?
What is love if you're not really sure?
What is love if it just ups and goes?

I can't live without you
(I can't live without you)
I can't live with you
(I can't live with you)
What goes around will come right back around
You won't know 'til it hits you
We were supposed to be (an empire)
We were supposed to be (an empire)
We were supposed to be an empire

What is love if you're not here with me?
What is love if it's not guaranteed?
What is love if it just ups and leaves?

What is love?
What is love if you're not really sure?
What is love if it just ups?

Obou dvou se nás ta písnička dotkla a já jsem si jistý, že ji už navždy budu mít spojenou s ním a s tímhle úžasným dnem.