What is love-Larry Stylinson

31

Když jsem se z našeho rozhovoru trochu vzpamatoval, chtěl jsem si s ním ještě promluvit. Sešel jsem dolů do kuchyně, ale tam byl jenom Malik. "Ehm neviděl jsi Louise?" zeptal jsem se ho. "Jo, říkal, že si potřebuje něco zařídit a vrátí se až večer." odpověděl a mně stuhla krev v žilách. Prosím Louisi neudělej žádnou kravinu, tohle si vysvětlíme. "Takže to znamená, že až do večera máme barák pro sebe." pokračoval. "Dost kurva." zařval jsem a praštil do stolu. "Za všechno můžeš ty Maliku, přišel jsi sem jakoby ti to tu všechno patřilo a posral jsi nám všechno co jsme si tu budovali."křičel jsem na něj. "Stylesi." řekl vážně, ale klidně. "Přestaň na mě svádět tvoje chyby." řekl. Neměl jsem mu co říct. A tak jsem prostě odešel. Louis se opravvdu neukázal celej den a nebyl dokonce ani na večeři. Ukázal se až když už jsem byl v posteli a snažil se usnout. "Harry?" uslyšel jsem zašeptání. "Lou?" odpověděl jsem a otočil se na druhej bok. "Myslel jsem si, že už spíš." usmál se. Ten jeho úsměv. "Kde jsi byl celej den zlato." zeptal jsem se ho a přitáhl si ho k sobě do postele. "Vyřizoval jsem si bydlení v Doncastru." odpověděl a já prostě doufal, že špatně slyším, nebo jsem ho blbě pochopil. "Asi ti nerozumím." zasmál jsem se. "Odjížím Harry." ne, ne tohle se neděje. Musel jsem usnout a jen se mi to zdá. "A kdy se vracíš?" "Já sse už nevrátím." odpověděl a já ucítil první slzu která mi stekla po tváři. "Nemůžeš mě opustit Lou." snažil jsem se mluvit normálně, ale smutek ve mně začínal být neovladatelnej. "To je právě to Hazz, já to musím udělat. Musím to udělat pro nás oba."řekl a i jemu se leskly oči. "Miluju tě Harry, miluju tě tak moc, že to bolí. A i přes to všechno co se stalo věřím, ne já vím, že i ty miluješ mě. Ale ať se snažím sebevíc prostě nám to nefunguje. Když jsem sem přišel, ani ve snu by mě nenapadlo, že ten arogantní, namachrovanej kluk co mě vystrašil tím jak rozbil skleničku, mi ukradne srdce. Co víc, že poznám, že vlastně není arogantní a namachrovanej, ale skrývá v sobě Harryho do kterého jsem se tak moc zamiloval. Ale nejspíš jsme ještě moc mladí a nevybouření na tuhle lásku. Možná jsme se potkali prostě ve špatný čas Hazz. Miluju tě Harry, ale já potřebuju žít jinak...my oba to potřebujeme." mým slzám už jsem nebránil průchod, moje srdce umíralo. "Nemůžu být bez tebe." vzlykl jsem. "Přišel jsem se rozloučit, dole už mám tašky a za chvilku odlítám." řekl a smutně se na mě podíval. "Nikdy nezapomenu na ty nádherný chvíle, co jsme spolu zažili." pošeptal a pak mně naposled políbil. "A nikdy na tebe nezapomenu." bylo poslední co řekl než odešel. Tu noc jsem nespal ani minutu. Brrečel jsem a prosil jsem o to aby se mi Lou vrátil a tak nějak vypadali i následující noci...jenže Louis se už opravdu nikdy nevrátil. Snažil jsem se s ním spojit a dokonce ho i najít, ale to se mi nepovedlo. Bylo to jakoby zmizel a s ním i velká část mého srdce.

Tak jo zlatíčka...tohle byla poslední kapitola. Omlouvám se za špatný konec, ale k týhle povídce mi prostě nějak pasoval. Budu moc ráda, když mi dáte vědět jak se vám celej příběh líbil. Moc děkuju za veškerou vaši podporu, posílám pusy a papa.