What is love-Larry Stylinson

23

"Harry" vyběhl za mnou. "Louisi prosím, nech mě teď být." odpověděl jsem. Nechtěl jsem ho vidět. "Hnusím se ti viď." řekl tiše a těma modrýma studánkama na mě hleděl tak zoufale. Jak by se mi něco tak nádherného jako je on mohlo hnusit. Jen mě to strasně bolí a nemůžu kurva z hlavy vyhnat ty myšlenky o nich. Pokaždé když zavřu oči samovolně se mi přehrávají nejrůznější scénáře toho co spolu dělali. "Co čekáš, že ti na to řeknu?" podíval jsem se nejvíc vyčítavě co jsem zrovna dovedl. Stáli jsme a jen na sebe tupě zírali. A mně hlavou prolétávala jen jediná myšlenka. "Miluješ ho?" vyslovil jsem ji konečně nahlas. "Ne" odpověděl téměř okamžitě. Zmateně jsem se na něj podíval. "Tak proč..." odkašlal jsem si. "Tak proč jsi to tde udělal?" dořekl jsem a upřeně na něj koukal. "Chtěl jsem ti ublížit." odpověděl jednoduše. Zaraženě jsem vykulil oči. Chtěl mi ublížit? Co to kurva mele. "Proč" vydechl jsem. "Chtěl jsem abys věděl jak jsem se cítil já. Prostě jsem ti chtěl vrátit tu bolest, kterou jsi mi způsobil s Taylor" mluvil a přitom se mu klepala brada. "Ale mám pocit, že jsem ublížil sobě takhle víc než ty mně předtím. Celou tu dobu jsem si kurva představoval, že jsi to ty chápeš!" řekl a stekla mu první slza. "A víš co? Bylo to fakt hrozný. Celou tu posranou dobu jsem si přál aby to už skončilo. Chtěl jsem domu...chtěl jsem za tebou" brečel. "Já...musím jít" vysoukal jsem ze sebe a otočil se k němu zády. "Jít kam Harry? Je noc" vydal se za mnou a otočil mš zpátky k němu. "Kam jdu? No já nevím Louisi možná se projít, dojít si na pivo, nebo se vychrápat s nějakým týpkem, kterého zrovna potkám" štěkl jsem. "Jestli teď odejdeš..." řekl a chytl mě za paži aby mě zastavil. "Tak je mezi náma definitivní konec Harry." dodal naprosto vážně. "Nebudu tvoje náhrada, kvůli tomu, že ti Niall nevyhovuje." odpověděl jsem a vysmekl se z jeho sevření.

Jestli odejdeš je konec...bla bla. Kdo si myslí, že jsem kurva. Už nějakou chvíli se potloukám Londýnskýma uličkama, abych mohl být sám. Možná to vlastně takhle bude lepší. Ano...takhle to bude lepší. Ještě chvíli jsem se procházel, než jsem se rozhodl vrátit se domů. Louis už spal...ještě aby ne bylo půl čtvrtý ráno. Nevím jestli má vůbec cenu jít spát. Ráno probíhalo jako každé jiné...já připravil snídani a postupně přišli všchni tři. Při snídani bylo trapné ticho, což je poslední dobou taky normální a pak se na chvíli barák vyprázdnil úplně. Taylor odešla do práce a Louis šel vypravit Clar. Já jsem sklízel nádobí a v hlavě si rozvrhoval co všechno mě dneska čeká a jak to nejlépe naplánovat, abych to stihl. "Potřebuješ s něčím pomoc?" ozvalo se za mnou. "Ne děkuju" odpověděl jsem Louimu okamžitě. "V kolik jsi se včera vrátil." pokračoval. "Ehm ani nevím proč?" zeptal jsem se ho a konečně se otočil abych na něj viděl. "Já ..jen že jsem tě neslyšel přicházet." zakoktal a začal si hrát s prsty. Dělá to vždycky když je nervózní. "Nechtěl jsem nikoho vzbudit." atmosféra mezi náma nemohla být hustější. "A co máš v plánu dneska?" pokračoval vtéhle pro oba nepříjemné konverzaci. "No, práci Louisi." odpověděl jsem a otočil jsem se zpátky ke dřezu s nádobím. "Tak...tak já tě nebudu rušit." i když jsem k němu byl zády, dokozál jsem si představit jeho smutné oči.

Už jsem měl pár věcí na svém to do listu splněných, když se ozval zvonek. Nenapadal mě jedinej člověk, kterej by to mohl být. "Jdu tam." zařval jsem kdyby se Loui náhodou rozhodl jít taky otevřít. "Kendall" vydechl jsem když jsem otevřel dveře. Kendall byla moje kamarádka od dětství. Vždycyk naprosto nádherná dívka se skvělým smyslem pro humor. Asi půl roku jsme spolu tak nějak randili, ale před rokem odjela za prací do New Yorku. A musím říct, že za tu dobu je snad ještě krásnější. "Harry tak ráda tě vidím" skočila mi do náruče. Tak nádherně voní. Pozval jsem ji dovnitř a šel postavit na čaj. "Kdo to byl?" uslyšel jsem za sebou. "Co" cukl jsem sebou leknutím, když jsem uviděl Louise. "No kdo to zvonil?" zopakoval. "To jsem byla já." vešla do kuchyně i Kendall. "Jmenuji se Kendall, jsem Harryho dlouholetá kamarádka." podala k Louisovi přátelsky ruku. "Já jsem Louis, pracuju tady." odpověděl a potřásl si s ní rukou. "Louis...krásné jméno." usmála se. "Harry zrovna staví na čaj, nechceš se k nám přidat?" byla opravdu milá, ale mohla by trochu ubrat. Opravdu nechci abychom všichni tři seděli u šálku čaje. "Myslel jsem, že musíš pracovat Harolde." podíval se na mě a já myslel, že mu snad vlepím. "Na Kendall si čas udělám." odpověděl jsem stejně hnusně. "Proč mám takovej pocit, že mi něco uniká. Vy...měli jste spolu něco?" řekla Kendall a oba nás tak umlčela. "Nechci se o tom bavit." chtěl jsem od tohohle tématu odejít ale Louis měl jiný plány. "Ty nechceš? Fajn, zvládnu to sám. Takže abych odpověděl na tu tvou otázku Kendall. Ano, něco jsme spolu měli. Vlastně jsme nějakou chvíli byli partneři, ale tady Hazza mi tak nějak zapomněl říct, že si holduje v polygamii. Takže chodil se mnou, ale zároveň spal s Taylor, ano to je mimochodem moje šéfová a ano od ní jsem se to dozvěděl. A možná si teď říkáš, že to je ten důvod proč spolu teď úplně nevycházíme...je to přeci jen logické, ale víš co? Tak to vůbec není. I přes to, že mi tak moc ublížil, jsem se sem vrátil a dokonce ho znova pomalu pouštěl k sobě, ale naneštěstí jsem se Harrymu zhnusil. A říkám ti neudodneš čím...vyspal jsem se s někým jiným a ano chápeš to dobře...nechodili jsme spolu nic, ale pro Harryho to bylo asi moc. Prostě mi takovouhle sviňárnu nedokáže odpustit." dokončil svůj ironický monolog. "Odejdi"zabručel jsem nasraně. "Nikam nejdu. Teď si povídám s tvou kamarádkou." odsekl mi. "Fajn tak jdeme pryč mi" odpověděl jsem a chytl Kendall za ruku, abychom společně odešli z baráku.