What is love-Larry Stylinson

15

Ráno jsem se v posteli probudil sám. Vstal jsem a začala každodenní rutina. Probudit Clar, dohlédnout aby se správně oblékl a odvéct ji na snídani. Tam na nás čekala už Tay s Harrym. "Dobré ráno." řekl jsem a usmál se na Hazzu, který mi úsměv nervózně vrátil. Zbytek snídaně probíhal opravdu ve zvláštním duchu. Bylo ticho a atmosféra u stolu by se dala krájet. Tay nám pak oznámila, že Clarisu odveze do školy a pak se vrátí pro nějaké papíry, tak abychom o tom věděli...myslím, že narážela na to setkání v obýváku. Čekal jsem, že až ty dvě odjedou bude to v pohoděě, ale opak byl pravdou. "V kolik jsi včera přišel."promluvil jsem na něj snad poprvé za ráno. "Asi ve tři." odsekl a dál pečlivě utíral stůl. "Musel jsem spát fakt tvrdě, že jsi mě nevzbudil." zasmál jsem se. "Spal jsem v obýváku...nechtěl jsem tě budit." odpověděl stejným stylem jako předtím. Co se kurva děje. Málem bych zapomněl....mám něco co určitě uvolní naší konverzaci. "Jo to jsem ti chtěl říct." zvolal jsem a skoro násilím jsem ho posdil na židli, abych si pak já mohl sednout na něj. Obvykle by si kolem mě okamžitě obmotal ruce nebo tak....a dneska tu sedí jak zkamenělej. "Včera si takhle ležím, ležím a už skoro spím, když najednou" pro dramatičnost jsem se odmlčel. "Slyším Taylor jak, přes celej barák heká." vyprskl jsem smíchy. "Co je na tom tak vtipného Louisi." řekl vážne a sundal mě ze sebe aby si mohl stoupnout. "Tak promiň ale Artur sotva vyleze z baráku a ona už" skočil mi do řeči. "Jak dlouho tu jsi abys mohl šířit drby jako jsou tyhle!" křikl na mě. "Cože." řekl jsem zaraženě. "A to ji jako šmíruješ, nebo proč jsi vůbec ještě nespal?" byl rudej vzteky. "Já..já čekal, čekal jsem na tebe." cítil jsem jak se mi začíná klepat brada. "To co ona dělá nebo nedělá není naše věc Louisi, tak se do toho kurva neser...Nepřeju si abys za mnou ještě někdy chodil s podobnýma sračkama!" zařval a pak za sebou práskl dveřma. Byl pryč...odešel. Nechápal jsem co jsem udělal, tak hrozného a proč na mě řval. Jediné co jsem dovedl bylo plakat.

"Jsem tu pro ty papíry mládeži." uslyšel jsem Taylořin hlas. "Lou, bože...děje se něco." řekla okamžžitě co mě uviděla uslzeného sedět u stolu. "Já...Já a Harry jsme se.." pokoušel jsem se mluvit přes vzlykot. "Omluvám se ti..já slyšel jsem tě včera v noci...a přišlo, no přišlo mi prostě vtipný to říct Harrymu....no a on..." nesnášel jsem se za to, že jsem se nedovedl vymáčknout. " On ti o nás řekl co?" řekla naprosto klidně a bez jakékoliv emoce. "Cože?"