What is love-Larry Stylinson

20

Chápal jsem ho. Ani já sobě nikdy neodpustím. "Můžeme zůstat kamarádi Hazz" řekl a jemně mě pohladil po vlasech. Kamarádi? Nedokážu být kamarád s někým koho bych chtěl líbat a mazlit se s ním a prostě.... prostě tohle nejde. "To budu rád" odpověděl jsem. Jestli to má být jediná možnost jak s ním zůstat v kontaktu budu to muset nějak zvládnout. "Můžu dneska zůstat u tebe?" Pokračoval jsem a koukal jsem se na něj tím nejvíc nevinným pohledem co jsem dovedl. "Harry" zasmál se a trochu do mě strčil."No co, i kamarádi můžou spát v jedné posteli ne? Ty jsi jako malý snad nepřestával u svých kámošů?"snažil jsem si nějak obhájit svůj nápad. " Jenže my už nejsme malý."odpověděl. "Tak ještě že máš velkou postel."odmítám jsem se jen tak vzdát. "Dobrou noc Harry" řekl a naznačil mi, že je čas jít. "Tak budu spát na zemi."bože zním fakt tak zoufale, nebo se mi to jen zdá. "Chceš spát na zemi?"rozesmál se. "Klidně. Prostě... prostě tu chci být s tebou. Nechci být sám, aspoň dneska ne."odpověděl jsem. Harry si mě změřil pohledem ale nakonec souhlasil. Došel jsem si k sobě pro polštář a peřinu a ustlal si hezky vedle Louiho postele.

"Tak co leží se ti pohodlně?"zasmál se, když už jsme oba leželi na svých místech připraveni spát. "Mohlo by to být lepší, ale nestěžuju si."zasmál jsem se i já. "V kolik má zítra přijet ten tvůj Niall?"zeptal jsem se. "Někdy před obědem."odpověděl a já viděl že se o tom nechce bavit...no má smůlu. "A jak to teda mezi sebou máte?"pokračoval jsem. "Harry opravdu chceš probírat tohle?"řekl otráveně. "Fajn, nemusíme jestli nechceš" překvapilo mě že mi neodpověděl. Proč jako. Čekal jsem něco ve stylu už jsem ti to říkal jsme jen kamarádi. Ne tohle. "Nechci." Odpověděl stroze. Zítra se od nich nehnu. Nedopřeji jim chvilku soukromí. "Kurva" vykřikl jsem když se ozval hrom a vyrušil mě tak ze spřádání plánů jak jim zítřek co nejvíc zprotivit. "Čemu se směješ" řekl jsem a pokusil jsem se rukou nahmatat Louise na posteli abych ho mohl lehce bouchnout. " Jsi strašpytel" zasmál se znova. " Chtěl bych vidět tebe, kdybys měl ležet na zemi a ještě do toho musel snášet bouřku."hraně jsem si zastěžoval. "Ach ty chudáčku" smál se a já se nemohl nabažit toho zvonivého zvuku. "Tak pojď nahoru ty hysterko."řekl po chvíli a já si nebyl jistej jestli slyším dobře. "Jako za tebou?"zakoktal jsem. "Chceš abych si to rozmyslel?"usmál se a já už na nic nečekal. Vzal jsem si polštář s dekou a položil je vedle Louiho. Bylo to tak příjemné ležet zase vedle něj. I jemu se to líbilo...vím to. Poznám to na jeho výrazu. "Lepší?"pošeptal s úsměvem a otočil se na bok směrem ke mně. "Mnohem" vydechl jsem. Naše tváře byly tak blízko. I když jsem nechtěl můj zrak stále sjížděl k Louisovo rtům. K těm krásným růžovým polštářkům. "Je to zvláštní viď" promluvil najednou. "Ležet vedle sebe, tak blízko."jeho hlas byl chraptivý, snažil se v sobě potlačit to vzrušení které cítil stejně jako já. "Jsme prostě dva kamarádi, kteří u sebe přespávají" zasmál jsem se a nenápadně se k němu ještě o kousek přiblížil. "Přesně tak"usmál se a i jeho zrak sjel na má ústa. Kurva Louisi tohle mi nedělej. "Co vlastně?" Zakoktal jsem. " Co vlastně všechno můžou dělat dva kamarádi?" Dořekl jsem. "No, já nevím prostě... prostě kamarádské věci."odpověděl Lou a jeho pohled se zapíchl do toho mého. Sebral jsem veškerou odvahu a opravdu velmi opatrně a jemně jsem ho pohladil po tváři a odhrnul mu pramínek vlasů z očí. "Je tohle jen kamarádské?"zašeptal jsem. "Myslím....myslím že ano."odpověděl a i on se ke mně o kousek přiblížil. Potřeboval jsem se ho dotýkat. Byl jsem mu tak blízko... prostě jsem neměl jinou možnost. Položil jsem svoji ruku na jeho pas a maloval po jeho kůži různé ornamenty. Na jeho těle se okamžitě objevila husina. Miluju to jak reaguje na moje dotyky. "Ehm" snažil jsem se promluvit ale můj hlas mě zradil. Tak znova. "Víš, víš že jsou i kamarádské pusy?"zašeptal jsem. "Nebudeš mi dávat pusu Harry" pousmál se a pěstičkou mě jemně bouchl do hrudi, kde svou ruku nechal. Ten hřejivý pocit z jeho dotyku byl nepopsatelný. "Dobře" řekl jsem trochu sklesle. "Nebudeš mi dávat pusu na pusu, to dělají jen dobří kamarádi."pousmál se. "My nejsme dobří kamarádi?" Řek jsem a za pas si ho přitáhl trošku blíž. "Ne, zatím ne."odpověděl nekompromisně. "Takže ti nemůžu dát pusu na pusu" řekl jsem a on jen souhlasně zakýval. "Takže když to nebude na pusu, tak je to v pořádku?" Zeptal jsem se. "Myslím, že to je v pořádku. Na tom není nic špatného."odpověděl a prstem mi začal malovat malé kolečka na hrudi. "Dobře" zašeptal jsem spíš sám pro sebe. A přiblížil se k Louimu tak abych mu mohl dát polibek na tvář. Jakmile jsem spojil rty s jeho kůži mým tělem proletěla snad miliarda motýlku. Louis zavřel oči a  na jeho tváři se objevil lehký úsměv. "Když to nebude na pusu, je to v pořádku." Zopakoval jsem asi abych ho uklidnil nebo já nevím. A další polibek jsem mu dal na krk, kde jsem chvilku zůstal než jsem se oddálil. "Hazz" vydechl. "Neděláme nic špatného Lou" odpověděl jsem a políbil jsem ho na klíční kosti. Myslel jsem, že vybuchnu. To vzrušení ve mně bylo k neudržení. Další polibek byl na jeho hruď. Lou měl zavřené oči a hlavu mírně zakloněnou dozadu. Další polibek patřil jeho bříšku při němž se roztomile zahyhňal. Další místo jsem si vybral těsně nad okrajem lemu jeho boxerem, tedy na podbřišku. "Harry" vzdychl a já věděl, že už se neudržím. Avšak věděl jsem, že jestli to teď poseru a udělám něco co se mu nebude líbit, tak mě k sobě už nepustí. "Promiň" zašeptal jsem. " Promiň já prostě nemůžu."řekl jsem zoufale a vyskočil pryč z postele. "Co? Harry co se děje?" Řekl Lou a posadil se. " Já prostě nedokážu se dýl udržet. Nechci udělat něco za co by jsi se ty pak zlobil a prostě....jestli jsi si někdy náhodou s někým kamarádsky aspoň nehonil tak se potřebu prostě vydychat."řekl jsem frustrovaně a pak jsem uslyšel Louiho smích. " Pojď sem" řekl a ukázal na místo vedle něj. Právě jsem mu naznačil že mi praskají koule...já už prostě nemůžu jít vedle něj. "Notak posaď se."zopakoval a já tedy udělal jak chtěl. Jakmile jsem se posadil on si položil hlavu na mé rameno. "Vážím si toho." Řekl po chvíli. "Čeho?"nechápal jsem.
" Že jsi se dokázal ovládat...já jsem to nedokázal." Odpověděl. "Nechci tě ztratit úplně a vím že bys tohohle potom litoval."odpověděl jsem popravdě. "Půjdeme spát" zašeptal a zatlačil mi na hrudník tak abych si lehl. On sám si potom lehl do mého objetí a hlavu si položil na moji hruď. "Hezky se vyspi."tiše dodal. Jsem si jistý, že takhle se vyspím líp než skvěle. Spokojeně jsem se usmál a zavřel oči.

Holaaa❤️ tak co říkáte na novou kapitolu? Doufám, že se líbí 💙💚 Taky jsem se chtěla zeptat jestli tady mám nějaké fanoušky Young royals 👑(Mladá modrá krev) protože já to prostě miluju. Kdyžtak mi dejte vědět v komentářích, budu za to ráda ❤️