What is love-Larry Stylinson

11

Harry se mnou nemluvil. První den jsem na něj byl naštvaný, ano chápu ho...zachoval jsem se jako idiot, ale bože jsme dospělí lidi. Copak si o tom nemůžeme normálně prommluvit? Moje vnitřní já tak nějak čekalo, že za mnou přijde a vysvětlíme si to. To se bohužel nestalo ani ten den, nebo ten následující a ani den poté a v tomhle duchu uběhlo pár dalších týdnů. Když byl dům plný lidí, tak se to tak nějak dalo vydržet, ale jakmile Clar odešla do školy a oba Swiftovi do práce bylo to k nevydržení. Když jsem se pokusil s Haroldem začít nějakou konverzaci on se neobtěžoval sebemenší reakcí, jediné co pro mě dělal bylo vaření a to protože to má ve smlouvě. Samozřejmě se mnou u stolu neseděl, to bych po něm chtěl už asi moc. Občas jsem ho večer slyšel jak někam odchází a i když jsem se tomu snažil jakkoliv zabránit pocity žárlivosti, nejistoty a především smutku stejně vyplouvali na povrch.

"Rodinko, mám pro vás překvapení." oznámil Artur jedno sobotní ráno při snídani. "Vezmu své nejdražší ženy v mém životě na chatu, abych si vás taky pořádně uži než v pondělí zase odjedu. A vy kluci se nám to tady pokuste nezbořit." pokračoval. Takže budu mít volnej víkend. Artur měl už vše zbalené dopředu, takže odjeli během hodiny a barákem prostoupilo nezvyklé ticho. "Tak co podnikneme." zkusil jsem se usmát na Harryho. Ten se bezeslov otočil a odešel nahoru. Tak asi nic.

Ležel jsem znuděně na posteli, když mi zazvonil telefon. "Copak potřebuješ." zasmál jsem se. Volal mi Niall můj jeden z mála kámošů, který mě bral takového jaký jsem. "Projíždím tak Londýnem a napadlo mě, že bych se stavil." řekl jakoby nic. "Cožeee." zavískal jsem. "Jdi se kouknout před dveře, čeká tam na tebe překvapení."odpověděl a já okamžitě vyběhl z pokoje. "Nialle!" vypískl jsem a skočil mu kolem krku. "Co tu děláš" řekl jsem užasle a vedl ho směrem dovnitř. "Vracím se z dovolené tak mě napadlo, že bych se stavil." usmál se a společně jsme se posadili na gauč. "Jsem tak rád, že tě vidím." řekl jsem upřímně a položil si hlavu do jeho klína. "To já taky." odpověděl a začal mě šimrat ve vlasech. Byl to takový náš zvyk, jsme nejlepší kamarádi snad odjakživa...máme k sobě opravdu blízko. "Neruším?" ozval se lehce otrávený hlas. "Ehm ne, to je...Niall." zakoktal jsem a vystřelil z Niallova klínu. Vlastně ani nechápu svou reakci. "Představíš nás?" zeptal se pořád stejným tónem. "Jasně...Nialle to je Harry, pracuje u Swiftových jako kuchař a zahradník." řekl jsem Niallovi a ten k Haroldovi přátelsky napřáhl ruku. "A Harry tohle je Niall, můj nejlepší kamarád už od malička.."představil jsem i Harrymu Nialla. "Nevím co si mám u tebe představovat pod pojmem kamarád." odpověděl opravdu nepříjemně. "A ty jsi kdo, že by tě tohle mělo zajímat?" vyjel po něm Niall. "Kdo jsem já?" ušklíbl se Harold. "Já jsem jeden z bývalých kamarádů." odsekl a odešel zpátky nahoru. "Co to mělo znamenat?" řekl Ni když nás už Harry neslyšel. "Tak na to se posaď" povzdechl jsem si a začal mu všechno podrobně vyprávět.

Čas s Niallem utekl neskutečně rychle a bylo mi opravdu smutno, když už musel jít. "Zase se někdy uvidíme a nezapomeň co jsem ti říkal Louisi. Někdy musíš zapomenout na strach a naslouchat srdci." rozloučil se se mnou a já se tu náhle znova objevil sám. Sedl jsem si na gauč a zapl telku, které jsem stejně nevěnoval pozornost. "Tvá společnost už odešla?" ozvalo se posměšně. "Od kdy spolu zase mluvíme." odpověděl jsem mu stejně nepříjeně jako je on na mě. Harry mou otázku ignoroval a přisedl si ke mně. "A kdy toho tvého Nialla zase můžeme čekat?" pokračoval. "Já nevím...doufám , že brzo."Odpověděl jsem. "A už mi konečně řekneš kdo to je?" řekl s rádoby nezájmem. "Ehm Harolde už jsem ti to říkal, Niall je můj kamarád." nechápal jsem kam tím míří. "Kamarád? Louisi viděl jsem jak se k sobě máte." prokroutil oči a chtěl odejít. V tom jsem ho ale zastavil. "Hazz." řekl jsem a koukl se na něj. "Proč tohle děláme. Ten rozhovor s Arturemmsi opravdu vyčítám, ale zpátky to vzít nedovedu....chybíš mi. Chybí mi tvůj hlas, dotyky...polibky. Chybí mi to jak jsi na mě koukal a se zájmem jsi si mě prohlížel, Teď je to jako bych pro tebe neexistoval. Hazz promiň, ale mě to ničí, ničí mě to protože....protože já tě asi miluji Harry."

Moc se omluvám, že dlouho nic nevyšlo. Mám toho teď opravdu hodně, ale budu se snažit vydávat víc. Určitě mi dejte vědět jak jsem vám kapitola líbila...Vaše komentáře mi vždycky zlepší náladu. <3