What is love-Larry Stylinson

13

Věděl jsem co chci a byl jsem si tím jistej. Momentálně není člověk, kterej by pro mě znamenal víc než Harry...a už prostě nedokážu odolávat tomu neskutečnému vzrušení, které se objeví pokaždé, co na něj jen pomyslím. "Lou" vydechl a podíval se mi do očí. "Já...já klidně počkám." řekl potichu a jemně mě políbil na špičku nosu. Jenže já už nechci čekat. Rozhodl jsem se mu neodpovídat slovy a místo toho jsem mu začal zvolna rozepínat poklopec. "Dobře" zachraptěl potichu. Upřímně si nejsem jistý jestli to říkal mně, nebo ujišťoval sebe. Zadíval se mi do očí a pak mě dlouze políbil. Naklonil se k mému uchu a zašeptal "Neboj se mi říct, kdyby se ti něco nelíbilo." jen jsem horlivě zakýval a Harry si mě konečně převrátil pod sebe. Pomalím pohybem mi začal sundavat triko ale jeho pohled zůstával přišpendlený na mých očí. "Jsi tak nádherný" vydechl když jsem před ním ležel jen v trenkách. "Hazz" začervenal jsem se a dlaní si překryl obličej. Harry mojí ruku okamžitě odtáhl a uvěznil ji tou svou za mou hlavou. "Neschovávej se přede mnou, chci si tě prohlížet." jakmile to dořekl přisál se na mé rty. Své ruce jsem přesunul na jeho záda a začal mu vyhrnuvat triko, abych i jeho zbavil zbytečných vrstev oblečení. Nikdy se nenabažím jeho těla...je dokonalý, přejížděl jsem bezmyšlenkovitě dlaněma po té dokonalé pokožce, jakobych si ten dotyk chtěl zapamatovat. "Hazz" zakňučel jsem když mě zmáčkl na zadku a jeho zoubky se jemně zaryli do mé kůže na krku. Vlastně uplně bezmyšlenkovitě jsem proti němu přirazil a to vyvolalo vzdech i na jeho straně. "Zavři oči, hned se vrátím" zašeptal a já udělal přesně to co řekl. Během chvilky byl zpět a v ruce držel nějakou tubičku. Naklonil se zpátky ke mně a znova mě nekolikrát políbil. Pak si na ruku vymáčkl tekutinu z té tuby a znovu začal opečovávat můj krk. Myslím, že mě chtěl jen rozptýlit, jelikož po chvílu onu tekutinu začal roztírat u mého vstupu. "Och bože." vzdychl jsem. Oprvadu jsem to nečekal, studělo to, ale bylo to až k nevydržení příjemné. Harry jezdil prstem kolem mého vtupu a já šílell...když najednou. " KUrva" nepoznával jsem vlastní hlas. Harryho prst byl ve mně. "V pořádku?" zašeptal a já opět jen zakýval. "Používej slova miláčku." pousmál se a začal tím prstem pohybovat tam a zpátky. "A..ano v po-Bože...pořádku." dělal mi to schválně. Když jsem si na ten pocit začal pomalu zvykat Harold jakoby to poznal a přidal další prst. Měl jsem pocit, že jsem se nacházel v nějaké jiné dimenzi. Chtěl jsem pořád víc a víc a proto jsme sám začal proti Haroldovo prstům přirážet. "Jsi tak nedočavý." zachraptěl a přisál se mi na krk, kde vytvoři jistě modřinku. Najednou byl ten pocit plnosti pryč. Smutně jsem k němu zvedl oči abych zjistil proč přestal, ale podle jeho pohledu jsem poznal, že teď mě čeká něco daleko lepšího. Bylo to jak naprosté ochromení, necítil jsem nic jiného než bolest...tak jo tohle nechci. "Bolí to." vykřikl jsem a ucítil jak mi z očí vytékají slzy. "Lou, koukni ma mě" řekl a zvedl mi bradu. "Slibuju, že ta bolest zmizí...jen mi musíš věřit." dodal a já se nehtama možná až moc zaryl Harrymu do zad, když se ve mě začal pomalinku pohybovat. Rozhodl jsem se, že to pro Harryho prostě protrpím ale budeme se muset nějak domluvit aby se tohle nemuselo opakovat. Doteď nám líbání a nějaké ty protislužbičky stačili ne. Harry začal zrychlovat a asi mu nedocházelo, že tu bolest dělá akorát horší. Měl jsem víčka pevně sevřená k sobě a zaťáté zuby, aby Harry nepoznal jak moc se mi to nelíbí. "Bude to dobrý slibuju." byla jedna z mnoha uklidňovacích vět co mi Harry pořád opakoval. A najednou tu odpornou bolest začala doprovázet, pro mě absolutně nepopsatelná nádhera. Byl to neuvěřitelný pocit, který bolest po chvíli vystřídal úplně. V ten moment jsem nechtěl, aby to kdy skončilo. Začal jsem se pohybovat do Harryho tempa. "Harolde." zavdychal jsem když Harry narazil na místo kde byl ten pocit nejintenzivnější. Všechno kolem mě mizelo. Přišlo mi jako bychom existovali jen mi dva. "Jsi tak dokonalej Lou" zakoktal Hazz a jeho tempo už nebylo tak pravidelné i já cítil, že mi stačí málo. Když jsem v sobě za doprovodu Harryho vzdychů ucítil teplou tekutinu dostal jsem se přes okraj i já. Harry ve mně ještě chvíli zůstal, než si lehl vedle mně a oba nás přikryl dekou. "Jsi v pořádku?" zeptal se když se trochu rozdýchal. " V Naprostém." odpověděl jsem mu s úsměvem a přitulil se do jeho objetí. Přesně v tuhle chvíli mi bylo nádherně, měl jsem pocit, že všechno je dokonalé a nic se nemůže pokazit. No teď už vím, že jsem se pěkně mýlil...ale to už trochu předbíhám.