What is love-Larry Stylinson

22

Ještě než začneme bych tuto kapitolu moc ráda věnovala MaxieStylinson. Také určitě koukněte na její profil, kde najdete její zatím 3 príběhy. Takže ještě jednou moc děkuji za tvojí aktivitu <3 A teď pojďme na příběh
-----------------------------------------------------------------------------------------------------

"Harry!" uslyšel jsem zvonivý hlásek, který tak dobře znám a když jsem otevřel oči jen se mi potvrdilo, že je to Lou. Musel jsem na tom gauči usnout. "Co tu děláš?" usmál se a přisedl si ke mně. "Koukal jsem na televizi a asi jsem usnulů zalhal jsem. Přeci mu nepřiznám, že jsem celou tu dobu čekal na něj. "Kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se a zmateně se rozhlédl kolem sebe. "Bude půl dvanácté" odpověděl a já na něj jen vytřeštil oči..už? "Kde jsi se zdržel tak dlouho?" nemohl jsem si tuhle otázku odpustit. "NIall mě vzal autem na takovou vyhlídku a trochu jsme se tam zdrželi." trochu se tam zdrželi? To jako proč? "Ty jsi s ním spal?" vylítlo ze mě bez rozmyšlení. "Cože?" štěkl na mě a zvedl se z gauče. "Chrápal jsi s ním Louisi?" bylo mi jedno jestli to přeháním nebo ne. Já to prostě potřebuju vědět. "Po tom ti nic není." odsekl mě a chtěl se otočit k odchodu. V tom jsem mu však zabránil a chytl ho za paži. "Řekni mi to!" křikl jsem na něj. "Nech mě bejt" strčil do mě. "To jsi mě rychle vyměnil Tomlinsone!" zařval jsem na něj při jeho odchodu. "To myslíš vážně?" otočil se a přišel ke mně aby mě mohl znovu praštit. "Takže pro tvoji informaci ne, nespal jsem s ním i když jsem mohl. Nejsem jako ty." řekl vyčítavě. "Samozřejmě. To ti došli argumenty, že to zase vytahuješ? A víš co?" křičel jsem. I když jsem nechtěl nemohl jsem si pomoc. "Jsi daleko horší než já. Užíváš si to jak mi ubližuješ. Víš, že toho kreténa nesnáším a stejně s ním zmizíš na celej den. Jsi ubohej." nepřemýšlel jsem nad tím co říkám. Slova mi z pusy padala tak nějak sama. "Já si můžu dělat co chci Harolde!" i on křičel. "Fajn, chovej se dál jako děvka." zařval jsem. Chvilku bylo ticho a oba jsme si vyděšeně koukali do očí. "Nesnáším tě." řekl pak z ničeho nic. "Stejně tak já tebe." odpověděl jsem okamžitě. Na to se Louis otočil a utekl nahoru, předpokládám, že k sobě do pokoje. "Kurva" řekl jsem si sám pro sebe. Tohle se nemělo stát. Věděl jsem, že bych za ním měl jít, ale prostě jsem to nedokázal. Po tom všem co jsme si řekli se mu nedokážu podívat ani do očí, natož s ním mluvit. Proto  jsem se rozhodl jít k sobě do pokoje. Lehl jsem si na postel a zíral do stropu. Je mi hrozně. Znáte ten pocit, když řeknete hrozné věci, které víte, že jste říkat neměli. A pak si ten rozhovor přehráváte pořád a pořád dokola a s každým opakováním vám to připadá horší a horší? Z mého přemýšlení mě vyrušilo vrznutí dveří. V mé místnosti stál Loui s očima zarudlýma od pláče. Ten pohled mě bodal u srdce. Bez jediného slova přišel až k mé posteli a lehl si vedl mě. "To jak jsem řekl, že tě nenávidím nebyla pravda." promluvil tiše, ale nevěnoval mi jediný pohled. Ležel na zádech s zrakem zapíchlí ve stropě stejně jako já. "Z toho co jsem řekl já nebyla pravda nic." odpověděl jsem a ani já nezměnil svou pozici. Bylo ticho. Jen jsme leželi vedle se, když se Lou otočil na pok čelem ke mně. "Chtěl bych abys mě objal" pošeptal a jakmile jsem to uslyšel v mém břiše se objevili motýlci. Pomalu jsem se otočil k němu a dlouze se mu podíval do jeho ještě stále uslzených očích. A pak jsem si ho přitáhl k sobě. "Moc se omlouvám Lou. Nechci abys kvůli mně plakl." šeptal jsem a mačkal si ho k sobě. "Lhal jsem ti Harry." promluvil tiše stále zaabořený v mém objetí. "Já...já jsem s ním spal." dodal a mně jakoby se na chvíli zastavil svět. Nedokázal jsem nijak zareagovat. On. Můj Louis. On dovolil tomu slizkému blonďákovi aby se ho mohl dotýkat a cítit ho a...bože. "Prosím odejdi Louisi" řekl jsem a sám jsem svůj hlas úplně nepoznával. "Nikam nejdu." odpověděl a podíval se mi přímo do očí. Jenže jediné co jsem tam viděl byla představa toho co spolu dělali. "Proč jsi mi to neřekl hned." řekl jsem a vstal z postele. Nechci být vedle něho. "Já...prostě jsem se styděl." odpověděl jsem a já viděl, že jeho oči se znova plní slzama. "V tom případě proč mi to vůbec říkáš."  nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem pro Louise výjimečný...byl jsem jediný komu dovolil být mu takhle blízko...a teď? Všechno je pryč. A upřímně i já jsem si užíval, že jsem pro někoho tak výjimečnej. "Říkám ti to protože ti nechci lhát Harry." odpověděl mi s třesoucím hlasem. "V pohodě" odkašlal jsem si. "Přeci jsme jen kámoši. Vlastně jsem neměl žádné právo se tě na něco takového ptát." šlyšel jsem svůj hlas ale jakoby nepatřil mě. Byl tak chladný, že jsem se tomu sám divil. "Ty si žiješ svůj život a já bych měl ten svůj." dodal jsem. "Harry prosím tohle ne. Křič na mě. Klidně mě urážej ale nerezignuj." začal brečet Louis a vstal z postele aby mohl přijít ke mně a chytit mě za ruce. "Řekni mi co po mně chceš. Nechceš se mnou spát, už vůbec ne chodit. Nechceš abys mi byl ukradenej. Tak co....Jsi sobec Louisi." odpověděl jsem a vytáhl svoje ruce z jeho sevření. "Chci to." řekl "Chceš co?" odpověděl jsem. "Já s tebou chci spát Hazz" zašeptal a položil mi čelo na můj hrodník. "Jenže já s tebou už spát nechci Louisi" vydechl jsem a odešel z tý posraný místnosti pryč.