What is love-Larry Stylinson

26

Nechápu proč to udělal...vždyť jsme se na té louce usmířili. Nebo ne? Chtěl mi jen připomenout jak úžasně chutnají jeho rty? Jak hebká je jeho pokažka? Chtěl mi jen připomenou ten pocit, který se rozběhne celým mým tělem pokaždý když je mi na blízku?

Teď už sedíme u večeře, kterou jsem já pro všechny připravil, ano i pro toho slizkého Zayna. "Jak jsi se vůbec Zane dostal k téhlé práci?" zeptal se ho Loui, který seděl vedle něj. "Ehm" dokašlal si. "No já o tom nemluvím moc rád, ale co...rány se nezahojí dokud nestrhneš náplast ne?" zasmál se. "Naši mě vyhodili z domu a tak nějak jsem se ocitl bez domova a bez peněz, tady pani Swift mě prostě zachránila, když mi nabídla takhle skvěle placenou práci ještě k tomu s bydlením" viděl jsem to...viděl jsem ten Louisovo pohled, kterým na Zayna koukal. Poznával se v tom. "Proč tě vyhodili." zeptal se. "Ehm no, no zkrátka protože jsem jim řekl pravdu o mé orientaci" odpověděl a dal tomu tečku. Louisovi oči byly skleněné a měl maličko od toho aby se rozplakal. Dokázal se do něj vcítit...dokázal to, protže si sám tenhle příběh prožil. V tom jsem si všiml, jak si Clar zamyšleně Zayna prohlíží. "Takže ty máš taky radši prince než princezny jako Louis?" zeptala se z ničeho nic a všichni se začali smát. Včichni až na mě. "Clariso!" napomenula se smíchem Clar Taylor. Pozoroval jsem ty pohledy, které na sebe ti dva házeli celou dobu večeře. Chtělo se mi zvracet, brečet, řvát, mlátit a nevím co včechno ještě. Tylor šla výjimečně uložit Clar a tak jsme u stolu zůstali jen my tři. "Je hrozné, že tě vaši vyhodili jen kvůli tomu koho miluješ." začal konverzaci Loui. "Já vím a ze začátku jsem to všechno dával za vinu sobě, byl jsem si sám sobě odporný, ale teď...miluju se takový jaký jsem a díky tomu jsem se konečně dostal do fáze, že můžu milovat i někoho jiného." mluvil a Louis hltal každé jeho slovo. "Takže ty, ty jsi ještě nikoho nemiloval?" zeptal se a mně bylo jasné, že Lou vidí v tomhle idiotovi sebe. "Ne, jak říkám. Musel jsem se smířit nejdřív sám se sebou, naučit se mít rád a to nebylo jednoduché." odpověděl. "A co ty...Ty už jsi někdy byl zamilovaný?" zeptal se ho. Mám pocit, že tak nějak zapomínají, že tu sedím s nima. "Ehm" zakoktal se a zrudl. "Já...no já." nemohl jsem to poslouchat bolelo mě z toho srdce. "Nebaví mě tohle blábolení o ničem." skočil jsem jim do toho nepříjemně. "Nikdo tě nenutí tu s náma sedět"Odsekl ten zkurvenej Malik. "Prosím?" řekl jsem a cítil jsem jak se ve mně začíná vařit krev. "Jestli tě nebaví naše konverzace, nemusíš tu sedět a poslouchat nás." odpověděl naprosto klidně a vyrovnaně. "Máš pravdu" řekl jsem nakonec a opravdu odešel. nestojí mi to za to. Nebudu se tady hádat s nějakým namachrovaným idiotem. Lehl jsem si do postele a zapl si film. Potřebu nějak odvést myšlenky od těch dvou.

Byl jsem asi v půlce fimu, když jsem uslyšel ťukání na mé dveře. Dneska ne. Taylor to čas od času ještě zkusí...vždycky ji odmítnu, ale dneska. Jsem tak nasranej, proč mu Louis neřekl, že on už zamilovanej byl...co líp, že ještě je...je? otevřel jsem dveře a Taylor tam nebyla. "Louisi?" vydechl jsem. "Zayn hrozně chrápe, tak mě napadlo, teda jestli ti to nebude vadit, jestli bych nemohl dneska přespat u tebe." řekl a i když se snažil tomu zabránit, jeho tvářičky byly červené...stydí se. "No nebo se můžeme prohodit. Já tě nechám tady abys měl klid a půjdu si lehnout  k Zaynovi já." musel jsem ho přeci trošku pozlobit za to co předváděl u té večeře. "Myslel jsem si to" pousmál se ale v jeho očích byl smutek. "Myslel jsi si co?" zasmál jsem se. "Že se ti Zayn bude líbit." zvedl na mě ty jeho utrápené studánky. "Cože?" vydechl jsem. "Připomíná ti mě, když jsem přišel viď? Je mi až strašidelně podobný, akorát je pořád nevinný. Tak jako jsem byl já než jsem se vyspal s Niallem." slyšel jsem, jak si musí hlídat hlas aby se nerozplakal. "Bože Lou" bylo jediné co jsem ze sebe dostal. Zatáhl jsem ho dovnitř pokoje a zavřel za ním dveře.