Na Chvíli ✓

thirteen

,,To je poslední." Položí Lukáš krabici do svého auta.

,,Budeš mi chybět." Obejmu ho a nechci ho pustit. Zažili jsme toho spolu hodně.

,,Ty mě taky. Slibuju, že přijedu." Obejme mě taky.

,,Budeme muset jet, mám se stavit pro Matyáše." Řekne Tina a my se odtáhneme. Nebudu lhát, nemám daleko k slzám. Můj nejlepší kamarád mě momentálně opouští. Naposledy zamávám a auto mizí v dálce.

Vyjdu schody do bytu, v kterém zůstal jen původní nábytek. Naše věci zmizely. Moje krabice a tašky jsou připravené v bývalém pokoji a čekám, až přijede Tomáš s Dominikem a pomůžou mi je odvést. Ano, rozhodla jsem se jít k nim, protože pod mostem opravdu nebudu.

Mobil, který jsem měla v kapse mi oznámil, že jsou kluci tady. Seběhla jsem tedy dolů s taškou.

,,Ahoj." Objala jsem je a oni mě.

,,Čau." Odpověděli skoro stejně.

,,Jsi holka a máš jen jednu tašku?" Podíval se na mě Dominik.

,,Zbytek je nahoře." Řekla jsem a dala tašku do kufru auta, který mi Tomáš otevřel.

,,Jdeme pomoct." Řekl Tomáš a v patách s Dominikem se vydali se mnou nahoru pro zbytek věcí, které jsme během pár minut dali do auta a mohli jsme jet.

,,Kluci, fakt vám tam nebudu překážet?"

,,Kdyby jsme tě tam nechtěli, tak ti to nenabízíme." Řekne Dominik a podívá se na mě ve zpětném zrcádku. Za chvíli stojíme před panelákem kluků. Opět přenášíme krabice a tašky.

,,Tvůj pokoj bude na konci chodby." Řekne Tomáš a já přesunu věci do svého nového pokoje. Po třech hodinách vybalování si lehnu únavou na postele.

,,Jdeš na oběd?" Objeví se v pokoji Dominik.

,,Jo, půjdu." Vstanu a jdu si vybrat oblečení. Dominik mezitím odešel. Převlečená odcházím na chodbu, kde na mě čeká Tomáš s Dominikem. Já si obuju boty a jdeme k autu, kterým nejedeme nikam jinam než do Caffetterie. Čekal nás tam Kuba.

,,Ahoj." Obejmul mě.

,,Ahoj." Obejmula jsem ho taky.

,,Fakt ses k nim nastěhovala? Holka, ty to budeš mít ještě těžké." Řekne, chytne mě okolo ramen a vcházíme do Caffetterie. Hned jak si sedneme ke stolu, tak k nám přijde mladá číšnice.

,,Co si dáte?" Přehnaně se usměje a na mě se zamračí. Aha, fanynka. Kluci si vyberou a já taky.

,,Je to všechno?" Ujistí se.

,,Ano." Kývne Dominik a ona odchází.

-

,,Tak my jdeme, měj se." Obejme mě Jakub a s Tomášem odchází do studia. Prý potřebují ještě něco vyřídit. Od oběda je to pár hodin a mě tím chozením po Pardubicích vyhládlo.

,,Mám hlad." "Postěžuju si" Dominikovi.

,,Co bys chtěla?" Podívá se na mě.

,,Kebab."

,,No, tak jdeme na kebab." Po snad nekonečném čekání si konečně kebab převezmu, zaplatím a spokojená odcházím. Než přijdeme k paneláku, tak ho i sním.

,,Co budeme dělat?" Řekne Dominik, když si sundává boty.

,,Film?" Jen kývne. V obýváku zapne televizi, pustí film a já se opřu o jeho rameno.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Nevím, co napsat. Snad jen to, že věřím, že vás tato knížka baví! 🔥

Dneska o trošku kratší než normálně, tak snad nevadí.

500 slov ✨