Na Chvíli ✓

twenty

Miluju ty naše společné rána. Vždycky se vedle něj probudím, což mi automaticky zlepší den. Sama pro sebe se usměju.

,,Dominiku, vstávej. Jdeme do studia, přijel Calin a Petr." Poznala jsem, že jde o Tomáše. Dominik otevře svoje hnědé oči, kterými mě pozoruje.

,,Dobré ráno." Usměju se.

,,Dobré." Odpoví mi a pár pramínků vlasů, které mi padali do obličeje, dá za mé ucho. Chce vstát z postele, ale já mu v tom zabráním.

,,Copak?" Přitáhne si mě a tak sedíme na posteli v objetí. Po chvíli chce opět vstát, jenže já mám objímací náladu.

,,Niku" Obejmu ho zezadu. Překvapeně se na mě podívá, protože je to poprvé, co jsem mu tak řekla.

,,Musím jít, slyšela jsi Tomáše." Zasměje se. Dá mi pusu a vstává. Já sebou praštím do postele a naštvaně vydechnu.

,,Dneska musím do práce." Oznámím mu, když přijdu do koupelny si dát sprchu.

,,Nemusíš, víš jak to dopadlo minule." Prohlédne si mě v odrazu v zrcadle.

,,Dominiku, víš, že to nejde. Potřebuju peníze." Chytnu ho za ruku a pozoruju nás v zrcadle jako on.

,,Půjdu s tebou." Dá mi pusu do vlasů.

,,A můžu s tebou do studia?" Jen kývne a já si jdu dát tu sprchu.

-

,,Zlato!" Ozve se bytem. Ano, jsem pomalá a dlouho mi to trvá.

,,Co proboha děláš?" Přijde Dominik do koupelny a já mezitím dodělávám linku, která se mi popáté konečně povede.

,,Tohle děláš už dvacet minut?" Ukáže na mé oči. Jen s úsměvem kývnu a on protočí očima. Vydám se za ním, vezmu klíče, mobil, obuju boty a můžeme jít.

Seběhneme schody dolů, nasedneme do auta a jedeme ke studiu. Dominik je tam pořád, ale mě tam bere teprve podruhé. Nemám mu to za zlé, protože tam chce prostě trávit svůj čas.

Nejradši bych tuhle větu vzala zpět.

Po pár minutách konečně zastavujeme u bílé budovy, do které i vejdeme a stoupáme schody nahoru.

,,Ahoj." Obejme se se všemi.

,,Ahoj." Kuba mě jak jinak málem umačká. Přijdou ke mně i dva kluci.

,,Tohle je Sandra. San, tohle jsou Petr a ten je Calin." Obejmeme se taky a kluci odchází do nahrávací místnosti. Já zůstanu jen s Petrem, Hasanem a Tokym. Jelikož Pepa musí jít podepsat s Tomášem nějaký merch, zůstanu s Petrem sama.

Postupem času zjišťuju, že je to fajn kluk. Na začátku jsem si to upřímně nemyslela.

,,Nechceš někdy s Nikem přijet do Brna?" Navrhl mi.

,,Jo, mohla bych. Pokud bude chtít." Usmála jsem se.

,,Můžeme jít." Přijde Dominik a čeká, až se zvednu. Já Petrovi vysvětlím důvod odchodu a obejmu ho. Jedeme domů, kde se jen převleču a pak jdeme pěšky do baru. Není to daleko, takže nevidím problém.

,,Abys to tady mohl přetrpět." Načepuju Nikovi pivo, aby byl trochu při smyslech a nenudil se. Během směny prohodíme pár slov, ale vždycky nás vyruší většinou chlap, který chce nalít. Neobešlo se to ani bez toho, aby nějaká holka Dominika nepoznala. Bylo vidět, že by ho chtěly. Náš vztah jsme nikde veřejně neoznámili, ví to jen kluci, takže ty jejich pohledy, když jim řekl, že nic nebude, stály za to.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Čti! ⬇️

Jsem ráda, že to čtete, ale poslední dobou klesla aktivita. Chci se zeptat, jestli má smysl pokračovat. S touhle knížkou mám velké plány! 🔥

540 slov ✨