Na Chvíli ✓

twenty four

Probudila mě šílená bolest hlavy, ale co čekat, když člověk pije. Ležele jsem na Danovém rameni. Všude byli lidi a flašky od alkoholu. Kde je Dominik? První věc, co mě napadla. Nikde tady nebyl. Rozhodla jsem se ho hledat. V kuchyni nebyl, v koupelně taky ne. Poslední, co zbývalo byl jeho, Tomášův nebo můj pokoj. Otevřu pomalu Tomášovi dveře, spí tam jen Tom. Otevřu dveře Dominikova pokoje - nic. Zbývá už jen můj. Nádech, výdech.

,,Podvede tě, jako s každou."

Tuhle myšlenku rychle zaženu a klepající se rukou otevřu dveře pokoje, to co tam vidím, mě zarazí. Spí tam Jakub s Dominikem. Můj strach opadl a já se musela usmát. Vypadali roztomile, vzala jsem čisté oblečení a odešla do koupelny, si dát sprchu.

Během chvíle, kdy mi na tělo dopadají teplé kapky vody, se ozve klapnutí dveří, což znamená, že sem někdo vstoupil. Ano, zapomněla jsem si zamknout. Chvíli jen tak stojím a přemýšlím, co teď. Ucítím, jak se mě někdo dotýká, ale uklidním se hned, jak spatřím na jedné ruce ležatou osmičku.

,,Dobré ráno." Řekne.

,,Dobré." Odpovím.

Po sprše jdeme do kuchyně, která je lehce spojená s obývákem. Já najdu plato prášků a ani je neuklízím, protože s Dominikem nebudeme jediní, co je potřebují. Mezitím, co se lidi probouzí, tak my uklízíme nepořádek.

,,Za týden v pátek začínáme tour. Pojedeš taky?" Čas mám, protože mě minulý týden vyhodili. Vadilo jim, že tam dělám jen jeden den a nechodím tam i v sobotu, ale co jsem mohla čekat, že?

,,Jo, pojedu."

-

,,Tak já jdu." Mávnu na Tomáše, který tady jediný zůstal. Zbytek zmizel do studia.

Jdu si nechat udělat tetování. Tetovací strojek mám, ale ne všechno si můžu vytetovat sama. Chci si nechat vytetovat růži na lopatku. Procházím okolo našeho bývalého studia, chybí mi to. Teď se tam nachází zverimex. Jen si povzdechnu a pokračuju v cestě.

,,Dobrý den." Pozdravím, když vstoupím dovnitř.

,,Dobrý den." Odpoví mi nějaká holka.

,,Musíte počkat, máme tady moc práce, omlouvám se." A mě napadl skvělý nápad.

,,Mohla bych vám pomoct, taky jsem dělala tatérku, ale před pár měsíci nám zavřeli studio." Holka se na mě zvláštně podívala.

,,Počkejte." Šla za svou kolegyní, které něco zašeptala, abych to neslyšela.

,,Opravdu máte tatérský kurz?" Jen kývnu. Ona mi řekne, kde si můžu odložit věci a ať se teda předvedu. Lehne si na lehátko a položí ruku tak, abych mohla udělat tetování. Já si do ruky vezmu strojek a začnu tetovat. Po dokončení mého díla v podobě srdíčka se na ni podívám.

,,Dobře, můžete pomoct." Usměje se a vymění se se zakazníkem.

-

,,Jste teď někde zaměstnaná?" Zeptá se, když mi tetuje růži.

,,Momentálně ne."

,,A nechtěla byste pracovat u nás?" Byla to opravdu dobrá nabídka.

,,Opravdu by to šlo?" Ujistím se.

,,Ano."

,,Dobře, beru." Dál už si nepovídáme a já se snažím nemyslet na menší bolest, co mi jehla způsobuje. Brzy je hotovo a já zaplatím.

,,Můžete se stavit v pondělí. Nechcete si tykat?" O moc starší než já být nemohla.

,,Jistě, Sandra." Podám ji ruku.

,,Jana." Přijme ji. Pak se jen rozloučíme a já odcházím domů. Mám v plánu si lehnout do postele, už z ní nevylézt a pustit si nějaký film.

Odemknu dveře od bytu. Jsem tady sama. Vyzuju si boty a jdu se podívat, co je k jídlu. Vezmu zmrzlinu a odcházím do pokoje si pustit film.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Říkala jsem, že mě začalo opět bavit psát. No, asi jste očekávali kapitolu, už včera. Úterky jsou náročné dny, takže potom nemám chuť ani psát, protože jsem unavená.

Konec vymlouvání a teď to hlavní. Tenhle příběh má 5k přečtení! Děkuju, moc!

Jako další bod bych tady chtěla napsat, že se to strašně táhne a sama to vím. Jen doufám, že vás to baví. Dáme si pár klidných kapitol a pak se už budeme blížit ke konci. Prozradím jen to, že by tato knížka měla mít okolo 35 kapitol.

Něco plánuju, tak později bych chtěla znát váš názor. Zatím to, ale řešit nebudu.

Pokud jste to dočetli, až sem tak děkuju a přeju vám dobrou noc!

672 slov ✨