Na Chvíli ✓

twenty two

,,Dobré ráno." Pozdravím Dominika, který přichází do kuchyně.

,,Dobré." Odpoví mi. Z poličky vezme hrnek, ze skříňky kávu a po lžičkách si ji začne dávat do hrnečku.

,,Udělej mi taky, prosím." Řeknu a otočím lívanec, který se mi trochu začal připalovat na pánvičce.

,,Máme tam být na oběd." Řeknu do prázdna a doufám, že mě Dominik slyšel.

,,Hm, lívance?" Přijde do kuchyně Tomáš.

,,Jo." Usměju se.

,,Proč si nám ji nepřivedl dřív?" Podívá se na Dominika, který má na obličeji nechápavý pohled.

,,Ne." Vezmu Tomášovi talíř s lívanci a podám ho Nikovi. Tom hraje uraženého.

,,Tomášku, neboj." Pohladím ho po rameni a začnu se smát.

-

,,Až se vrátíme, tak si můžeme udělat společný večer, hm?" Opět dodělávám linky a Dominik mě pozoruje v odraze zrcadla.

,,Jo, můžeme." Beru do ruky řasenku, kterou následně použiju na zvýraznění řas.

,,Nechápu, pro koho se maluješ. Sluší ti to i bez toho."

,,To říkáš jen proto, abys nemusel čekat." Otočím se na něj, čehož on využije a spojí naše rty.

,,Dominiku, přijedeme pozdě." Řeknu mezi polibky.

,,A co?" Zasměje se. Miluju jeho úsměv. Vysadí mě na pračku, která je hned naproti zrcadla.

,,To fakt nejde." Zakroutím záporně hlavou a slezu dolů. Jdu do pokoje, pro pár věcí a můžeme jít. Seběhneme schody a jak už je zvykem, nasedneme do černého mercedesu.

Za půl hodiny stojíme na okraji Pardubic a já klíčemi odemknu dveře. Na chodbě se nachází Míša, kterou okamžitě obejmu a Dominik také. Vejdeme do obýváku, kde sedí táta a čte, jak jinak.

,,Ahoj, tati." Stoupnu si před křeslo, aby si mě všimnul.

,,Ahoj. Ahoj, Dominiku." Pozdraví i jeho. Znají ho, protože stejná třída znamená i společné úkoly nebo projekty.

,,Dobrý den." Pozraví i on jeho. Překvapuje mě, že ho poznali.

,,Slyšela jsem správně?" Vyjde máma z kuchyně. Jen kývnu hlavou a obejmu ji.

,,Ahoj." Pozdraví Dominika.

,,Ahoj." Oplatí ji to. Ano, tátu musí zdravit jinak, prý nějaká úcta nebo co.

,,Čekala jsem to." Řekne mi máma, tak aby to Dominik neslyšel.

,,Pojďte jíst." Pobídne nás.

-

Táta po obědě šel za sousedy a já s mámou, Míšou a Dominikem sedíme v obýváku.

,,Líbil ses jí, už když jste byli na střední." Řekla směrem k Dominikovi a já se měla chuť propadnout do země. Máma je fajn, ale tohle asi nikdo slyšet neměl. Dominik se na mě podíval a zasmál se.

,,Mami!" Zním jako nějaké malé dítě. Nik si mě přitáhnul blíž a dal mi pusu na čelo.

,,No, když si tady říkáme tajemství, tak mám taky jedno. Dneska večer mám jít na rande s jedním klukem." Řekne Míša.

,,Konečně." Zasměju se, čímž si vysloužím škaredý pohled od Michaeli.

-

,,Mami, my už budeme muset." Je už přece jen pozdě.

,,Dobře, zase se někdy zastavte." Rozloučí se s námi a my jedeme domů. Unavená si lehám na gauč. Byt máme zase jen pro sebe. Mám pocit, že buď Tomášovi vadíme nebo má holku.

,,Unavená?" Zasměje se. Jen kývnu hlavou a zabořím ji do polštáře, který je vedle mě.

,,Půjdeme si dát společnou sprchu?" Mluví na mě dál, mezitím co mě hladí po zádech. Moje odpověď je vstání z gauče a kroky směřující ke koupelně.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Vím, je to nudné a zdlouhavé, ale musí to tak být, protože konec bude celkem rychlý. Proto doufám, že vás to neodradí od čtení. ❤️🔥

550 slov ✨