Na Chvíli ✓

thirty three

,,Dominiku!" Křičím na něj aby si pohnul. Dneska má přijet Petr a Calin.

,,Už jdu!" Křikne na mě zpátky a za chvíli je v chodbě a obuje si boty.

,,Hej, co to děláš?" Všimne si, že beru klíče od svého mercedesu.

,,Beru klíče. Co je?" Nechápu o co mu jde.

,,Řídím snad já, ne?" Vytáhne ty svoje z kapsy.

,,Dneska ne."

,,Prostě řídit nebudeš." Chce mi klíče vzít.

,,Co ti vadí? Že jsem holka nebo že se povezeš na sedadle pro spolujezdce?" Uraženě se zamračí.

,,Prostě nevěřím, že umíš řídit."

,,Umím, mám za sebou autoškolu. Chceš vidět můj řidičák?"

,,Ne." Otevře dveře a vyjde ven. Dneska bude zase veselo.

,,Dominiku, nebuď uražený." Křiknu na něj, aby mě slyšel, protože už je tak o dvě patra níž. Odpovědi se mi nedostane, zamknu dveře a scházím schody taky. Dominik čeká u auta, odemknu a on si sedne na místo spolujezdce. Celou cestu spolu nepromluvíme. Vysedneme z auta a jdeme dovnitř budovy. On odemkne dveře a mě se vyskytne pohled na Petra a Calina.

,,Čau." Přijdu k nim a pořádně je obejmu jako oni mě.

,,Nazdar." Řeknou skoro zároveň.

-

,,Dominik se s tebou nebaví?" Petr si sedne vedle mě na gauč a řekne to tak, abych to slyšela jen já.

,,Zbytečně se poslední dobou hádáme a dneska je na mě naštvaný, protože jsem řídila."

,,Už zas někoho pomlouvají." Řekne Calin a většina se na nás otočí. Dominik nás propaluje pohledem a u toho potahuje z cigarety. Když zjistí, že se na něj díváme taky, cigaretu típne a odejde pryč.

,,Dominiku!" Křikne Jakub, který vyjde z nahrávací místnosti.

,,Kde je?" Zeptá se, když zjistí, že tady není.

,,Odešel." Prohodí Tomáš. Jakub si jen povzdechne a odejde si nalít alkohol.

Kam jsi šel?

Vyťukám rychle zprávu.

Dominik:
Dneska mě nečekej.

Naštve mě to, ale jsem ráda, že se ozval.

,,Tak co?" Zeptá se Petr, protože si všimne, že jsem mu psala.

,,Nevím kde je, ale prý se nevrátí."

,,Skvěle." Křikne ironicky Kuba, který to slyšel.

-

Jsem v Caffetterii a čekám, až mi Šimon dá mé těstoviny.

,,A pro Dominika nechceš?" Záporně zakroutím hlavou.

,,Fajn, tak mu vyřiď, ať se někdy zastaví."

,,Jo, ahoj." Vezmu krabičku a zmizím. Nasednu do auta a vyjedu směrem k bytu. Cesta uteče rychle a já vystupuju.

,,Jako vždycky sama." Povzdechnu si, když odemknu dveře. Tomáš zůstal ve studiu a Dominik zmizel. Petr a Calin tam ještě prý budou nahrávat.

Jdu do kuchyně, kde si otevřu krabičku a jídlo dám na talíř. Vezmu příbor a sednu si ke stolu. Nemám ani chuť k jídlu. Proto to nechám být a jdu do obýváku si pustit film.

Troufám si říct, že jsem i usnula. Probudil mě totiž zvonek. Buď za těmi dveřmi je Dominik, Tomáš a nebo úplně někdo jiný.

,,Co vy tady?" Podívám se na Petra a Calina, když otevřu dveře.

,,Nemáme kde spát. Tomáš prý přespí u Jakuba, protože ještě něco vymýšlejí a Dominik psal, že spí v nějakém hotelu." Vysvětlí Calin.

,,Tak hlavně, že se ozval." Řeknu ironicky a pustím kluky dovnitř.

,,Jeden může spát v mém pokoji a druhý v Tomášovém." Petr šel do mého a Calin do Tomášového.

-

Nemůžu spát. Zvednu se tedy z Dominikovy postele, v které skoro jako vždy spím sama. Jdu do kuchyně se napít vody a taky se trochu projít. Cestou beru krabičku cigaret a jdu na balkon.

Je pěkná zima, ale to mě neodradí a cigaretu si zapálím. Mám krásný výhled na noční Pardubice a to mě přivádí zase k myšlenkám na Dominika, protože tady jsme v létě sedávali do třetí ráno s cigaretou mezi prsty.

Asi to špatně nesla, tak jsem jí nechal topit, nechtěla mě pochopit. A já nechával jí, nechával jí.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Takže po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že vyjde ještě jedna kapitola a pak něco jako epilog.

Pro ty, které tato knížka baví, tak mám dobrou zprávu. Tahle knížka nekončí a brzy se můžete těšit na druhý díl.

Děkuju těm, kteří to čtou pravidelně už od začátku a doufám, že vás to stále baví.

666 slov ✨