Na Chvíli ✓

thirty two

,,Dominiku, kde jsi?"

,,V Praze. Co se děje?"

,,Jak ses dostal do Prahy?"

,,Včera večer jsem ti říkal, že tam dnes brzo ráno pojedu." Nejspíš ne.

,,Neříkal jsi mi to."

,,Fakt? A proč voláš?" Zní, že mu to vadí.

,,Dnes máme jet k rodičům na večeři. Domlouvali jsme se pár dnů zpátky. Vzpomínáš?" Jsem lehce naštvaná, ale nedám to na sobě znát.

,,Aha, ale já dneska nestihnu přijet." Oznámí mi s klidem a já mám chuť na něj křičet.

,,Jo, v pohodě." Chci do něčeho praštit nebo něco rozbít.

,,Dobře, musím končit. Čau." Nestihnu se ani rozloučit, mobil házím vedle sebe na postel a jdu se chystat do práce. Obleču si rolák a džíny. V koupelně se trochu zkulturním. Na závěr si vezmu z věšáku kabát a odcházím z bytu. Nasednu do auta a jedu směrem do studia. Pozdravím své kolegyně a jdu tetovat.

-

,,Ahoj, San." Ozve se z druhé strany mobilu.

,,Ahoj, Lukáši." Mám ho na hlasitý odposlech, protože jsem doma, chystám se k rodičům a lakuju si nehty.

,,Nechceš někam zajít? Byl jsem se podívat za Vojtou a Ninou. Brzo se to malé má narodit."

,,Za chvíli jdu na večeři k rodičům, takže nikam nemůžu."

,,Jo, jasně."

,,Hele je tady i Tina?"

,,Jo, je. Proč?"

,,Nechcete jít k našim? Myslím, že by tě rádi viděli a Tinu taky." Lahvičku s lakem zavřu a uklidím.

,,Fajn, když chceš. Co Dominik? On s tebou nejde?

,,Ne, nejde. Je v Praze a poslední dobou to není, tak krásné jako kdysi." Řeknu trochu smutně.

,,Miluju tě." Řekne jen tak do prázdna. Nevěřím vlastním uším.

,,Cože?" Podívám se na něj.

,,Miluju tě." Zopakuje a dívá se mi do očí. Dominik je skvělý kluk, ale otázkou je jestli do vztahu.

,,Dominiku-"

,,Chápu, necítíš to stejně." Chtěl se zvednout z postele a odejít, ale já ho chytla za ruku.

,,Chtěla jsem říct, že tě taky miluju, jen-"

,,Jen co?" Podíval se na mě.

,,Jen nevím, jestli jsme připravení na vztah." Sleduju jeho oříškové oči, ale nemůžu z nich nic vyčíst.

,,Můžeme to zkusit." Usměje se a já taky. Sedne si opět jak jsme seděli do teď, chytne mě za ruku a palcem hladí její hřbet.

,,Hej, San! Jsi tam?" Vyruší mě Lukáš z mého přemýšlení.

,,Jo, jsem. Co jsi říkal?"

,,Že tam v pět budeme." Pak se jen rozloučíme a já to típnu.

Doupravím se, vyjdu z bytu a opět nasednu do auta. Vyjedu k domu mých rodičů a z dálky spatřím auto, které patří Tině a Lukášovi. Společně se všichni vydáme ke dveřím a já odemknu. Přivítáme se s mámou, tátou a Míšou.

,,Ráda tě zase vidím." Řekne máma Lukášovi.

,,A kdopak je tohle?" Podívá se na Tinu.

,,To je moje přítelkyně Tina." Táta kývne a Míša se usměje stejně jako máma.

,,Rádi tě poznáváme." Řekne táta.

,,A kde máš Dominika? Neříkala jsi, že přijedete spolu?" Podívá se Míša na mě.

,,Odjel naléhavě do Prahy. Moc ho mrzí, že tady nemůže být." Nemrzí. Tohle divadlo skvěle zafunguje na rodiče, ale Míša mi to nevěří a já to vím. Po tomhle máma přinese jídlo a všichni začneme jíst.

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Tohle jsou asi spíš jen výplně před koncem, který se nám blíží. Vidím to na tři až čtyři kapitoly.

Jinak tahle knížka má 10k přečtení a přes 1k hlasů, děkuju. ❤️

Ily 💞

551 slov ✨