Na Chvíli ✓

fourteen

U kluků bydlím dva týdny. Volala jsem s Lukášem a ten se prý má dobře. Pracuje na tom, aby co nejdřív mohl otevřít nové tetovací studio. Já se taky snažím najít práci, ale zatím mi to nejde. Možná mi jen přece zbývá bar. Na svém notebooku hledám tedy práci za barem, ale zatím se moc nedaří. Buď je bar na druhé straně Pardubic nebo tam nejsou peníze, které bych si představovala.

,,San!" Ano, začala mi tak říkat další osoba a to konkrétně Dominik.

,,V pokoji." Křiknu.

,,Jdeme do studia. Večer se tady zastavíme s návštěvou." Odpovím pouhým 'jasně'.

,,A bude se pít." S tímto odejde a já tuším, že mě zítra ráno navštíví kocovina. Hledání práce vzdávám po hodině a jdu do kuchyně, kde si vezmu jogurt. Sednu si do obýváku a zapnu televizi. Přepínám z nudného programu na další nudný program, když mi začne zvonit mobil. S povzdechem se tedy podívám kdo volá. Sofie.

,,Ahoj." Pozdravím ji.

,,Ahoj, nechceš jít do kavárny?" Mám pocit, že poslední dobou jsme tam často.

,,Jo, klidně."

,,Super, musím jít, ale pak ti něco řeknu." Slyším, jak Sofie na někoho řve a následně hovor položí. Kamarádka je dobrá, ale nechcete pro ni pracovat.

Převleču se do něčeho normálního, protože velké tričko s kraťasy asi není oblečení do kavárny. Udělala jsem si lehký makeup, oblékla si crop top s kraťasy, vzala kabelku, do které jsem dala cigarety, zapalovač, peníze, mobil a šla si obout svoje oblíbené boty.

Před kavárnou na mě čekala Sof a vyřizovala hovor. Prstem mi naznačila, ať počkám.

,,Ne, Lindo poslouchej mě, ty teď půjdeš a uděláš to! Nemůžeme si dovolit skluz! Nazdar." Řvala do mobilu. Lidé se na nás nechápavě otáčeli.

,,Ahoj." Obejmula mě. Někdy mám pocit, že má rozdvojenou osobnost.

,,Ahoj." Objetí jsem ji opětovala a šly jsme do kavárny. Opět k nám přišla číšnice a my ji nadiktovaly objednávku.

,,Co jsi mi chtěla říct?" Zeptala jsem se. Byla jsem velmi zvědavá.

,,Michal mě požádal o ruku." Vypískla a ukázala zásnubní prstýnek, který zdobil její prsteníček. Chvíli jsem se nevěřícně dívala a poté jsme probírali všechno možné.

-

Sofie mě odvezla před panelák, rozloučila jsem se s ní a zapadla do bytu. Shodila jsem boty. Potřebuju si dát sprchu, venku je opravdu vedro. Dala jsem si tedy rychlou sprchu a sedla si s plastovou miskou zmrzliny, kterou jsem našla v mrazáku, na gauč a zapla si seriál, který mám dneska v plánu shlédnout celý.

Miska za chvíli byla prázdná a já přepínala na další díl. Dveře do bytu se otevřeli a já viděla známé tváře. Hned ke mně přiběhl Kuba a objal mě. Kdybych si mohla vybrat bráchu, tak by to byl on.

,,Neumačkej mě." Řekla jsem se smíchem. Ve dveřích se objevil tmavovlasý kluk.

,,San, tohle je Bulhar, Matyáš. Říkej mu jak chceš. Bulhare, to je Sandra." Kluk mě obejmul. Vypadá celkem sympaticky.

Kluci vytáhli flašky a už se pilo. Celý byt smrděl trávou, alkoholem a cigaretama, musela jsem na vzduch. Zvedla jsem se ze sedačky a šla na balkon, kde jsem se opřela o zábradlí. Uslyšela jsem, že za mnou stojí další osoba. Dominik.

,,Chceš?" Nabídne mi krabičku cigaret.

,,Díky." Jednu si vezmu a nechám si od něj zapálit. Stojíme v tichosti opření o zábradlí, potahujeme nikotin a máme každý své myšlenky.

Po dlouhé době jsem Dominika opět viděla. Chyběl mi, byl kdysi mým nejlepším kamarádem. Stará se o mě, každý den v minulém týdnu poslouchal, jak mě trápí různé věci a díky němu nebydlím pod mostem, mám ho ráda.

Jen ráda?

Nedopalek típám a chystám se odejít, ale Dominikova ruka mě zachytí.

,,San." Otočím se a dívám se mu do očí.

,,Ano?" Naznačím, aby mluvil dál.

,,Ne, nic." Moji ruku pustí a otočí se zpátky k zábradlí. Já to nechám být a odcházím dovnitř.

Nebylo ti to už tehdy divné?

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

No, řekla bych, že asi chápete kam tím mířím, tak užívejte odpoledne! 🔥

650 slov ✨