Na Chvíli ✓

seventeen

Probudila jsem se na gauči. Vedle mě flaška a Dominik. Ve čtyři ráno jsme se rozhodli dívat na televizi a nakonec jsme tady usnuli. Celkem jsem se lekla, protože v křesle naproti seděl Kuba.

,,Dobré ráno." Usmál se.

,,Dobré." Protáhla jsem se.

,,Jak dlouho tady jsi?" Svůj pohled od mobilu přemístí na mě.

,,Asi hodinu." Odpoví. Jen si povzdechnu a vstanu. Odejdu do pokoje, kde si vezmu věci a jdu do koupelny, kde si dám sprchu, převléknu se, vyčistím zuby a rozčešu si vlasy. Vrátím se do kuchyně, kde si udělám snídani v podobě zeleniny. Sednu si na gauč vedle stále spícího Dominika. Zapnu si televizi, Kuba odloží mobil a dívá se se mnou.

,,Co dneska podnikneme?" Zeptám se Jakuba.

,,Nějaký výlet?" Podívá se na mě a pak na Dominika, který spí jako zabitý. Jedině jeho nadzvedávající hruď mi dává znamení, že je ještě mezi živými.

,,Kam?" Zeptala jsem se.

,,No, můžeme začít tím, že všichni půjdeme na oběd." Vzal si mobil a začal opět něco zběsile ťukat na displeji.

,,Co bazén?" Zeptám se. Kuba se na mě váhavě podívá, ale pak kývne. Cítím vedle sebe pohyb, který říká, že se Dominik probudil. Potom, co jsme se opravdu přesvědčili, že vnímá, tak jsme mu obeznámili plán na dnešek.

-

,,Sandro, pohni!" Vletí mi do pokoje Dominik.

,,Neumíš klepat?" Sice jsem nahá nebyla, ale co kdyby.

,,Promiň, ale jsi jediná, na kterou čekáme." S tímto můj pokoj opustí. Vezmu vak, v kterém mám věci na koupaliště a jdu za nimi na chodbu, kde si obuju boty a odcházíme k autu, kterým jedeme do Caffetterie.

Během pár minut zastavujeme u mě velmi známé budovy. Vystupujeme a z dálky, už vidím ostatní.

,,Ahoj." Pozdrav mi oplatí a všechny je obejmu. Následně jdeme dovnitř, kde si sedneme k tomu největšímu stolu. Přijde číšník, my řekneme objednávku a on odchází. Za pár minut se vrací s naším jídlem.

-

,,Dost Tomáši!" Tohle je po šesté, co mě potopili pod vodu. Sotva se nadechnu na další slova, tak jsem znovu s hlavou pod vodou, tentokrát za to může Robert. Přestala jsem na tyhle hlouposti mít náladu a tak jsem šla na volné lehátko se opalovat. Nasadím si své brýle a užívá si to, že nemusím mít hlavu pod vodou. Z léhátka mě někdo zvedne do vzduchu, uvidím ležatou osmičku, ale už je pozdě a já jsem opět ve vodě.

,,Asi bychom měli jít." Řekne Kuba a má pravdu, jsme tady skoro celé odpoledne. Jdeme se tedy osušit a převléct. Brzy sedíme v autě a jedeme domů.

Po otevření bytových dveří sundám boty a jdu do svého pokoje, kde si lehnu a pustím na notebooku seriál.

,,Můžu?" Pootevře Dominik dveře a nahlédne.

,,Jasně." Sedne si tedy vedle mě a opře se o čelo postele jako já. Svoji ruku přehodí přes má ramena a přitáhne si mě blíž. Nevadí mi to, právě naopak.

,,Miluju tě." Řekne jen tak do prázdna. Nevěřím vlastním uším.

,,Cože?" Podívám se na něj.

,,Miluju tě." Zopakuje a dívá se mi do očí. Dominik je skvělý kluk, ale otázkou je jestli do vztahu.

,,Dominiku-"

,,Chápu, necítíš to stejně." Chtěl se zvednout z postele a odejít, ale já ho chytla za ruku.

,,Chtěla jsem říct, že tě taky miluju, jen-"

,,Jen co?" Podíval se na mě.

,,Jen nevím, jestli jsme připravení na vztah." Sleduju jeho oříškové oči, ale nemůžu z nich nic vyčíst.

,,Můžeme to zkusit." Usměje se a já taky. Sedne si opět jak jsme seděli do teď, chytne mě za ruku a palcem hladí její hřbet.

Držím tvou ruku, ikdyž dávno jsi pryč...

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Čti! ⬇️

Netuším proč, ale musela jsem se dokopat k tomu, abych to napsala. Ale hlavně důležité je to, že kapitola vůbec vyšla. 💛

Dneškem vyšla i první kapitola nové ff na Yza, tak si ji jdi přečíst! 🔥

632 slov ✨