Na Chvíli ✓

thirty four

Další chladné ráno jako jiné. Vstanu a jdu do kuchyně, kde začnu dělat snídani. Na kuchyňské lince uvidím vzkaz od Petra a Calina. Prý museli jet zpátky do Brna a děkují, že tady mohli přespat.

Namažu si rohlík a sednu si k televizi. Nic moc tam není, ale mě to nevadí. Mám aspoň čas přemýšlet.

,,Ahoj." Otevřou se dveře od bytu.

,,Ahoj." Pozdravím celkem s nezájmem Tomáše.

,,Jdu si jen pro pár papírů a jdu zase do kanclu. Včera se to trochu zvrhlo a my jen chlastali." Oznámí mi, když jde do svého pokoje.

,,Dominika jsi náhodou nepotkal, že?"

,,Ne." Křikne, přijde do chodby, kde si obuje boty a odejde.

Kdy se vrátíš?

Odpovědi se mi nedostane, jak jinak. Třeba ještě spí.

Jdu tedy trochu v bytě uklidit. Zapnu nějakou tu hudnu, aby mi to rychleji utíkalo a pustím se do úklidu. Až mám vše uklizeno, tak napíšu Sofii, jestli nechce přijít. Po pár minutách slyším zvonek a otvírám ji dveře.

,,Ahoj." Obejmu ji.

,,Ahoj." Objetí mi oplatí.

,,Budu hádat. Opět tady není a ty tady nechceš být sama." Podívá se na mě a úsměv z tváře ji zmizí.

,,Jo." Přiznám to.

,,Měli byste si to už vyříkat, takhle to nejde."

,,Já vím. Chceš něco k pití?"

,,Kafe, díky." Jdu tedy do kuchyně udělat kávu.

,,Dominik se neozval. Prý jen napsal Tomášovi, že spí někde na hotelu." Křiknu do obýváku.

,,Jestli se dneska vrátí, tak to s ním chci probrat." Dodám.

,,Bylo by to dobré." Kývne Sof.

-

,,Ahoj." Pozdravím Dominika, který právě přišel.

,,Čau." Odsekne nepříjemně.

,,Víš, chtěla bych si promluvit o tom, jak je to poslední dobou." Následuju ho do kuchyně.

,,Už jsme o tom mluvili."

,,Ale nikdy jsme to nevyřešili." Snažím se znít klidně.

,,Který chytrák ti poradil, že to spolu máme zase řešit? Sofie, Michaela nebo snad Lukáš?"

,,Dominiku, opravdu nevím, kdo ti co udělal, ale nekřič na mě." Tohle opravdu ne.

,,Zníš jako moje máma." Vezme si skleničku a nalije do ní vodu. Radši tuhle poznámku přejdu.

,,Netrávíme spolu tolik času."

,,Kolikrát ti mám vysvětlovat, že dělám album. Vždyť jsme spolu byli teď někdy nedávno."

,,Ano, ale taky jsi slíbil, že se mnou pojedeš k rodičům, ale nebyl jsi tam." Snažím se, aby to konečně pochopil.

,,Protože jsem jel do Prahy nahrávat." Promne si spánky.

,,Nahrávat. Dobře víš, že ti nechci hudbu zakazovat, nikdy bych to neudělala, ale musíš se věnovat i nám, našemu vztahu."

,,Hele, já musím zpátky do studia. Mám tady nějaké texty, které potřebuju nahrát." Rychle se napije a jde k sobě do pokoje, kde vezme pár papírů a přijde zpátky.

,,Můžeš uhnout?" Stoupla jsem si totiž před vchodové dveře, aby nemohl projít.

,,Ne, protože chci, abychom to vyřešili. Mě už prostě nebaví, jak dáváš přednost hudbě. Chci trávit čas s tebou, ne se čtyřma bílýma stěnama."

,,Sandro, kdy kurva pochopíš, že hudba bude vždycky první?!" Křikne na mě.

V tenhle moment se mi všechno rozpadlo. Slyšela jsem to sice tolikrát, ale tentokrát to znělo jinak.

,,Fajn." Naštvaně si obuju boty, obleču mikinu a chytnu za kliku od dveří. Zastaví mě Dominikova ruka.

,,Kam si myslíš, že jdeš?"

,,Pro zbytek věcí si přijdu zítra." Vysmeknu se mu a se slzami v očích odcházím.

Řekl jsem jí sbohem jako Roxaně...

.
.
.
⚠️ Chyby ⚠️

Čti! ⬇️

Tak, tohle je předposlední kapitola. Zítra si dáme epilog a potom hurá na pokračování. (upraveno: Už je na profilu, pod názvem Navždy)

Chci vám moc poděkovat, že jste to četli! 💞

Hoďte mi flw tady na profilu nebo na novém ig - _moc_bys_chtel_ (Pro lidi, co jsou líní hledat, tak mám odkaz na profilu.)

Děkuju! ❤️

590 slov ✨