1975 London
Jen další večer, kdy se vracím přiopilý někde z baru, kde jsem se ocitl po další hádce z Freddiem. Po rozrazení dveří od pokoje jsem se svalil zmožený na postel. Jo! A taky bych se měl představit. Jsem Roger Taylor, ale nejspíš to už víte, protože jste kvůli mě tenhle příběh otevřeli. A nebo taky ne a prostě se vám líbil ten fešák na úvodní fotce. Jistě, že jsem to já... kdo jiný by tam taky měl být. No, ale teď zpět k příběhu...
Svalil jsem se na postel a po chvíli usnul do až nezvykle hlubokého spánku.
*sen*
Neviděl jsem vůbec nic... jen tmu. Rychle jsem se začal otáčel okolo sebe. Za mnou byla dlouhá ulice a podel ní pouliční lampy a kousek od sebe pár stromů. Byl tam jeden rozbitý dům, který dělal strašně divnou atmosféru. Zajímalo mě, co v něm je, ale když jsem se k němu blížil, spatřil jsem na konci té dlouhé ulice postavu. Stála tam a dívala se na mě. Šel jsem k ní blíž, až spatřil tmavovlasou holku. Dívala se na mě a jakoby mi něco naznačovala. Přišel jsem k ní a začal si prohlížet její obličej. Měla na sobě odřeniny a krev. Snažila se o úsměv, zatímco já si ji pořád prohlížel. Chtěl jsem se zeptat, co se jí stalo, ale nešlo mi mluvit. Jen jsem otevřel pusu, kterou mi ale hned zadělala rukou. Podívala se mi přes rameno a hned jí spadli koutky. Otočil jsem se směrem, kam se dívala a uviděl ten dům. Tázavě jsem se na ní otočil, ale ona jen pokrčila rameny a zadívala se do zemi. Chvíli jsem přemýšlel, co dělat, ale nakonec jsem jí vzal za ruku a vedl do toho domu. Netuším, co mě to v tom snu napadlo. Vešli jsme dovnitř, jelikož dům neměl dveře. Všechny okna byly rozbité a místnosti úplně bez nábytku. Stále jsem ji vedl za ruku a procházel všechny ty místnosti. Když jsme vešli do poslední místnosti, stál tam muž. V ruce držel zapálenou pochodeň. Najednou se za námi zavřeli dveře a ten muž se k nám blížil. Dívka mi pevně stiskla ruku a přitiskla se ke mě. Muž se mi podíval do obličeje a pak pustil pochodeň na zem, která pomalu začala hořet. Nevěděl jsem co dělat... neměli jsme žádnou možnost, jak odejít, protože dveře byly zamčené a nešli otevřít. Okna tahle místnost snad jako jediná neměla. Muž si stoupnul před nás a prostě zmizel. Rychle jsem začal panikařit a hledat způsob, jak se odtud dostat. Dívka za mnou přiběhla a chytla mě za ruce. Podívala se na ně a zakývala hlavou ze strany na stranu, že to nemá smysl. Objala mě a já jako poslední slyšel její hlas... „To zvládneme..."
Rychle jsem se probudil a vymrštil se do sedu. Bušilo mi srdce jako o závod a byl jsem ve strašném stresu. Snažil jsem se probrat... protřel jsem si oči a až pak si uvědomil, že vlastně vůbec nevím, kde jsem. Rozhlížel jsem se okolo sebe a vůbec nic nepoznával. Seskočil jsem z postele a začal prohledávat pokoj. Po zjištění, že v pokoji nepoznávám vůbec nic, napadlo mě se podívat z okna. „Co to doprdele-" díval jsem se z okna, kde projížděla spousta zvláštních aut. Byli tady úplně jiné budovy... a co to mají lidi na sobě? Pak mě to došlo... přiběhl jsem ke kalendáří, který ležel na stole. „20.9.2020... já jsem se ocitnul.. v budoucnosti?!"
Tak jo! Knížka, kterou už pěkně dlouho slibuji. Tentokrát tedy Roger Taylor, tak snad se tady najdou nějací fanoušci queenů a nebo někdo, komu se tahle knížka prostě bude líbit. Dejte mi vědět do komentářů! :3 Zatím
ČTEŠ
From the past/Z minulosti
Fanfiction"Myslím, že je to jasné. Tohle vše se stalo jen pro to, abychom byli spolu" přerušil to ticho mezi námi, zatímco jsem ležela s hlavou opřenou o jeho rameno. Příběh úplně obyčejné holky Adele, která má trochu rozdílný vkus v hudbě, než její přátelé...
