„Máš to cukroví výborné!" říká mi Brian po několikátém kousku sladkého. „Děkuji ti Briane, ale mohlo by taky něco zůstat na zítřek, co myslíš?" zasměju se. „Jo, promiň" usměje se, ale před odchodem si nabere ještě hrst vanilkových rohlíčků. Achjo... chlapi. Dále se ale věnuji dělání snídaně pro všechny čtyři kluky.
Všichni kromě Briana stále spí, takže si po dodělání snídaní můžu zajít na procházku. Sama... protože mi to upřímně chybí. Přioblekla jsem se, protože venku je ukrutná zima a zaklepala na Briana. „Ano?" ozvalo se z pokoje, takže jsem pomalu otevřela dveře. „Briane zajdu si na procházku, tak kdyby mě někdo z vás hledal" usmála jsem se na měj. „Dobře" usmál se nazpět, takže já vklidu mohla opustit jeho pokoj a i celý tenhle dům.
Vychutnávala jsem si to. Vychutnávala jsem si přírodu i lidi okolo sebe, kteří běhali jak splašení. Nejspíš, protože hledali dárky na poslední chvíli. No a já uprostřed všeho toho chaosu. Procházím se po středu chodníku a vychutnávám si to, že jsem sama. Ani to hnusné počasí mi nevadilo... spíš naopak. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Skvělá procházka... kdyby neexistovali novináři. „Slečna Mason, že?" objevil se muž předemnou. Povzdechla jsem si a protočila očima. „Ano, to jsem" odbila jsem ho a snažila se pokračovat už rychlým krokem v cestě. „Jak dlouho jste spolu s Rogerem? Proč jste nám váš vztah utajovali? A jaké je to vůbec žít pod jednou střechou se čtyřmi muži?" chrlil na mě otázky. „Omlouvám se, ale nemám na to dnes čas... ani náladu" rychle jsem se vecpala do davu lidí. Zbavila jsem se ho...
„Ano, Adele! Skvělý nápad... jít si pročistit hlavu!" říkala jsem si nahlas pro sebe. Možná až moc nahlas, protože se na mě lidi divně koukali. Mávla jsem nad tím rukou. Pokračovala jsem v cestě domů pěkně vytočená. Otevřela jsem dveře, hodila kabát na věšák a vyzula si boty. „Jaká byla procházka?" usmál se na mě Brian. „Nic moc" odpověděla jsem a naštvaně vyšla do pokoje, kde pořád ležel Roger v posteli. Skočila jsem na svoji půlku postele a zahrabala se do deky. Rog se přetočil čelem ke mně a ospale rozlepoval oči. Usmála jsem se nad tím a polozila svou dlaň na jeho tvář. Usmál se také a mě zahřálo u srdíčka. Všechny chmury z rána byly pryč. „Krásné ráno" řekl chraplavým hlasem. „Dobré ráno, spáči" odpověděla jsem mu a rukou se zabořila do jeho vlasů. Přilepil se na mě a ruce si obmotal kolem mého pasu. „Ty jsi už oblečená?" zahuhlal. „Jo... stihla jsem se jít projít a tím si zkazit celé ráno" pousmála jsem se nad tím. „Jak zkazit?" podíval se na mě. „Novináři..." Stačilo jedno slovo a on hned pochopil. „Jsou otravní, já vím" řekl a políbil mě.
Sešli jsme spolu dolů. Roger posnídal a já šla chystat dnešní slavnostní večeři. Kluci věděli už dávno, že si s Rogerem nedáváme dárky, takže jsme se domluvili, že si je nebudeme dávat s nikým. Prostě si jen užijeme svátky s našima drahýma polovičkama. Zítra jsme tedy tady v domě s Rogerem sami, protože všichni tři kluci odjíždějí za svýma holkama. Teda kromě Briana... ten byl pozvaný na večeři ke Chrissie domů. „Chceš pomoct?" ozvalo se mi za ramenem. „Rogere... raději ne, ale mohli by jste jít s klukama ozdobit stromeček" usmála jsem se na něj a on se šibalsky usmál. „To neříkej dvakrát" usmál se šibalsky a zdrhnul.
Konečně jsem měla téměř všechno nachystané, a tak jsem mohla vypadnout z kuchyně. Vešla jsem do obýváku, kde stál už nazdobený stromeček. Nebo teda... nazdobený, nenazdobený. „Co to je?" zeptala jsem se a ukazovala na stromeček. John se z nějakého důvodu smál a Roger se na mě podíval pohledem, raději se neptej. Nepatal jsem se dál na nic a jen sledovala, co všechno na něj pověsili. Byly to věci, které našli tady v pokoji. Od různých svícnů, až po boty. Nechala jsem je v tom a raději se vrátila zpět do kuchyně.
Měli jsme po večeři. Všem to moc chutnalo a já se musím přiznat... lepší jídlo jsem snad v životě nejedla. Kluci hned po večeři zmizeli ke svým přítelkyním, takže jsme tam zůstali s Rogerem sami. Ten mi pomohl vše uklidit po večeři. „Mám pro tebe jeden vánoční dárek..." řekl, když jsme utírali nádobí. „Jaké?" „Co takhle si pustit film, lehnout si spolu a mazlit se?" usmál se. „Hmm" zamyslela jsem se. „Já mám pro tebe taky vánoční dáreček" obmotala jsem utěrku kolem jeho krku a přitáhla si ho k sobě. „Já bych to ležení a mazlení něčím okořenila..." usmála jsem se. „Uf, já doufal, že to řekneš" řekl k mému údivu. Pak už si mě ale vzal do rukou a začal mě líbat.
Trošičku kratší dneska, tak snad nevadí. Jak se vám kapitolka líbila? A jak se vám daří? ☺️💗
Zatím :3
ČTEŠ
From the past/Z minulosti
Fanfiction"Myslím, že je to jasné. Tohle vše se stalo jen pro to, abychom byli spolu" přerušil to ticho mezi námi, zatímco jsem ležela s hlavou opřenou o jeho rameno. Příběh úplně obyčejné holky Adele, která má trochu rozdílný vkus v hudbě, než její přátelé...
