From the past/Z minulosti

Some secrets

„Já si ještě skočím na záchod" vecpala mi Mary do rukou tácek s buchtou, kterou jsme teď nakrájeli. „Jo, vpohodě" usmála jsem se na ni a šla zpět za kluky do obýváku.

Blížila jsem se k obýváku, když jsem uslyšela, jak se kluci o něčem baví. „Děláš si srandu! Jasně, že jí to nesmíš říct!" ozval se Freddieho hlas. „Nebudu jí to říkat, co si myslíš, že jsem úplně vygumovaný?" ozval se nazpět hlas Rogera. Stála jsem za dveřma jako zabořená do země. O čem to ti dva mluví? „Nebo teda řeknu jí to, až na to budu připravený" řekl Rog a mě píchlo u srdce. Až bude připravený? „Tak doufám, že to bude brzy, drahoušku" řekl Freddie. „No ale teď k jinému tématu... proč jste vlastně pozvali jen nás ?" Dál jsem neslyšela, o čem se baví. Stála jsem tam nehybně, jako socha a přehrávala si tu jejich konverzaci pořád dokola v hlavě. Roger předemnou něco tají... a nevím, jestli chci vědět, o co jde. „Adele, jsi vpohodě?" chytla se mého ramena Mary. „Co? Jo... jo jsem" křečovitě jsem se na ni usmála a vešla do obýváku. Bez očního kontaktu s Rogerem jsem se vedle něj posadila a dívala se do blba. Roger přehodil svou ruku okolo mých ramen. Normálně by mé srdce plesalo radostí, ale teď to ve mě nějak nic neprobudilo. Mary si mě zatím zkoumala pohledem, ale já si jí nevšímala.

„Drahoušci už jen pár minut do půlnoci!" zvednul se najednou Freddie na nohy a jeho hlas se rozezněl celým domem. Roger mě vzal za ruku a mrknul na Freddieho. Ten se na něj jen usmál, ale to my už byli na cestě někam po schodech nahoru. „Rogi, kam mě táhneš?" „Uvidíš" usmál se na mě a vešel do nějaké místnosti, kde otevřel dveře na balkon. Vešla jsem na něj a hned mnou projela vlna chladu. Na to byl ale Roger připravený a dal mi jeho bundu okolo ramen. Z někama vytáhnul dvě skleničky s vínem a s úsměvem mi jednu podal do ruky. Taky jsem se na něj usmála, ale asi ne moc důvěřivě. „Adele, jsi vpohodě?" pohladil mě dlaní po tváři. „Jo... všechno vpohodě" vzala jsem jeho dlaň a sundala ji z mého obličeje. Rog se na mě zamračil „Tak tohle ti Adele nežeru." Teď jsem se zamračila já a zakroutila hlavou. „Je mi fajn jen... jen kdyby si se semnou chtěl o něčem pobavit, tak jsem tady, jo?" „Jasně lásko, ale tohle bych spíš měl teď já říkat tobě..." „Už to neřešme... moc tě miluju" usmála jsem se a objala ho. „Já- já tebe taky Adele" objal mě nazpět.

Ani jsme si nevšimli, že za námi střílejí petardy všech barev. Nakonec se Roger pustil a podíval se na oblohu. „Nádhera..." vydechnul blonďák a usmál se. „Pravda, Rogi" „Co si přeješ, aby se stalo tenhle rok?" zeptal se mě a přitulil se ke mně. „Hm? Já už mám vše, Rogere..." podívala jsem se na špičky svých bot a snažila se zahnat myšlenky na tajemství mého bubeníka. „Co ty?" „Já... já už mám téměř vše" usmál se. „Téměř?" podívala jsem se mu do očí. „Mhm" zabručel. „Aha" řekla jsem zklesle a zaměřila se na oblohu, která byla stále barevná. Najednou se mi ale Roger přilepil na rty. „Šťastný Nový rok, zlato" „Šťastný Nový rok."

Mary nám dovolila u nich přespát. Asi jí budu nadosmrti děkovat, protože jsme byli všichni celkem zlití a kdo ví, kdebychom s Rogerem zkončili. Ráno jsme se ale budila s totální bolestí hlavy s kýblem vedle své postele. Ano, byl plný. Takhle špatně mi už opravdu dlouho nebylo. Zato Roger vypadal, jako by včera nepropil celou noc. No jo, on už je asi zvyklý. Podával mi právě skleničku vody a prášek. „Děkuju" zašeptala jsem a usmála se na něj. Usmál se na mě nazpět „Až ti bude líp tak půjdeme domů, jo? Myslím, že nám trocha čerstvého vzduchu pomůže." Jen jsem zakývala hlavou na souhlas a snažila se postavit na nohy. Sice jsem zavrávorala, ale nakonec jsem se i pomalu došoupala do koupelny, kde jsem si umyla obličej. Vypadala jsem příšerně... Zpravila jsem si trochu vlasy a pak ze sebe sundala rozmazaný makeup. „Můžeme jít, Rogi" vzala jsem si kabelku a šla se rozloučit s Mary a Freddiem.

Po dlouhém loučení a děkování za užitý večer jsme nakonec s Rogerem ruku v ruce vyšli. „Takže, jak sis to včera užila?" „Jo, bylo to fajn" usmála jsem se na něj, ale stále jsem měla pocit, že se pozvracím. „To rád slyším..." odmlčel se. „Můžeš mi říct, jaktože ti není špatně?!" „To je cvik" zasmál se. „Už nikdy nebudu pít..." protočila jsem očima. „No počkej, já ti ty tvé slova ještě připomenu" zasmál se ještě víc.

„Jdu na záchod!" prohlásila jsem a běžela ke koupelně hned, co Roger otevřel dveře do domu. Otevřela jsem pridce dveře k mé zaslibené míse. „Hej!" uviděla jsem Johna sedět na záchodě. „Promiň" zavřela jsem oči a rychle zabouchla. Otočila jsem se na patě a běžela do kuchyně, kde jsem to všechno vrhla do koše. „Ty jsi to na záchod nestihla?" chytnul mi Roger vlasy a hladil mě po zádech. „Byl- byl tam John" při té vzpomínce jsem to do koše vrhla znovu. Roger si povzdechnul, ale klečel tam semnou do té doby, než jsem se neposadila na zem. „Děkuju" usmála jsem se a pokusila se vstát. Povedlo se to ale až na několikátý pokus, takže jsme tam s Rogerem umírali smíchy.

Tyyjo jsem se tu dlouho neozvala... 😳No, ale teď doufám, to bude všechno lepší 💗 Zachvilku jsou Vánoce, takže tu pro vás něco chystám...
Zatím :3