From the past/Z minulosti

Date?

Adele's view:

Byla sobota ráno. Probudila jsem se docela brzo možná proto, že jsem se strašně těšila na večer. Ani jsem se nesnažila jít zase spát. Vstala jsem a nazula si svoje teple papučky, protože se pomalu blížil listopad. Sešla jsem si do kuchyně udělat kávu a sedla jsem si k televizi. Nic zajímavého nedávali, takže jsem nakonec zkončila u knížky. „Dobré ráno" ozvalo se z kuchyně. „Dobré ráno" zavolala jsem na Rogera nazpět. „Udělám si kafe, dobře?" „Jojo, klidně udělej" a dál jsem se věnovala svojí knížce.

„Platí ten večer, jo?" přišel zamnou i s kávou do obýváku a sednul si na gauč. „Tak pokud ti do toho nic nevlezlo, tak určitě ano" usmála jsem se na něj a odložila knížku. „Máš hlad?" „Ani ne" „Fajn, protože se mi vůbec nechce dělat snídaně" zasmála jsem se. Rog se zasmál taky, ale vstal z gauče. „Kam jdeš?" „Dát si sprchu... a potom si někam zajedu, nevadí?" „Ne, proč by mi to mělo vadit. Já začnu dělat oběd... nebo možná něco objednám. Fakt se mi nechce vařit" protáhla jsem se. „Je to na tobě. Mě je to celkem jedno" mávnul rukou.

Rog před chvílí odjel a na mě bylo, jestli budu vařit nebo něco objednám. Nakonec to zkončilo u objednání, ale počkám s tím až jak dojede Roger. Měla jsem čas, takže jsem vlezla do pokoje a začla si hledat, co si večer obléknu. Probrala jsem celý šatník, ale nakonec to skončilo u modrých džín a černém tričku. Nechtěla jsem se oblékat nějak moc svátečně, protože jdeme do kina. Chystání mi ale trvalo šíleně dlouho, takže když jsem oblečení balila zpět do šatníku, přišel Rog. Objednala jsem nám každému pizzu, kterou nám během chvilky dovezli. Poobědvali jsme a potom si oba dva sedli k televizi. Ani jednomu se totiž nic dělat nechtělo.

Blížilo se asi 5pm, takže jsem se zvedla, že se půjdu chystat. Pořádně ani nevíme, co v kině dnes jde, takže uvidíme až na místě. Chtěli bychom vyjet tak okolo 6pm. První jsem si šla dát sprchu a po sprše jsem se šla obléct do už nachystaného oblečení. Upravila jsem si vlasy a trochu se namalovala. Blížil se čas odjezdu, takže jsem si už jen vzala kabelku a naposledy se na sebe podívala. Sešla jsem schody dolů a Rog už čekal v hale, kde se na sebe díval do zrcadla a něco si dělal s vlasy. „Sluší ti to blondýnko" řekla jsem a on se na mě otočil. „To tobě taky" usmál se a vyndal z druhé ruky kytku a podal mi ji před obličej. „Rogi, děkuji! To je moc hezké, ale to jsi nemusel" radostí jsem se usmála a kytku si od něj vzala. „Ale musel" řekl a usmál se na mě „Adele děláš pro mě úplně všechno a já ti za to moc děkuji a slibuji, že ti to jednou oplatím" „To je maličkost... já jsem ráda, že jsi tady" mluvila jsem na něj zatím, co jsem dávala kytku do vázy. Přišla jsem zpět do haly a nazula si boty. „Můžeme?" zeptal se ještě a já jen přikývla.

Zastavili jsme před kinem, kam se hrnulo několik lidí. Aspoň jsme věděli, že se tu bude něco promítat. „Dobrý den, mohl bych se prosím zeptat, co se tu bude teď promítat?" zeptal se Roger hned, co jsme přišli ke kase. „Horor... Pod Vodou" odpověděla nám celkem otráveně pokladnice. „Horor?!" vyjekla jsem. „Ano, copak jste mě neslyšela?" vyplyvla paní a Rog se na ní otráveně podíval. „Rogi já nesnáším horory..." řekla jsem už teď vystrašeně. „Neboj se... bude sranda" „Nechceme to nechat na jindy?" škemrala jsem, ale nepolevil. Nakonec jsme s dvěma lístky vcházeli do kinosálu a já se už teď vyklepaná mačkala na Rogera. „Vklidu... určitě to nebude taková hrůza" „Jenomže já jsem posraná ze všeho" „No tak ještě, že tu máš mě. Já se ničeho nebojím" zasmál se. „Hele pavouk" ukázala jsem někam prstem a Rog div nevyskočil z kůže. Já jsem zase lapala po dechu kvůli záchvatu smíchu.

Film začal a já bych se nejraději vypařila. Chytla jsem Rogera za ruku, přilepila se na něj a zůstala takhle až do konce filmu. Nepolevila jsem ani, když běželi na plátně titulky a v kinosále se začlo rozsvěcovat. „Adele, klidně bych s tebou takhle seděl hodiny, ale film už skončil. Lidi se na nás dívají jako na blázny" smál se vedle mě. Oddělala jsem si ruku z očí, kterou jsem si zakrývala pohled na plátno většinu filmu a až pak si všimla všech těch lidí. Odlepila jsem se od Rogera a nervózně se na ně usmála. „Půjdeme" „Jo, půjdeme" zvedli jsme se.

„Překvapuje mě ta kvalita toho filmu. Bylo to úžasné!" zářil Rog radostí. „Já dnes večer asi neusnu. A divím se, že horor promítají tak brzo... čekala bych až někdy pozdě v noci" „Kolik jsi z toho filmu vůbec viděla?" otočil se na mě. „Mě stačili jenom ty zvuky..." projela mnou husina ze strachu a zároveň i ze zimy. Není dobrý nápad chodit na konci října jen v tričku. „Tady máš..." začal si Rog sundávat svoji džísku a dal mi ji přes ramena. „Děkuju" rozzářili se mi oči radostí. Podívala jsem se před sebe a uviděla Davida, jak drží nějakou holku za pas. Vykulila jsem oči a v tu chvíli mi taky přistála ruka okolo pasu. Roger si mě přitáhnul k sobě a když jsem se na něj podívala jen na mě mrknul. „Nazdar Davide" pozdravil ho, když jsme se s ním míjeli „to je doba co jsme se neviděli, že?" usmál se na něj provokativně. „Ano, to už je doba" měřil si nás pohledem. „Víš, zrovna jsme byli s Adele na rande tady v kině. Máte to tu opravdu pěkné" řekl a mě se u slova rande zastavilo srdce. David vykulil oči a pohled zabodnul do mě. „Je to tak... bylo to úžasné" usmála jsem se na Rogera, který se usmíval na mě. „No nic, tak mi už zase půjdeme. Zatím se měj" pokračovali jsme v cestě.

„Rogi, to jsi nemusel dělat" smála jsem se. „Ale musel, ten debil si to zaslouží" protočil očima. „Klidně mě už můžeš pustit..." řekla jsem, když jsem si všimla, že mě pořád drží okolo pasu. „Hm... ne, mě to tak vyhovuje" usmál se, takže jsme tak šli až k autu. Řeknu vám jediné... nestěžuju si.

Dneska trošku delší kapitola. Chtěla jsem, aby byla delší, tak snad vám to nevadí. Jak se vám kapitola líbila? Zatím :3