From the past/Z minulosti

First kiss

Adele's view:

„Děkuji ti za dnešek, bylo to skvělé" podívala jsem se na Rogera, když jsme se blížili k domu. „Jo, to bylo. Počítej s tím, že to nebylo naposledy" „Tak to doufám." Roger zastavil před domem auto a oběhnul ho, aby mi mohl otevřít dveře. Vystoupila jsem ven a čekala na něj. Vyšli jsme po schodech ke dveřím, kde jsme se zastavili. Dívali jsme se tomu druhému do očí a já měla pocit, že ve mě čte. Známe se takovou chvilku, a přitom mám pocit, že mě zná úplně nejlíp. Motýlci v mém břiše šíleli a můj úsměv na obličeji se zvětšoval. Rog se taky usmíval jako měsíček na hnoji a vypadal hrozně šťastně. Nevěděla jsem, proč před těmi dveřmi stojíme tak dlouho a prostě se na sebe díváme. Mohla bych tohle dělat hodiny, ale uvědomila jsem si, že nejspíš čeká na odemknutí. „Jejda, promiň. Asi bych měla odemknout-" začala jsem se hrabat v kabelce, když udělal něco, přičemž motýlci v břiše asi vybouchli. Dlaní mi ladně zvednul hlavu a já opět hleděla do těch modrých očí, ve kterých bych se mohla utopit. Přitáhl si mě k sobě do toho nejhezčího polibku. Nikdy a s nikým jsem tohle necítila, jako práve s Rogerem. Cítila jsem, jako bych někoho líbala poprvé. Můj první větší vztah byl s Davidem, a i když jsem s ním ze začátku byla moc ráda, nikdy jsem s ním necítila něco podobného.

Když jsme se od sebe odlepili, tak se na mě Rog jen usmál. „Tohle jsem chtěl udělat už dlouho" pousmál se a já taky. „Taky jsem na to dlouho čekala" řekla jsem a odemkla dveře od domu. Roger Taylor by kde jakou holku po tomhle dostal do postele a tím by to končilo. Tenhle Roger to ale prostě nechal být. Nijak to nerozebíral, ani se o nic nepokoušel, za což jsem nesmírně vděčná. Je to pro mě takový náznak, že se semnou nechce jen vyspat. Cítila jsem se jako v pohádce, než mi to všechno nepokazila myšlenka na to, že se dřív nebo později Rog určitě vrátí zpět v čase a tohle vše bude jen vzpomínka. Stála jsem v hale jako sloup a dívala se před sebe. Spadla mi kabelka z ruky, při čemž se na mě Roger otočil. „Všechno vpohodě?" zamračil se a vracel se zpět zamnou. Stejně teď byla mezi námi taková divná atmosféra. „Jo... vpohodě" usmála jsem se a sebrala si kabelku ze země. „Víš, že mi můžeš všechno říct" dal mi ruce na ramena a starostivě se usmál. „Jo, vím" podívala jsem se mu do očí. Ty mé se leskly a šlo vidět, že si je Rog prohlíží. Neodolala jsem a pevně ho objala. Byl trochu zaskočený, ale rychle mě objal nazpět. „Opravdu je všechno vpohodě?" zeptal se, ale já jsem jen kývla hlavou. Odlepila jsem se z jeho ramene a utřela si oči. „Jdu se převléknout" řekla jsem rychle a šla ke schodům.

Svalila jsem se na postel a snažila se tohle všechno zpracovat. Chtělo se mi ale šíleně moc spát, takže jsem se převlékla do pyžama a vlezla si pod deku. V polospánku jsem ještě slyšela někoho otvírat dveře od mého pokoje. Cítila jsem, že to byl Rog, takže jsem se jen usmála a nechala to být.

Probudila jsem se, ale byla mi celkem zima. Stejně, jako minulé ráno, jsem si nazula papučky a sešla dolů. Udělala jsem si kafe a zabalila se k televizi do deky. Letos je celkem silný podzim, takže už teď, na konci října, je pořádná zima. „Dobré ráno" ozvali se kroky do obýváku. „Dobré" řekla jsem, když si Rog sednul vedle mě. „Tobě je zima?" „Hrozná" zasmála jsem se. To už na mě ale byl nalepený a jeho ruce byli obtočené kolem mého těla. Cítila jsem se šťastně a v bezpečí... než zazvonil telefon. Musela jsem se pro něj zvednout, protože byl na stole. Vzala jsem ho a sedla si zpět k Rogerovi. „Kdo to je?" „Vanessa" řekla jsem s povzedech a zvedla jí to. „Ano?" snažila jsem se znít co nejmíň otráveně. Rog mi zatím zase obmotal ruce kolem těla. „Adele, nechce se ti dojít k nám na oběd?" vyvalila na mě a já už teď věděla, že se mi nechce. „Mohla by si dojít třeba už za hodinu a mohli by jsme se jít třeba projít." Věděla jsem, že to nemůžu odmítnout, protože jí to slibuju už dlouho. „Jo, dobře. To zní skvěle, budu tam" řekla jsem trochu otráveně, ale nejspíš to nepoznala. „Skvěle! Budu tě čekat" řekla a mobil položila. Otočila jsem se na Rogera, který se na mě celou dobu díval. „Za hodinu mám jít k Vanesse. Musím se jít chystat." Po těchto slovech mě pustil, abych se mohla vydat trochu zkrášlit. „Já tě tam vezmu" řekl s úsměvem. „Dobře, děkuji. Já ti zase dám klíče od domu. Stejně to chci udělat už dlouho" zvedla jsem se a šla do skříně, kde byl náhradní klíč schovaný. Dala jsem mu ho do rukou a jeho oči se rozzářili. Pousmála jsem se nad tím a šla do koupelny.

Asi za hodinu jsme stáli za dveřmi a oba dva se obouvali. Rogera jsem musela ještě navigovat, protože nevěděl kama k Vaness. „Jsi si jistý, že si pamatuješ cestu?" ptala jsem se ho už po několikáté, když jsme stáli před domem Vanessi. „Ano, neboj se" usmál se. „Domů už dojdu" řekla jsem a chtěla vyjít z auta. Rog mě chytnul za ruku a přitáhnul si mě k sobě. Políbil mě a pohladil po tváři. „Užij si to" usmál se. Usmála jsem se nazpět a vyšla z auta. Zavřela jsem za sebou a během chvilky Rog odjel.

Vešla jsem ke dveřím a natahovala se na zvonek. Rozletěli se dveře a já už byla v objetí Vaness. „Já to viděla!" zapistěla a já se na ni dívala jako na blázna. „Co myslíš?" „Co myslím? Myslím tebe a Rogera, zlato!" zapištěla znovu. Zasmála jsem se a vešla k ní do domu. „Chci slyšet všechno!" zavřela za sebou dveře.

Tak jo! Nová kapitola! Trvala mi napsat fakt dlooouho, protože jsem de opravdu snažila (nebo protože u toho poslouchám písničky xd). Jak se vám kapitola líbí? Sama nevím, jestli se mi má líbit, nebo ne... Příště bude třeba už i míň slaďárny ;) stejně se mi to k Rogerovi moc nehodí.
Zatím :3