From the past/Z minulosti

Celebrity

„Rogi!" vyjekla jsem a během chvilky stála na nohách. „Zaspali jsme!" třásla jsem spícím Rogerem. Od té doby, co jsme spolu, tak oba spíme u mě v pokoji. Mám obrovskou postel, takže nebyl žádný problém. Nazula jsem si papučky a utíkala do koupelny.

•••

„Co bude teď s Vaness?" zeptal se mě Roger, když jsme se blížili ke škole. „Rozhodně se s ní nebudu bavit... tohle jí pěkně dlouho neodpustím." Už při té myšlence, že je s Davidem i přes to všechno, co mi udělal, se mi chtělo zvracet. Rog zastavil před školou a otočil se na mě. „Hlavně se prosím drž dál od Davida" řekl a políbil mě. „Neboj se" usmála jsem se a vystoupila z auta. „Po škole za tebou přijdu... miluju tě" „Měj se" usmál se na mě. Žádné 'taky tě miluju'? Zavřela jsem dveře od auta a šla zaraženě do školy.

Nesla jsem si svůj oběd ke stolu, u kterého normálně s Vaness sedíme. Zastavila jsem se ale hned, co jsem spatřila sedět na mém místě Davida. „Fuj" vyprskla jsem a šla si sednout jinam. Sedla jsem si ke stolu, kde nikdo nebyl. Odložila si věci a vrhla se na svůj oběd. „Jakto, že sedíš sama?" ozval se zamnou hlas a mě jídlo málem zaskočilo. Otočila jsem se a stál tam velmi pohledný kluk v mém věku. Proč jsem si ho tu nikdy nevšimla? „No... trochu jsem se pohádala se svou kamarádkou" zasmála jsem se. „Můžu si přisednout?" zeptal se. „Jasně, proč ne" „Jinak jmenuji se Dylan" představil se hned po té, co si sednul naproti mě. „Těší mě... ja jsem Adele" „Taky mě těší. A proč ses prosimtě pohádala s kamarádkou?" „Ono je to trochu složité" „Dotoho, poslouchám."

Upřímně... Dylanovi jsem řekla vše. Bylo mi to jedno, protože jsem byla na Vanessu opravdu naštvaná. Bavili jsme se spolu potom celý zbytek dne ve škole. Zjistila jsem, že je tu nový, takže proto ho neznám. Byl dost milý a jsem ráda, že ve škole nemusím chodit sama. Teď už jsem však šla se sluchátkama v uších za Rogerem do kavárny. Otevřela jsem dveře a jako pravidelně se na mě za barem usmíval. Sedla jsem si na svoje obvyklé místo a jedno sluchátko si vyndala z ucha. „Jsi přesná, jako hodinky" zasmál se Rog a políbil mě. „Dáš si to, co obvykle?" „Jo, dám" usmála jsem se. Znovu jsem si nasadila  sluchátko po té, co Roger odešel i s mou objednávkou a nechala se unášet tou překrásnou hudbou. Vytáhla jsem si i papíry do školy a to už na závěrečky.

„Madam, tady to máte" položil Roger na stůl kávu. „Dnes na účet podniku" a vedle kávy položil dortík. „Děkuju" usmála jsem se a hned si trochu usrkla vřelé kávy. „Co studuješ?" přisednul si a vzal jeden z těch mnoha papírů. „Něco, na co jsem úplně zapoměla... závěrečky" povzdechla jsem si. „No... tak to ti nezávidím" položil papír zpět. „Ty jsi to jako zubař vzdal, že?" zasmála jsem se a on se na mě zmateně podíval. „Je až strašidelné kolik toho o mě víš" „Strašidelnější je spíš to, že o tobě vím spoustu věcí, které se ti ještě nestali" „Řekni mi něco" „Hm... jak jsi na tom s písničkou I'm in love with my car?" zeptala jsem se ho a on na mě zíral. „To je ono!" „To je... co?" „Moje poslední hádka s Freddiem! Před tím, než jsem se tu zjevil! Já jsem ji všem ukazoval a nikomu se nelíbila." vyjekl. Plácla jsem se pobaveně do čela. „Takže schovávačka ve skříni tě ještě čeká, nebo ji máš za sebou?" „O čem to mluvíš?" podíval se na mě zmateně. „Takže ji máš ještě před sebou" zasmála jsem se.

„Koncem týdne pojedu k rodičům. Chtěl bys jet taky?" Roger vykulil oči „Ješte spolu nejsme ani týden Adele" začal se smát. „Hele, jestli ti to vadí, tak můžeš zůstat doma" překřížila jsem si ruce na prsa a dělala uraženou. „Jasně, že mi to nevadí" ruce mi rozpojil a jednu ruku propletl s tou mou. Šli jsme už po cestě domů z kavárny. Najednou nás zastavila nějaká holka. „Dobrý den... už nějaký čas vás vídávám v kavárně, do které chodím pravidelně a prostě si nemůžu pomoct. Nejste vy náhodou Roger Taylor?" „Já? Co vás to napadlo..." zasmál se Roger a já potichu taky. „Mohla bych se s vámi prosím vyfotit? Opravdu mi ho připomínáte, protože jsem jeho obrovská fanynka" „Jasně, proč ne" usmál se. Holka nadšeně vyndala mobil z kapsi, s Rogerem se vyfotila a odešla. „Tak tohle mi chybělo" přišel zpět zamnou. „Nejste náhodou Roger Taylor?" zasmála jsem se. „Já rozhodně ne! To si mě pletete" zasmál se taky. „Rozhodně nepletu!" přiblížila jsem se k němu „Ty vlasy nemá jen tak někdo..." zapletla jsem jednu svoji ruku do jeho vlasů. „Ty oči, do kterých se zamilovala spousta mladých dívek a rty, které by každá z nich zulíbala" přilepila jsem se k němu tak blízko, že nás od sebe dělily milimetry. Rog čekal na to, co udělám. Zorničky měl rozšířené a rty lehce pootevřené. „Kurva! Děláš mi to čím dál víc těžší!" usmál se. „Ale prosimtě" nechala jsem toho a odlepila se od něj. Rogerův úsměv najednou spadnul v úplně zoufalý obličej. „Proč si to nedokončila?Proč si mi to udělala?!" díval se na mě a téměř klečel prosebně na kolenou, ať v tom pokračuji. „Ale pane Taylore já s vámi chci jen fotku. Opravdu nevím, co po mě chcete" „Ugh! No dobře" vyplivnul otráveně. Vytáhla jsem mobil a vyfotila nás. „Usměj se" okřikla jsem ho. Povzdechnul si a udělal něco jako úsměv. „Rogi?" otočila jsem se obličejem na něj. „Hm?" otočil se taky, ale já se mu přilepila na rty. Můj mobil byl pořád v ruce, takže jsem si tento moment stihla vyfotit.

Seděla jsem v pokoji a držela ty dvě fotky, které jsem dnes stihla pořídit a hned si vytisknout. V pozadí se ozýval zvuk bubnů, vycházející z přízemí domu. Podívala se na stěnu a rozhodla si sundat všechny ty Rogerovi fotky, které tam stále byli. Tyhle dvě nové jsem přidělala nad postel. Doufám, že jich bude akorád přibývat.

Máme tady novou kapitolku!! Z této jsem celkem nadšená, takže mi můžete do komentářů napsat, jak se líbila vám. Noo a taky se nám tady ukázala nová postava a to Dylan. Jestě mám na vás otázku... nevadí, že kapitolky vycházejí takto pozdě večer? Nebo mám je spíš vydávat přes den?
Zatím :3